Rozhovor - Písničkář, kterého omrzela kytara - to by byla nejpopisnější charakteristika projektu Casiotone for the Painfully Alone, za nímž se skrývá odpadlík z filmové školy a bývalý hudební novinář Owen Ashworth. Do Prahy dorazí už potřetí: vystoupí 6. května v klubu 007.
Vypravěč, kterého nikdy nezajímalo drnkání strun, začal na konci minulého století svoje k slzám dohánějící texty doprovázet už tehdy naivně archaickým zvukem primitivních kláves. Lo-fi charakter domáckých nahrávek dokonale shrnul název debutu: Answering Machine Music.
Nicméně v posledních letech se čím dál víc přiklání k folkové straně své osobnosti. Překonal stud sólisty, začal vystupovat s kapelou a jeho aktuální album Vs. Childern popisuje domovský label Tomlab těmito slovy: Zní to jako gospely, když si představíte, že většina sboru už odešla domů a kapelník kostelní kapely je velkej fanda do samplů.
Přes určující název na Vs. Children už tu dávno neuslyšíte zvuk příznačných casio kláves, Owen je nahradil klasickým pianem.
Na obalu tvého nejnovějšího alba je obraz mladé dívky, která plete dlouhou dlouhou šálu. Dá se to nějak připodobnit ke způsobu, jakým uvažuješ o textech? Jako kdyby to byl nekonečný proud slov a příběhů podobný Tisící a jedné noci?
Přemýšlel jsem o pletení něčeho dlouhého pouze jako o hodně vtipném vizuálním fóru. Jako když máš dlouhou frontu u přepážky a stojí v ní pavučinou potažený kostlivec, nebo hodně starý chlápek na konci hodně dlouhého plnovousu.
Úvodní skladba posledního alba Tom Justice, The Choir Boy Robber, Apprehended At Ace Hardware In Libertyville, IL popisuje pravdivý příběh. Co tě fascinovalo na klukovi, který dokázal vykrást 26 bank bez použití zbraně, pouze s papírkem „Mám pistoli"?
Pracoval jsem s Tomem Justicem ve kině v Alabany v Kalifornii ve stejné době, kdy vykrádal banky. Samozřejmě jsem o tom vůbec nevěděl, až o několik let později, kdy jsem se už dávno odstěhoval, jsem potkal jiného kolegu z práce a ten mi celou tu story vyprávěl. Přečetl si o jeho zatčení v novinách. Od té doby jsem o Tomovi hodně přemýšlel a přečetl všechny časopisy, kde se psalo o jeho životě a loupežích.
Fakta v tomto případě v sobě ukrývají neuvěřitelnou poezii a taky jsem si všimnul podivných shod a symetrií v našich životech. Jeho bicykl pocházel ze stejného města, kde jsem vyrůstal, teď bydlím 30 mil od místa, kde on prožil dětství a kde začala jeho dráha bankovního lupiče. Cítil jsem nutnost napsat o něm píseň, zasloužil si to.
Co v sobě musí příběh obsahovat, abys měl chuť jej zpracovat jako text?
Nevím, co je klíčový prvek pro příběh. Možná to je empatie. A taky jsou extrémně důležité dobré vtipy: jako dlouhá šála nebo kostlivec pokrytý pavučinami.
Na posledním albu je znát přechod od domáckých skečovitých nahrávek ke skladbám víc inspirovaným tradiční americkou folkovou a country scénou. Tomu napomáhá i fakt, že jsi začal hrát s kapelou a používáš klasické piano. Cítil jsi tu přeměnu jako nutnou? Pomáhá více tvým textům?
Rád bych si myslel, že každé mé album zní jinak než to předchozí. Mnozí lidé by pravděpodobně tvrdili, že všechny moje skladby zní stejně, ale já cítím změny od písně k písni. Mám rád folk i country a samozřejmě mě hodně ovlivnily. Líbí se mi, jak zní piano, ale nemyslím, že bych tím nějak zvážněl. Možná stárnu a začínám být nudný. Možná bude na mém příštím albu jenom tuba a triangl a všechny texty budou o dani z příjmu a mém podlomeném zdraví.
Sleduješ současný trend pronikání nerdů do hudby? Rockové hvězdy ustupují technologicky schopnějším týpkům, kteří celá devadesátá léta prožili u videoher, a proto nejsou zaskočení tím, kam se vydala elektronická kultura.
Úplně nerozumím tomu, co je pro tebe „nerdy". Ale já si vážím lidí, kteří jsou schopni prezentovat se jako skuteční lidé a ne v přednastavených rolích toho, jak by muzikanti měli vypadat a vystupovat. Technologie jsou pro dnešní dobu klíčové a dělat elektronickou hudbu je dnes stále snazší a taky levnější. Proto ta změna.
Na tvém albu rarit Advance Base Battery Life jsou dvě coververze Bruce Springsteena. Streets of Philadelphia a Born in the USA. Čím tě přitahuje tvorba tohoto výrazně maskulinního zpěváka, jehož macho póza dost kontrastuje s intimní náladou Casiotone?
Je spousta písní Bruce Springsteena, které mám opravdu rád. Vyrůstal jsem s jeho hudbou, a čím jsem starší, můj respekt vůči němu se jenom zvětšuje. Nejenže hodně ovlivnil způsob, jakým uvažuji o skládání písní, ale také bych řekl, že na nás působí hodně společných vlivů.
Nemůžu úplně komentovat tvůj dojem a srovnávat svoji macho maskulinitu s Bruceovou, ale našel bys hodně příkladů, kdy je i jeho hudba skutečně hodně intimní. Například na albu Nebraska.
Datum vydání Advance Base Battery Life kolidovalo s jeho novou deskou Working on a Dream, jako kdyby to byl určitý komentář. Je pro tebe Bruce Springsteen ideálním zosobněním amerického patriota?
Copak nevychází nové album Bruce Springsteena každý rok? V tom není žádný záměr, že moje malá deska vyšla ve stejném termínu. On vytváří něco, co já považuju za silně americkou hudbu. Kdykoli ho slyším, zní mi jako domov.
