Slovo dalo slovo a dvě osobnosti populární hudby druhé poloviny 20. století se během následujících let sešly ve studiu ještě čtyřikrát.
Překvapení, tohle slovo je pro spolupráci půlky legendárního dua Simon & Garfunkel a elektronického guru příznačné. Možná i proto se tak nové album Paula Simona jmenuje, tedy Surprise.
Jenže Simon dávno není jen skladatelem a interpretem čirých hitů Bridge Over Troubled Water nebo 50 Ways To Leave Your Lover. Už od roku 1986 velmi úspěšně kombinuje písničkářství s africkou či latinskoamerickou hudbou; svým eklekticismem ukázal cestu mnoha jiným.
Na Surprise se po letech vrátil k "západní" hudbě a rytmům. Ale kdo by tušil, že jeho písně budou pro změnu končit skřípěním samplů a klokotavým rytmem sequenceru, o breakbeatech podkreslujících jeho hlas nemluvě.
"Zaslechli jsme ohňostroj, jak se žene oblohou" - první slova alba jsou příznačná. Vizionář Brian Eno, jenž stál u zrodu ambientu, Simonovy naléhavé písně ponořil do ohňostroje šumů, zvuků a rytmů. Nebo možná vodní lázně.
Hybná Outrageous, razantní I Don't Believe nebo variabilní Another Galaxy nejlépe ukazují souznění, které mezi hlavními protagonisty panovalo. Asi i proto podíl jazzmanů Billa Frisella a Herbieho Hancocka vyznívá jen coby hudební cameo; na rozdíl od šlechtitele Ena jsou nahraditelní, což se jim asi často nestává.
K dokonalosti albu schází snad jen střídmost. Občas to prostě hrající si dvojici ujede a některé zvukové scenérie jsou překomplikované, nebo naopak v případě Wartime Prayers příliš popisné.
Eno dal svou prací pro Talking Heads nebo U2 termínu producent nový význam a souvislosti. Ale jeho funkce na Surprise není producentská, pod tímto postem je podepsán sám Simon, autor většiny skladeb.
Eno má u svého jména napsáno sonic landscape, tedy zvuková krajinomalba. Kde je Simon přímočarý, tam Enovy "elektronics" dotvoří výhled. Společně vytvářejí jakési zvukové obrazy, které však nejsou fixované jednou provždy.
Proměňují se; mimoděk, podle posluchačova rozpoložení - tedy přesně tak, jak funguje v podstatě celá Enova tvorba.
Tomu odpovídá i design alba. Od překvapených dětských očí a vodní hladiny na obalu přes "neurčité" fotografie uvnitř až po úpravu textů, které jsou otištěny ve formě jakýchsi krátkých povídek.
Takové jsou i ty písně: mikrodramata, dopisy, posílané jako loďky po Enově neklidné hladině dneška k posluchači. Kdo chce číst Simonovy zprávy o Bushově Americe i osobních pocitech, musí je nejdřív rozbalit.
Paul Simon : Surprise. CD, 45 minut, vydala firma Warner Music, 2006.
