Recenze – Kdo by čekal, že z dlouho avizovaného „experimentu“ se nakonec vyklube ryzí taneční pop? Ano, třetí nahrávka britské zpěvačky Ellie Goulding s názvem Delirium je výrazně energičtější než ty předchozí, zato však postrádá jejich aranžérskou nápaditost, melodickou invenci a niternější emoce.
Jediným experimentem je tak nakonec pouze nadstandardní množství skladeb. Luxusní edice jich nabízí dvacet dva, běžná šestnáct.
Pravdou je, že Goulding alespoň našla žánr stoprocentně sedící k jejímu hlasu. Nezdá se ovšem, že toto spojení dokáže vykompenzovat pokles celkové kvality materiálu, který s sebou změna stylu nese. Ani hvězdný producentský tým nezvládne z teenagerovsky znějícího projevu udělat více vyzrálý. Náměty textů jsou sice dospělejší než na dřívějších deskách Halcoyn (2012) a Lights (2010), jenže to nestačí.
Pryč jsou názvuky folku a téměř všech dalších vlivů, které zpěvačku dříve odlišovaly. Hudebnímu spektru dnes dominují zejména přímočaré a rytmicky výrazné prvky. Nelze se také ubránit pocitu, že těch pár silných melodických, producentských či aranžérských nápadů není nikdy dostatečně využito.
Jako by byly pouze předzvěstí něčeho, co nakonec nepřijde. Nadějné začátky řady songů totiž brzy převálcuje monotónní taneční beat, zakrývající prostor pro jakékoli finesy či nuance. Přitom například Codes, Love Me like You Do (ze soundtracku k Fifty Shades of Grey) či Heal nepostrádají obstojné momenty.
Pro své produkční zpracování – a coby připomínka dřívější pestrosti zpěvaččina stylu – si zasluhují vyzdvihnout ještě dvě jiné skladby: I Do What I Love, připomínající atmosférou Středního východu či Indie zpěvačku M.I.A. a její hit Bad Girls, a závěrečná Outside se zajímavě upraveným zvukem smyčců.
Slabších písniček je na nahrávce bohužel více než těch povedených. Ať už se jedná o Around U, Holding on for Life či Don't Panic, všechny jsou buď plytké, nebo příliš tuctově zpracované. Co pravděpodobně mělo být stylové retro, zní pouze zastarale, co mělo být současné, zní jako plagiát.
Delirium je výsledkem touhy Ellie Goulding „zkusit si“ popové album. Můžeme jen doufat, že se jí ta zkušenost moc nezalíbí a že se vrátí ke své dřívější méně předvídatelné poloze.
Jak se situace pravděpodobně vyvine, lze ovšem předpokládat: z hudebního pohledu deska možná bude zpětně vnímána jako horší než její předchůdkyně, nicméně z komerčního hlediska jako krok správným směrem. O tom, co rozhodne o zpěvaččině dalším směřování, tedy není pochyb.
Hodnocení: 50 %
