Teplotu málo nad bodem mrazu organizátoři ovlivnit nemohli, přístup k divákům ano. Agentura Depo Crew po Hip Hop Kempu zbabrala i festival Semtex Culture - a zmatení lidé stáli u vstupu v několika frontách aniž mohli vědět, jestli v té správné.
Informací se jim nedostávalo, kuráž k předbíhání a agresivnímu chování jim nechyběla. Ochranka se ale starala spíš o to, aby do festivalového areálu v Mariánském údolí nikdo nepronesl ani doušek nesponzorského nápoje v PET lahvi.
Páteční večer patřil hlavně Skye, opuštěnému hlasu britské Morcheeby, který se ale sám za sebe neztratil. S jedinou sólovou deskou Mind How You Go nemohla uzpívat celý set, takže došlo na jemné náznaky coverů písní bývalé kapely.
Bohužel, vinou počasí, ale i zvuku nedošlo k propojení jeviště a publika; dobrému introvertnímu výkonu prostor open air dvakrát nepomohl. Soustředěnějším poslechem alba přináší Skye větší zážitek.
Rozpačitě dopadlo i vystoupení Kosheen: Sian Evans tleskala nad hlavou ostošest, a přesto její úder nesahal dál než pár metrů kolem kapely. Přitom začali jistotami jako Hide U a Catch, které publikum ocenilo, zatímco na písně z alba Kokopelli se vůbec nechytalo.
Z domácích kapel festival oslovil standard, někdy progresivnější - hudebníci se mu za to odvděčili svým standardem nepřesahujícím jiná letošní vystoupení. V pátek k hlavnímu pódiu lákali Mig 21, Skyline nebo Monkey Business s divadelně-hudební show.
Sobota byla divočejší: Sunshine by se mohli nazývat rockovými rebely, kdyby se poskakující Kay Buriánek nezamotával do šňůry od mikrofónu, nekonečné zvučení Support Lesbiens vyvrcholilo surreálným spojením popové hudby a videoprojekce: obraz z pódia se promítal s půlvteřinovým zpožděním a ukázal Kryštofa Michala ještě patetičtějšího než kdy předtím.
Špatný zvuk byl ostatně charakteristický pro celý festival konaný na kraji Brna v oblíbené výletní lokalitě; nástroje nebyly sladěné pro posluchače ani účinkující na pódiu, jednotlivé stage se přehlušovaly.
Ozvuky dusivého techna nejvíc útočily na hip hopery, jejichž výkon byl z celého festivalu nejzajímavější a nejživější, ať se soutěžilo ve freestyle nebo hráli Prago Union, Pio Squad, Indy & Wich či PSH.
Poslední z velkých letních festivalů skončil v neděli nad ránem a velmi dobře ukázal, co českým akcím chybí, aby se mohly porovnávat s evropskými: profesionalita pořadatelů ve vztahu k divákům i účinkujícím a dramaturgie, která by překvapila, nebo alespoň reagovala na současné hudební trendy. Dobré jednotlivosti ji nenahradí.