Recenze – Květy jsou trochu obětí své vlastní poetiky, která je tak vytříbená, osobitá a taky mohutná, že se místo dramatických žánrových skoků můžou jen desku od desky pomalu posouvat.

Nevypadá to tak efektně, ale nějaký pohyb tady přece jen je. Třebas jen směrem ke koncentraci toho dobrého do písničkových tří minut a čtyřiceti celého alba. Miláček slunce je na první poslech vytesaný ze stejné látky jako oceňované Bílé včely - Květy jsou tady snad ještě přímočařejší a rockovější, jako kdyby se nechtěli zdržovat žádnými zbytečnostmi.

Po drásavých příbězích z minulé desky je ale na novince dvorní autor kapely Martin E. Kyšperský zase o něco lyričtější. Umí ale tnout do živého a pořád platí, že nikdo jiný u nás nepíše texty jako třeba: „Ještě jsme tady, ještě jsme pořád tady. A jako vyplašené srny u cesty utíkají dny a já nevím nevím co můžu udělat, abychom se nemuseli bát.“

Deska roste s každým poslechem a skladby jako Ty, V jezeře mléka a mlhy nebo Kočičí dům patří k tomu nejlepšímu co natočili. Květy ještě pořád rostou do krásy a zůstávají výjimečnou kapelou na české scéně.