Maximalista, multiinstrumentalista a egomaniak není v současné dekádě zdaleka tak produktivní jako ve dvou předchozích desetiletích - a není to na škodu. Nové album 3121 je ještě lepší než minulá, comebacková deska Musicology.
Napoleon funky rocku se dostal v 80. letech na piedestal populární hudby díky rozkošnému mixu dráždivých textů a skvělé hudby. V těchhle převážně diskotékových časech se lákavá směs rock'n'rollu, tanečních funky groove prvků a soulu zdála být jako z jiné planety.
Prince tehdy vydával alba ve zběsilém tempu; stejně pokračoval v dekádě následující, ale nikoli už s tak výraznými úspěchy. Následovníky Purple Rain nebo Sign ´O´ The Times, průlomových a skvěle prodávaných desek, v následujícím desetiletí nenajdeme.
Vkus publika se poněkud změnil, Princova kouzelná formule se přece jen přejedla; navíc se mu na pár výjimek nepodařilo napsat takové hity jako When Doves Cry nebo Kiss.
Fanoušci mu ovšem zůstali věrní - přestože od Diamonds and Pearl z roku 1991 se mu nepodařilo natočit výraznější album a obtěžoval je snad až zbytečnými projekty, jako bylo neuposlouchatelné trojalbum (!) Emancipation.
Pokračování recenze ZDE
