Jeho debut Hour of Bewilderbeast (2000) mohl být kulisou na jevišti vašeho každodenního života či létajícím kobercem, na kterém odlevitujete do krajin melancholických fantazií/vzpomínek.
Příjemná nahrávka, kde si prosté umění napsat dobrou písničku - ať už na kytaru či piano - obléklo jemňounký kabát (nejen) smyčcových aranží, dostalo za to Mercury Music Prize a zajistilo autorovi renomé pologénia.
Slušného startu je třeba využít, a tak Gough neváhal, zařadil dvojku a přijal v roce 2002 nabídku napsat soundtrack k filmu About a Boy, který si dnes můžete s klidem poslechnout a s radostí užít, i když o snímku ani jeho předloze z pera Nicka Hornbyho nic nevíte.
Jeho kvalita se dá považovat za oficiální štempl na Damonově osvědčení o způsobilosti řídit svůj osud indie písničkáře vstříc uznání i úspěchu.
Nicméně když o půl roku později vydal druhou regulérní řadovku s názvem Have You Fed The Fish, zdálo se, že kolem tak trochu brousí krajnici. Oproti debutu lehce přitlačil na bohatost produkce, přestože jinak v podstatě navázal na nastolený model. Ovšem ani jedno z toho nic nezměnilo na faktu, že deska prostě neměla ten správný zvuk: chyběla jí sladká příchuť i potenciál zahřát u srdce.
Před dvěma lety však vyšlo album One Plus One Is One, které mohlo naštvat maximálně matematiky, popř. ty, kteří nesouhlasí s rčením, že v jednoduchosti je síla.
Poháněna především kytarou, působila tahle deska jako projížďka prosluněným nedělním odpolednem ve společnosti nejlepšího přítele osobně, nenásilně a harmonicky.
V úvodu zmiňovaná první odbočka představovala spolupráci s producentem Stevenem Streetem a pět týdnů intenzivní práce, která vyšla v niveč, neboť Gough nebyl spokojen - na konci roku 2005 putoval v podstatě celý materiál do koše. Badly Drawn Boy změnil stáj, nahradil dosavadní XL recordings gigantem EMI a šel na to jinudy.
- Podívejte se na klipy:
- NOTHING'S GONNA CHANGE YOUR MIND
- BORN IN THE UK
Přes podivný patriotismus, vzpomínky a velkolepost. Jenomže to mu příliš nesluší, nehodí se to k vlněné čapce, kterou z hlavy nesundává snad ani ve spánku. A člověk si říká: Nebylo by náhodou lepší, kdyby se na tu křižovatku nevracel? Kdo ví
Born in the U.K. začíná rozhovorem dvou já Goughovy v současné době značně zmatené (umělecké) osobnosti: "Myslíš, že záleží na tom, kde ses narodil?" "Ne, vlastně ne, záleží jen na tom, že můžeš být hrdý na to, odkud pocházíš." "Myslím, že už ani nevím, kdo jsem."
Rozhovor pokračuje: "A co svět?" "Co tím myslíš?" "No, kdyby byl svět lepším místem, některé z těchhle špatných věcí by se nestávaly." "Jo, ale všude kolem je spousta dobrých věcí a člověk se prostě musí dívat déle a lépe, aby je zahlédl."
Těch pár vět hovoří za vše. Předně je to jedno velké patetické klišé, které na novince obecně nahradilo písničkářskou rafinovanost. Toho, jak se vám na předchozích deskách nenápadně a bezbolestně dostával pod kůži, se tady snaží docílit jedním prvoplánovým vpichem, tedy klasicky popovou metodou.
Hraje přitom na struny jednak líbivosti hudební, druhak frázovitosti textové; což mu obojí chvílemi docela vychází, viz refrén skladby Nothning's Gonna Change Your Mind, jehož pompa posluchače vskutku strhne než dojde k sebereflexi a otřesení se hnusem.
Springsteenem inspirovaná hra na národní uvědomění, která je nejzjevnější v názvu a titulním tracku, by v domácím Spojeném království také mohla mít žádoucí ohlas. Nicméně Gaughův přístup zdá se stejně rozporuplný jako úvodní dvě věty dialogu.
Nevíme, zda mu na U.K. záleží obecně, nebo jen na okamžicích, které protly jeho život a v drobných obměnách se mohly udát kdekoli jinde. A neví to pravděpodobně ani on sám.
A pak je tady ono "I don't think I know who I am anymore." Trefa, pane Badly Drawn Boyi, sebeschopnější hudební kritik by to za vás neřekl lépe. Ztrácíte se v podivné touze po plytkém mainstreamovém úspěchu, už nechcete být "pouze" uznávaná figurka indie scény jenomže právě to jste, to skutečně děláte, to vás dělá skutečným a to vás ctí.
Kouzlo dětské čmáranice nenahradíte do detailu dotaženou olejomalbou. Takže možná příště - až to zase bude on.
Deska Born in the U.K. nestojí ani za to, aby si jí ti, kteří Badly Drawn Boye znají a mají ho rádi, kazili chuť. A už vůbec ne za to, aby si jím nováčci nechali mást představy o skutečném Goughovi. Stojí možná tak za záchvěv strachu: Přijdeme o něj úplně?
Badly Drawn Boy: Born in the U.K. CD, 53 minut. vydala firma EMI, 2006.