Bachovou hudbou se zabývají snad všichni varhaníci světa. Pavel Svoboda také. Oproti jiným však uvažuje o nastudování autorova kompletního varhanního díla. Ať už záměr dostane jakoukoliv podobu, nyní Svoboda pro festival Pražské jaro sestavil recitál výhradně ze skladeb lipského kantora − tento první koncert uvažovaného cyklu se uskuteční 31. května v Dvořákově síni Rudolfina.

Varhany z roku 1974 jsou už třetím tamním nástrojem a panuje shoda, že patří k nejlepšímu, co po druhé světové válce v Krnově postavila firma Rieger-Kloss. Jde o varhany koncipované jako univerzální, zvukově se dobře pojící s orchestrem, ale stejně tak vhodné pro sólové koncerty a interpretaci hudby všech stylových období.

Pro Bachovu hudbu nejsou úplně ideál­ní, neboť se nejedná o kopii barokního nástroje. Mají ale mechanickou trakturu, jak oceňuje Pavel Svoboda. "Rudolfinum je pro Bacha rozhodně vhodnější než třeba Obecní dům. Tam jsou varhany odpovídající době romantismu, zvukovým ideálem barokní hudbě obecně o dost vzdálenější," vysvětluje.

Bacha zkoušel Svoboda hrát i na takové varhany, například ve francouzských katedrálách v Marseille a Caen.

Jak říká, tempo a artikulaci je nutno přizpůsobit nástroji a prostoru. I tak to ale má své kouzlo. "Uznávám, je to, jako když si pustíte Braniborské koncerty s Karajanem. Bach je ale nezničitelný," směje se Svoboda a potvrzuje, že i varhaníci ve Francii považují Bacha za základního autora. Hrají ho ovšem na své mohutně znějící nástroje z 19. století, na nichž především tak dobře znějí díla "varhanních symfoniků" Widora, Vierna nebo Francka.

Na dotaz, zda je Bach základem i pro něj osobně, Svoboda jednoznačně přitakává. A je také na Bachově hudbě znát, že její autor byl varhaníkem?

"Řekl bych, že Bach asi nejlépe vystihuje a rozeznívá duši varhan," uvažuje Svoboda. "Zní to asi pateticky, ale je to tak. Jeho hudba je geniální, inspirativní. Ale samozřejmě se v jeho tvorbě navzájem ovlivňuje a prolíná instrumentální, vokální a klávesová sazba."

Recitál na Pražském jaru Svoboda koncipoval jako výběr vrcholných, velkých Bachových děl. Prioritu prý měl kontrast. Nejprve radostné a temperamentní Preludium a fuga G dur z lipského období, poté přijde závažná Partita g moll ve variační formě a různých registracích. Následuje klidný chorál Erbarm' dich mein, o Herre Gott, a pak slavná Toccata a fuga d moll.

Bacha bude Pavel Svoboda hrát také na čtvrtečním koncertu v Rudolfinu. | Video: YOUTUBE.COM

Chorální předehry, vztahující se k evangelickým písním, jsou svého druhu duchovní hudbou, avšak podle Pavla Svobody je jejich hudební sdělení silné. Vnímaví lidé − i kdyby neznali text − pochopí nebo pocítí, o co v nich jde.

Po pauze zazní Toccata a fuga C dur v "severoněmeckém" stylu, varhaníkovými slovy "pokorný" chorál O Mensch, bewein dein Sünde groß, a na závěr Passacaglia c moll, ve Svobodově vidění přímo osudová. "Nemám slov," říká varhaník obdivně nad touto skladbou.

Toccata a fuga d moll s výrazným úvodním motivem je pro posluchače památná. Leckdo ji asi použil jako filmovou hudbu, třeba coby podkres v hororových scénách. Podprahové vnímání je mocné a lidé si pak řeknou "to znám", soudí Pavel Svoboda. Hned také připomíná, že později se téma toccaty ujalo jako vyzvánění na mobilních telefonech.

Jsou varhaníci, kteří Toccatu a fugu d moll považují za tak ohranou a zprofanovanou, až ji nehrají. Svoboda je jiného názoru. "Není lepší nebo zapamatovatelnější než jiná témata. Sám ji hraji rád, dá se uchopit i netradičně," říká.

Pavel Svoboda je výkonným umělcem, absolventem pražské AMU u Jaroslava Tůmy, laureátem mezinárodních soutěží a též uměleckým ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka v Dobrušce, ležící v podhůří Orlických hor. S kolegy tam pro letošek připravuje i koncert rozhlasových symfoniků v industriálním prostoru velké továrny. Na programu bude Dvořák ke stému výročí republiky.

Výhledově interpret chystá natáčení desky v Německu na varhanách Gott­frieda Silbermanna z Bachovy doby, těší se na Biblické písně s Dagmar Peckovou a na různá letní vystoupení − bude účinkovat na festivalu Leoše Janáčka v Hukvaldech, hrát v katedrále v polské Oliwě, na Hildebrandtovy varhany v Pasleku, na varhany v lipském kostele Nikolaikirche či na obrovský nástroj v Pasově. A čeká ho také cesta do amerického Bostonu.