I proto Red Hot Chili Peppers nakonec vydávají dvojalbum s osmadvaceti songy, a chvíli dokonce koketovali s myšlenkou na trojalbum. Jejich devátý počin Stadium Arcadium se 1. května objevil na elektronických pultech iTunes, od 8. května bude k mání v obchodech. Ale singl Dani California už znají asi všichni a podle něj se může zdát, že se od minulého alba nic nezměnilo, proč taky. Nicméně to by bylo moc jednoduché...
Kapela pojmenovala disky Jupiter a Mars, domovskou planetou je však v tomto hvězdném prostoru s naprostou definitivou kytarista John Frusciante. Kolem něj obíhají další obvyklé satelity: slovní a vokální hrátky Anthonyho Kiedyse, Fleova basová jistota a freakovství i stabilita bicích Chada Smithe.
Přes tuhle konstelaci Jupiter, první z nosičů, nabízí zpočátku trochu zklamání. Úvodní zmíněný singl stejně jako několik dalších písní zní jako dávno slyšené fragmenty z minulých alb. Ale s pátou Hump de Bump se to nenápadně začne měnit.
Druhá polovina prvního alba už je velmi dobrá. Torture Me, Strip My Mind a hlavně Especially In Michigan jsou výtečné psychedelické kousky s průhlednou melodií a samozřejmou hitovostí. Přitom žádné popěvky, ale propracované skladby s vůdčí kytarou a častými změnami tempa.
Pak už přijde Mars, bůh války. A s ním i pravděpodobný význam této kolekce pro historii rockových bitev. Protože tady tkví hlavní kouzlo projektu. Gladiátoři z LA vstupují do arény pod rozvinutou kytarovou zástavou nejnadanějšího bojovníka ze svého středu, tady naplno propuká jeho talent.
Na Californication složil Frusciante zkoušku z dospělosti, ale na By The Way se nepochopitelně nechal zastínit ostatními členy bojové jednotky. Zde opět nabízí každá ze čtrnácti písní kavalkádu stylů; eklektičnost i sebejistotu. Mezi nejlepší patří 21st Century, Readymade, We Believe nebo Turn It Again.
Funky už je nejspíš dávno pasé, Stadium Arcadium je víc klasickou rockovou deskou s výtečnými momenty a ozvěnami minulých desetiletí. Snad to přišlo s věkem; zdá se, že z papriček se stávají "paprikové". Vracejí se k láskám z mládí a uzráli ve velkém stylu.
Ve vesmíru RHCP se asi najdou ještě zářivější hvězdy a není to smršť hitů jako BSSM nebo Californication. Ale mají prostě styl, a tady ho vybrousili do ušlechtilého tvaru, který má smysl. Hlavně jako celek se Mars řadí mezi jejich nejlepší nahrávky vůbec. A díky druhému disku dostává zpětně smysl i Jupiter.
Rozsah sice vede ke spekulacím o jednom nosiči nabitém hity či úvahám a na druhé straně mediálním vyvolávání Události, jenže taková redukce by vážně byla na škodu. Snad každá z písní (dvoj)alba má své místo, i když se asi nejedná o nové dýňové Mellon Collie and The Infinite Sadness.
Navíc natočit je dnes, kdy se o deskách delších čtyřiceti minut říká, že jsou dlouhé, to chce taky odvahu. Stejně tak donutit fanoušky, kteří jsou zvyklí skotačit v rytmu Suck My Kiss, poslouchat psychedelická kytarová sóla. Na tomhle rockovém stadionu nehrozí nuda ani po dvou kolečkách a nic tu není mimochodem.
Kalifornská čtveřice se s popularitou vypořádala po svém. Natočila desku, která jejich odpůrce donutí k zamyšlení a fanoušci ji pro ni budou milovat ještě o trochu víc. Ti čeští každopádně ještě před vydáním desky stihli vykoupit Sazka Arénu, kde kapela vystoupí 14. června.
Red Hot Chili Peppers: Stadium Arcadium. 2CD. Vydala firma Warner Music, 2006.
