Do Česka totiž míří slavná grungeová parta ze Seattlu - Pearl Jam. Světové turné World Wide Suicide, pojmenované podle skladby z aktuální desky, začali v květnu v Ontariu, během léta se kapela přesunula do Evropy a více než půlroční šňůru zakončí před Vánoci na Honolulu. Do Česka dorazí Pearl Jam potřetí.
Metropoli tak opět čeká koncert poslední velké grungeové skupiny. Pearl Jam jsou jediní, kteří (nejen) po hudební stránce přežili - možná to bude i tím, že ze všech grungeových kapel působili nejnormálnějším dojmem.
Nežili tak na hraně jako Nirvana nebo Alice In Chains, zpívající o temných démonech, sebevraždách a depresích. Navíc byli pospolitější než dnes už neexistující Soundgarden Chrise Cornella.
A možná Pearl Jam vydrželi na vrcholu i proto, že se vždycky snažili hledat nové postupy, koncepce a nahrávací možnosti; tahle cesta vyvrcholila výtečným experimentálním albem Binaural.
Frontman Eddie Vedder se svou partou od roku 1991 prodali na šedesát milionů desek, kapela má na kontě osm studiových alb, dvě živé nahrávky, kompilaci b-stran singlů a kompilaci největších hitů.
Jeden z receptů na takovou plodnost podává kytarista Mike McCready - víceméně ignorovat média. "Pokud bychom poskytovali rozhovory, tak by trvalo strašně dlouho nahrát další desku a třeba bychom tu možnost už ani neměli." Sami to dodržovali dosti důsledně.
Vedder sice nenávidí status hvězdy, zato neváhá, když má - podobně jako irský bojovník za africké země Bono - možnost vyjádřit se ke společenským problémům. Tím největším je pro americké rockery v poslední době hlavně prezident George Bush.
"Jsme teď jako kapela hodně agresivní, což je jen reflexe toho, jaké to je být dnes občanem Ameriky," hlásil Vedder už nějakou dobu před vydáním zatím poslední, eponymní desky.
Přesto album nenabízí jen politické manifesty, ale i hodně hudby. Hodně drsné, nutno dodat. Rozhněvanost obojího si přitom nijak nepřekáží s postupujícím věkem: je to nazlobenost, která se proměnila v dospělý postoj.
Třeskuté riffy zuřivě tlačí melodie do pozadí, odeřvané refrény se střídají se slokami odfrázovanými s otrávenou bolestí. Dojde ale i na další emoce a smířlivé melancholické balady, které v sobě snoubí americkou písničkářskou tradici s melodickou lehkostí The Beatles.
Jednou z věcí, kterou jsou Pearl Jam dnes bezkonkurenční, jsou právě výtečné koncerty. Poctivá vystoupení, kdy skupina zahraje i pětatřicet písniček, nejsou výjimkou. Jako chuťovku pro fanoušky vždy vytáhnou i nějakou coververzi.
V poslední době to nejčastěji bývá punkerský nářez Kick Out The Jams MC5. Může to ale být Know Your Rights od The Clash, We Believe In Miracles od Ramones či Baby O´ Riley od The Who.
Začátkem září se v Sazka Areně konala bombastická show Madonny, kdy zpěvačka během dvaceti skladeb vystřídala sedm kostýmů od Jean Paula Gaultiera a protancovala několik párů bot. Pearl Jam přijedou "pouze" zahrát své nové hity a samozřejmě legendární skladby, které v 90. letech psaly hudební historii.
