Recenze - Bude to znít jako snaha vylhat se z hodnocení, ale pokud nějaký interpret vydává čtrnácté album, tak nejenže připisuje novu kapitolu, ale zároveň tím poupravuje kontext a vyznění všeho, co udělal předtím.
Co se zdálo být nepřehraditelným proudem směřování, proměnilo se v ucelenou etapu, slepé rameno nebo vyschlou louži. Přesně to je případ Nicka Cavea a Bad Seeds na novince Dig, Lazarus, Dig!!!
Ta tam jsou ukňouraná a patetická devadesátá léta, která Caveovi poněkud nevkusně přetekla do nového milénia. Prodlužoval bolestínství nastavené na The Boatman's Call do vcelku zbytečné Nocturamy a No More Shall We Part.
Jenže za všechno může Grinderman, nebýt Caveovy loňské odbočky, nezněl by Dig, Lazarus, Dig!!!, tak vitálně a smysluplně. Cave si totiž vyzkoušel, že když zastře svoji ublíženost cynismem a sebeironií, docílí sofistikovanějšího sdělení než plačky za klávesnicí koncertního křídla.
Aby nedošlo k mýlce: Nick Cave, to je pořád stejná emoce, stejné naladění. Jen se přestal se završenou padesátkou na krku dávat všanc a začal sám znovu kousat. Na jeho motivacích se ale vůbec nic nezměnilo. Cynismus je jen jiný převlek ublížené duše.
Už toho důvodu dává smysl, že tradičně kýčovitá ztvárnění obalů Bad Seeds vystřídala umělecká dvojice Tim Noble a Sue Webster. Ti kromě vytváření silně punkových instalací z odpadků nechávají reklamní neony zářit ironicky nepopulární hesla.
Nick Cave - Dig, Lazarus, Dig!!!
Dig, Lazarus, Dig!!! se až na pár marginálních momentů obejde bez romantického klavíru. Jeho místo zaujaly klávesy, elektrická kytara trápená jako rozladěné housle a housle destruované jako elektrická kytara.
Tomu se ve vypjatých momentech Cave přizpůsobuje i textařsky, hrne slova jako žlučovitý dědek, kterému zasedli místo v tramvaji. Jako by si pořádně nerozmyslel, co chce vlastně říct.
A tak je jeho projev plný odboček, zapomenuté nedořečenosti i míst, kde sám pochopil, že nemá cenu pokračovat. Zamumlá pár citoslovcí, které se ukryjí mezi sbory, a okamžitě začne spílat nad něčím jiným - viz We Call Upon The Author.
Cave má štěstí enormní a enormně konzistentní diskografie. Takže když v Today's Lesson zpívá o Janie, které leze z kalhot půlka zadku a říká: "Dneska v noci si to užijeme", je v tom vespod pořád přítomný i ten ztrápený gentleman, jenž roníval slzy nad ztracenou láskou.
Ne že by se tím ta situace úplně zbavila trapnosti krize středního věku, ale aspoň vynikne její vrstevnatost.
Už s Grinderman se Cave naučil nosit v kapse kudlu a sem tam cenit zuby, nechal si narůst knír a načesal přehazovačku. Letos se jen potvrzuje, že je to to nejlepší, co mohl udělat. Na ufňukaný dědky není nikdo zvědavej, těch nerudnejch si aspoň někdo všimne.
Nick Cave & The Bad Seeds: Dig, Lazarus, Dig!!! CD. 53 minut. Vydala firma Mute/Emi 2008.
