Recenze - Pokud stojíte o dobře míněnou radu, vězte, že desky britské kapely alt-J si klidně bez starosti můžete pořídit. Budou se vám hodit na víc věcí, než bývá obvyklé u tvorby ostrovních kytarových kapel. Jejich zvuk je hladký, příjemný a chytlavý; takže si s nimi můžete celý den zpívat a tančit, bude-li chuť.
Proces hudební tvorby sami alt-J vnímají jako konfrontaci klasického písňového vzorce s experimentem; při jejich poslechu vám tím pádem bude umožněno přemýšlet nad tím, jak moc britský pop inovují. Oba nabízené módy konzumace jsou pak poměrně intenzivní. A ani jeden z nich není nutné vnímat jako kompromis na úkor toho druhého.
Tón jejich skladeb je veselý, hravý, vřelý. Jako by byly složeny muzikanty, kteří necítí žádnou těžkost bytí a jejich jediným úkolem je šířit hormony euforické radosti. Budete-li jejich písničky poslouchat opakovaně, může se vám stát, že svůj den, ačkoliv byl plný stresu a tlaku, zakončíte s nablblým úsměvem na tváři. Z tohoto důvodu by nebylo od věci, kdyby se nahrávky alt-J prodávaly s přiloženou samolepkou s nápisem: Varujeme, že hudba této kapely je až nebezpečně návyková.
Soundtrack k honění se kolem vody na boso však není jediné, co tato kapela nabízí. V žánru skupin nezávazných juchavých melodií totiž patří k těm vůbec nejchytřejším. Jako by za těmi všemi chytlavými harmoniemi bylo víc než ambice donutit posluchače tančit, zpívat, smát se a vzájemně se milovat. Přestože alt-J tvoří v křehkém indiepopovém stylu, dokážou evokovat pocit, že jejich hudba je hlubší, že není prostá tajemství, která má smysl objevovat.
S prvními poslechy se tak posluchač ocitá ve světě barevného lunaparku, do kterého se přišel na jedno odpoledne jen tak pobavit. Při dalších však zjišťuje, že požitek, kterého se mu zde dostává, je mnohem bohatší, než si zpočátku myslel. Autor téhle recenze novinku alt-J This Is All Yours slyšel více než patnáctkrát a stále nemá dost.
Láska k Davidu Bowiemu. Na život a na smrt
Indiepopový koncept se většinou opisuje mottem: v jednoduchosti je krása. Většina skladeb tohoto žánru je totiž založená na jednoduchých a účelných melodiích, nezištných vokálních linkách a atmosféře světa, ve kterém ani stydlínům nehrozí žádné velké nebezpečí. Rovnice, podle které na jednu píseň stačí jeden výrazný hudební motiv, ale rozhodně není alt-J vlastní.
Této britské kapele je mnohem bližší filozofie nadžánrových stylových eklektiků, kteří vytvářejí vrstevnaté zvukové koláže. Stačí se podívat na obal aktuálního alba This Is All Yours, který je koncipován jako koláž barevných cákanců a skvrn; reklamu na postmoderní princip. Vážně ještě nikoho nenapadlo alt-J charakterizovat jako „popovější Animal Collective“?
Zvuk alt-J je vlastně otevřenou zvukovou laboratoří. Kdokoliv by měl vypsat veškeré nástroje, které ve svých skladbách používají, musel by mít, aby je všechny přesně identifikoval, akademické hudební vzdělání. Čtenáři tak bude muset stačit strohá informace, že zvuková paleta britské kapely alt-J je opravdu hodně bohatá a plná ne úplně předvídatelných variací.
Metoda alt-J upomíná na dětskou radost z objevování neznámého. Kapela možná v módu pokus/omyl zkouší, jak bude jeden zvuk komunikovat s tím druhým. Zásluhou tohoto principu se její hudba drží daleko od etablovaných hudebních vzorců. Něco takového lze u party, která vydává chytlavé a zpěvné melodie, považovat za velký úspěch. Nikdo tím však neříká, že jejich písně také nejsou tak trochu naivní.
Přestože jsou skladby alt-J plně svébytné, současně si suroviny, ze kterých jsou stavěny, velmi dobře uvědomují. Jako by tak kapela vytvářela určitou metareflexi těch fází pop music, které ji zajímají. Někdy jsou do svých vzorů naivně zamilovaní, jindy je poťouchle - ačkoliv stále s láskou - parodují.
Lze to zdokladovat i na konkrétních příkladech z aktuálního alba This Is All Yours. Skladba Left Hand Free obléká zemitý jižanský rock'n'roll do bláznivých a veselých barev. Píseň The Gospel of John Hurt je zase odpovědí na otázku, jak by zněli Fleet Foxes, kdyby se konečně oholili a flanelové košile vyměnili za žluto-fialovo-růžová trička a kšiltové čepice stejných barev. Celou tvorbu alt-J pak lze číst jako přiznání ke skutečnosti, že jejich láska k Davidu Bowiemu nezná hranic.
Testování žánru i posluchače
Aktuální nahrávka This Is All Yours je již druhá v pořadí. Na vztah s tou předchozí - dva roky starou - An Awesome Wave lze nahlížet z více stran.
V momentě, kdy bylo debutové album této skupiny v roce 2012 oceněno jedinou aktuálně existující prestižní hudební cenou Mercury Prize, se alt-J stali interpretem, který toho bude muset v budoucnu hudebnímu světu hodně dokazovat. Po intenzivním naposlouchání novinkové kolekce tak můžeme mít všichni radost, že druhá nahrávka alt-J není v žádném případě imitací úspěšného debutu; současně se však jeho stylu ale ani nezříká. Deska This Is All Yours však jde vlastní cestou; to, zda bude úspěšnou, neřeší. Nebo se tak aspoň tváří, což je docela fajn póza. Pokud bychom se však na výsledek měli zeptat oficiálních hitparád nebo recenzí kritiků, dozvěděli bychom se, že posluchači napříč regiony si s alt-J rozumí až do té míry, že jsou za jejich desky ochotní dokonce platit.
První a druhá deska britské kapely alt-J rozhodně nezní stejně. Posun, který kapela mezi oběma alby urazila, je většinou terminologií hudební publicistiky označován za nalezení dospělosti, případně objevení hlubší vyzrálosti. Kolekce This Is All Yours je vlastně určitým testem, prověrkou. Indiepop jako hudební styl je zkoušen, co vlastně všechno unese, kolika vlivy může být zatížen, aby se nerozpadl do multižánrových fragmentů.
Posluchač se pak zase stává někým, na kom se provádí výzkumné pokusy. Členové skupiny alt-J by jimi rádi zjistili, jak daleko se svými hravými experimenty mohou dojít, aby se jejich tvorba nestala více intelektuálně zatíženou než živočišně impulzivní a fyzickou. Zmíněnou hranici však Britové zatím nepřekročili. Album This Is All Yours je stále vhodné pustit především tehdy, kdy se budete chtít smát, tančit a vzájemně milovat. A nepřipadat si při tom jako debil.
alt-J: This Is All Yours. Infectious, 2014. Celkový čas: 55:28.
