Praha - N. U. Unruh je už dvacet sedm let bubeníkem jedné z nejvlivnějších německých kapel, ale s paličkami a bicími ho uvidíte zřídkakdy. Kovové tyče, plechy, pružiny, řetězy a průmyslový odpad, ty jsou jeho hájemstvím.
Einstürzende Neubauten, kterým šéfuje Blixa Bargeld, právě vydali po třech letech album Alles wieder offen a Unruh (vlastním jménem Andrew Chudy) o něm říká, že je dosud tím nejpoctivějším.
Ahoj tam v Československu!
Ale...
Já vím, že už není Československo, ale já vás vždycky budu vidět pohromadě. Můj otec se tam narodil, pochází z Popradu. Já se narodil ve Státech, ale jsem Němec. Ale vy si asi chcete povídat o hudbě
Ano. Chtěl jsem se zeptat, jak probíhala třetí fáze osamostatnění Einstürzende Neubauten od vydavatelské společnosti?
Pro kapelu to byla velice plodná doba. Kromě oficiálního alba Alles wieder offen, které je určeno pro širokou veřejnost, jsme za poslední dva roky dokázali nahrát osm desek experimentálních. Celá série se jmenuje Musterhaus.
V čem může být kapela jako vy po téměř třiceti letech experimentální?
Snažili jsme se osvobodit od schémat, která jsme měli dosud při skládání vžitá. Všichni členové kapely dohromady vytvořili na čtyři sta karet, které určovaly nějaký závazný prvek kompozice; třeba základní notu, materiál, jenž použijeme, kdo začne, jaký kdo použije nástroj a podobně. Blixovy texty jsou přepisy snů, protože si vytáhl kartu Zdálo se mi.
A co následovalo po losování?
Prostě jsme to nahráli. Vůbec jsme nezkoušeli, vždycky jsme to na jeden pokus zachytili. Například šesté album Klaviermusik obsahuje klavírní skladby jednotlivých členů. Z jedné z nich vznikla úvodní píseň Die Wellen z Alles wieder offen.
Takže práce na regulérním albu prostupovala s experimentální činností?
Alles wieder offen je podle mne nejkomplexnější deskou v historii, mísí se na něm to nejzajímavější za poměrně dlouhé období. Použili jsme i jeden hodně archivní zvuk Blixovy kytary z roku 1982. Samo nahrávání zabralo asi dvě stě dní.
Baví vás stále hraní s Neubauteny, když hrajete poslední dobou o tolik klidněji než na začátku 80. let?
Pořád mi to přijde zajímavé. Intenzita je v naší hudbě přítomna stále, jen už není tolik slyšet navenek. Navíc tenhle prvek "tiché hlasitosti" u nás není zcela nový. V životě také není všechno rychlé a živelné; nikdo na svojí holku permanentně nekřičí "Miluju tě!"
Nemyslíte, že po vás posluchači chtějí hlučnost?
Vždycky jsme překonávali očekávání a myslím, že fanoušci s námi půjdou dál. Navíc nejde jen o hudbu, ale o to, jak se pojí s Blixovými mnohovrstevnatými texty.
Co vás inspiruje, když vyrábíte nějaký nový hudební nástroj?
Mívám v hlavě konkrétní představu zvuku, se kterým nemám reálnou zkušenost. Ale na nové desce je vlastně jen jeden nový nástroj. Sehnal jsem na nahrávání spoustu kovů, ale tentokrát jsem moc nekonstruoval. Posledních pár let trochu používáme i samplery - umožňují reprodukovat na podiu zvuk přesně podle původní představy.
Inspirují vás i současné novostavby?
Ano i ne. Zajímá mě, když se začíná stavět; ty železobetonové základy a stavební stroje. Práce je dnes mnohem rychlejší, nové domy stojí za pár měsíců. V tom bych určitě našel spojitost se současným fungováním EN. Blixa teď bydlí v San Franciscu. Do Berlína jezdí jen pracovat, což vyžaduje určitou disciplínu. Jinak z architektonického hlediska mě hodně baví ohnivé trubkové konstrukce nizozemského umělce Baastiana Marise.
Prý jste taky vytvářel nějakou instalaci
Ano, udělal jsem bicí instalaci, která se jmenuje Gott sei's getrommelt/Beating the Drum. Upevnil jsem množství bicích předmětů na padesát stolů, normální bubny i kovový odpad a zvu lidi, aby si přišli zabubnovat. Jako metronom pouštím nějaký jednoduchý rytmus, třeba techno podklad. Jedná se o takový happening, při kterém dochází k množství sociálních interakcí.
Co říkáte na reunion zakladatelů industriální hudby Throbbing Gristle?
Poslední desku jsem ještě neslyšel, ale vím, co teď dělají. I původně byli víc elektroničtí, než my a nyní hrají na laptopy. EN jsou analogoví. Před pár lety jsem ale byl na Psychic TV a fakt jsem koukal, co se sebou Genesis P-Orridge udělal. Viděl jste ho?
Taky jsem na nich byl.
Prsa, ženský účes a zlaté zuby Throbbing Gristle i Psychic TV byli vždy spíš performance. U Einstürzende Neubauten je nejdivočejším zásahem z vnějšku těla tetování. My byli spíš na změny zevnitř. EN teď vlastně nejsou industriální ve smyslu průmyslu - snažíme se tvořit se svými posluchači rodinu.
Co myslíte těmi změnami zevnitř?
No, svého času jsme dost experimentovali s drogami. Ale to už je dávno.
Nechystáte zase konceptuální video, jako byla VHS kazeta Halber Mensch v 80. letech?
Vlastně už jsme něco takového vydali. Tedy neměli jsme peníze na nějaké speciální natáčení, protože je spolkla produkce desky. Máme DVD Palast der Republik, na němž je zachycen podařený koncert z roku 2004, který se konal v prostorech bývalého parlamentu východního Německa. To je taková ošklivá hranatá budova ze sedmdesátých let, kterou v roce 1990 zavřeli kvůli azbestu a před zbouráním jí propůjčili kultuře. Ten záznam jsme vydali i na CD.
Co plánujete dalšího?
Třetí, vyčerpávající fáze je u konce. Popravdě řečeno jestli Alles wieder offen komerčně propadne, Blixa chce kapelu rozpustit. Pevně doufáme, že k tomu nedojde. Pokud nastane fáze čtvrtá, je možné, že se budeme soustředit na instrumentální filmovou hudbu.
Na turné ale vyrazíte? Budete hrát i staré kusy?
Určitě. Chceme jet na jaře, tak v březnu a dubnu. Praha na našem seznamu určitě nebude chybět. Staré skladby hrát budeme, například Armenie se minule dost osvědčila. Jenom je budeme muset znovu secvičit.
Svůj první koncert jste prý odehráli na 1. dubna, den vtipů. Mysleli jste to od začátku vážně?
Tu akci jsme vážně mysleli, ale rozhodně jsme netušili, že budeme hrát ještě za sedmadvacet let. Blixa chtěl být původně malířem. Ale humor je pro nás hodně důležitý. Náš název je reminiscencí na nějaký vtip ze základky, kam jsme s Blixou chodili. Týkalo se to zemětřesení v Turecku. Ale už nevím, na bortících se novostavbách pochopitelně nic směšného není.
