Deprese, nespokojenost, předčasná zahořklost, potřeba opustit koleje vedoucí do pekla, ale dál tvořit - nějak, něco. Arteterapie člověka, který se vykašlal na filmovou školu, aby mohl svoje příběhy vyprávět jinak, možná o něco autentičtěji. One man projekt, jehož název hovoří za vše.
Naposledy tu byl v květnu v A Studiu Rubín, nicméně fakt je, že k podzimu se jeho hudba hodí podstatně víc. Přijíždí představit přelomové album Etiquette, které vycházelo právě v době jeho první letošní návštěvy.
Před devíti lety to všechno začalo klávesami, do kterých Owen Ashworth naládoval baterky, kazeťákem a kopou básní o tom, jaké to je, když je vám okolo dvaceti a potácíte se světem, který vůbec není tak růžový, jak jste si ještě na střední škole představovali.
Infobox
Poslechněte si Casiotone:
Mezi léty 1999 a 2003 podomácku vznikla tři velice podobná alba. Lo-fi electro-pop, který zní, jako když vám někdo na záznamník - s pořádnou dávkou unaveného cynismu v hlase - nazpívá, že už vás nikdy v životě nechce vidět, protože jste ho tehdy nechali válet se na podlaze a protože váš současný přítel/přítelkyně je asshole. Ostatně na ten záznamník první z alb také opravdu nahrál.
Na Etiquette si však tenhle vousáč, připomínající stejnou měrou Marka Olivera Everetta z kapely Eels jako hudebního publicistu Pavla Klusáka, vzal k ruce deset hostů a společně se vypravili dokonce do studia.
Což znamená, že Etiguette je pro Ashwortha tím samým, čím pro Johna Darniella aka Moutain Goats album Tallhassee. Přináší bohatší aranže a čistší, profesionálnější zvuk, ovšem bez toho, aby nějak zásadně změnilo podstatu, poznávací znamení - v případě obou je to především důraz texty a z toho vyplývající písničkářské kouzlo.
Bohužel Jenn Herbinson, jejíž vokál na Etiquette zní ve třech skladbách a Scattered Pearls byla jednou z nejlepších na celém albu, v Praze pravděpodobně nezapěje.
Nicméně na Sedmičce vystoupí poté kapela The Dead Science. Všichni tři její členové se na posledním počinu CFTPA také více či méně podíleli, takže snad ani v Čechách na pódiu nebude Owen Ashworth bolestně sám.
A i kdyby - ona mu samota sluší. Jako to podzimní počasí.

