Těsně předtím, než se nové album Toma Pettyho Highway Companion objevilo na trhu, probíraly kulturní stránky všech světových deníků informaci, že píseň Dani California od Red Hot Chili Peppers je výpůjčkou z Pettyho písně Mary Jane´s Last Dance.
Podoba je velká, o tom není pochyb, ale motivy přecházely z jedné skladby do druhé už od dob prvních mississippských bluesmanů.
První věc Pettyho desky zase úvodním riffem připomíná starou skladbu Canned Heat On The Road Again a co na tom!
Byla ta zpráva marketingovým tahem? Těžko říct, každopádně nová Pettyho deska vlétla do amerických žebříčků s naprosto nečekanou silou.
Skokem na čtvrté místo v Top 200 časopisu Billboard se nové album stalo nejúspěšnější deskou v třicetileté kariéře amerického písničkáře, který byl od první desky v roce 1976 označován za jednoho z nástupců Boba Dylana.
Patnácté album šestapadesátiletého muzikanta může těžko přinést něco nového, ale po nezdařené desce The Last DJ je to milý návrat k melodicky nápaditým písním, které působí tak plynule a přirozeně, jako by to bylo obyčejné vyprávění s trochu smutnou příchutí v pozadí.
Zásluhu na úhledném a posluchačsky vděčném zvuku má bývalý šéf Electric Light Orchestra Jeff Lynne, který album produkoval. Nechal Pettyho, aby hrál skoro všechny nástroje sám, čímž vytvořil skoro domáckou atmosféru snímků.
Petty je špičkový kytarista, ale nikdy nebude skvělý hráč na klávesy nebo bubeník. Ovšem tím, že zahraje jen to, co je potřeba a co je v mezích jeho sil, soustředí pozornost na sdělení písně.
Dalo by se říct, že zvláště díky surovým bicím znějí některé snímky rafinovaně "nahrubo". Lynne, kdysi velký přítel George Harrisona a znalec Beatles, dobře ví, že tenhle trik "amatérského muzicírování" je podstatou nenapodobitelné krásy řady snímků beatlesovské Abbey Road a že ho pak mnohokrát použil Paul McCartney.
Není překvapením, že hlavním Pettyho nástrojem je dvanáctistrunná kytara. Jasný, zvonivý zvuk dává desce pamětnickou atmosféru z let, kdy interpreti věděli, o čem se zpívá.
Je v ní něco optimistického, co překrývá lehkou melancholii některých textů, ale zároveň (chce se říci bohužel) brzdí říznější rockovou atmosféru, která byla typická pro jeho nahrávky s momentálně rozpuštěnými Heartbreakers ještě před deseti roky.
Nejsilnější Pettyho desky vznikaly na přelomu 80. a 90. let, zvláště nezapomenutelné bylo jeho účinkování v tehdejší superskupině Travelling Wilburys s Bobem Dylanem, Royem Orbisonem, Georgem Harrisonem - a samozřejmě s Jeffem Lynnem.
Řada písniček z Highway Companion zní jako pokračování nahrávek ze slavné wilburyovské éry. Flirting With Time by se na jejich prvním albu mohla objevit jako bonus a nikoho by nenapadlo, že vznikla skoro o dvacet let později.
Petty místy dokonce připomíná i svého velkého hrdinu. V několika okamžicích nasadí takový nazální odstín hlasu, až se posluchač lekne, že na Down South nebo na vynikajícím Ankle Deep hostuje výjimečně dobře intonující Dylan.
Je to příjemná deska, přinášející potěšení střední posluchačské generaci svou solidností a poctivým muzikantstvím. Kdo obdivuje chytrý písničkářský soft rock typu Eagles, Fleetwood Mac nebo Byrds, kde se elegantně prolíná rock, blues i country, bude navýsost spokojen.
Tom Petty: Highway Companion. CD, 44 minut, vydala firma Warner Music, 2006.