Rozhovor - Dvacet tři let je dost dlouhá doba na to, aby se kapela začala vykrádat a opakovat. Hanspaulští Tata Bojs nikdy nebrali svoji kariéru natolik vážně, aby si z ní nemohli dělat srandu a na svém osmé studiovém albu Ležatá osmička si tak z obvyklých autorských poklesků stárnoucích rockerů udělali konceptuální vtípek.
Naposledy o nich bylo slyšet před třemi lety, kdy vydali desku Smetana, na které s pomocí korejského klavírního tria Ahn Trio přehráli svoje největší hity. Přes všemožné pitvoření se nad deskou vznášel mrak pochybností - nezačali se někdejší hrdí ne-muzikanti brát hudebně příliš vážně? O to víc, že o rok starší studiové album Kluci kde ste? zachytilo dvojici Milan Cais - Mardoša v mrtvém bodě krize středního věku, v níž existenciální úzkosti a autorská únava nahradily dřívější slovní hříčky a juvenilní energii.
Na Ležaté osmičce se Tata Bojs vrací síla a kapela (aktuálně jako kvintet) se může mimo jiné opřít o vtipné citace svých vlastních starších desek. Frenetické elektronické beaty ve skladbě Papírovka se vrací k okouzlení taneční scénou na Biorytmech, drtivý refrén Opakování jako kdyby vypadl z hitového Futuretra, jednoduché punkové riffy Hořké čokolády odkazuje k raným vypalovačkám ve stylu jejich raného šlágru Jaro.
V úvodní písničce zpíváme pořád dokola, že se nebudeme opakovat a na zbytku desky používáme záměrně podobné postupy, které jsme měli už na předchozích deskách," komentuje bubeník Milan Cais intence nové desky.
A.cz: Takže jednotícím tématem Ležaté osmičky je opakování?
Na rozdíl od Nanoalba jsme neuvažovali o žádném konceptu. Tehdy jsme měli nejdříve příběh, do kterého jsme dosazovali jednotlivé písničky. Tentokrát se ta červená niť zjevila v okamžiku, kdy Mardoša donesl text k písní Progresivní. Byl to list, na kterém byly pod sebou věty "Nebudeme se opakovat", z nichž některé byly vytištěné tučně, což je způsob, kterým si značíme refrén. Text měl normální podobu písničky, ve které se střídaly refrény a sloky, ale veškerý text tvořil jen tenhle slogan. Prostě tradiční Mardošův vtípek. Tak jsme to hudebně zpracovali s patřičnou dynamikou, kde byl refrén skutečně zpívaný jinak než sloka...
Od toho se odvinula myšlenka, že by se albem mohl prolínat motiv opakování. Včetně toho, do jaké míry se Tata Bojs po těch letech vykrádají a do jaké míry je to náš trademark. Pak se k tomu přidala píseň Opakování s mým textem, který je vlastně o reinkarnaci a zkušenostech, které by člověk mohl nabývat, kdyby se narodil vždy s vědomím předešlého života.
Takže jsme měli témata konce, začátku a zacyklení, k čemuž se hodil název Ležatá osmička, jenž to všechno propojuje. Na druhou stranu jsou na desce ale i písničky, které s tímto tématem nemají nic společného - třeba 2031, což je ironicky pojatá vize budoucnosti.
A.cz: Tata Bojs vždycky byli svým přístupem tak trochu punkoví. Pokud si dobře pamatuji, tak jste kdysi mluvili o tom, že se celou dobu snažíte maskovat to, že vlastně nejste muzikanti. Nebyla tedy vaše poslední deska (a originálně pojaté best-of) Smetana nahraná s korejským komorním souborem Ahn Trio trochu "zrada" vašich kořenů a posun k tradičnějšímu muzikantství?
Pro nás byla Smetana odpovědí na pompézní desky rockových kapel, které už neví kam dál, a tak se dají dohromady se symfonickým orchestrem. My jsme udělali naši komorní verzi, protože nás na to bylo jen šest - my tři a tři holky z Ahn tria. Punkovou kapelou možná v jádru jsme, i když ne typu Visací zámek, vždycky jsme hodně experimentovali a používali elektroniku. Řekl bych, že ten punk je v přístupu k věcem a na novince je to markantnější než na obou předchozích deskách, které byly zvukově hodně čisté.
A.cz: Přesto jsou mezi hosty na nové desce znovu klasičtí muzikanti - Clarinet Factory nebo komorní orchestr Parťákovy smyčce...
Pro mě jsou Clarinet Factory především otevření umělci, kteří nemají předsudky. My jsme jejich schopností využili ve skladbě Papírovka, která je zrovna hodně taneční. Nechal jsme je nahrát různé pasáže, který jsem pak stříhal a efektoval. Oni s tím neměli žádný problém. Nechceme kolem sebe stavět zdi, prostě něco složíš a slyšíš, že by se tam hodil nějaký nástroj, tak oslovíš člověka, který na něj umí, když je to možný.
A.cz: V písni Světová se objevuj rapper Vladimir 518.
S PSH jsme chtěli spolupracovat už v době Biorytmů, ale byli tehdy poměrně ortodoxní a odmítli nás. Teď už je to s nimi samozřejmě trochu jinak. Já jsem se s Vladimirem potkával na různých akcích a ukázalo se, že máme na spoustu věcí podobný názor. On mě pak oslovil, jestli nechci napsat nějaký materiál pro jeho novou sólovou desku, na které pracuje. Sešli jsme se u mě doma a já mu něco pustil, ale o nové desce Tata Bojs tehdy nepadlo slovo.
Neměl jsem nic, do čeho by se hodil a nechtěl jsem to násilím roubovat. Pak se mi ale vyloupla písnička, ke které jsem měl načrtnutý takový odlehčený text o konci světa. Přišel mi v podstatě hiphopovej, a tak jsem Vladimirovi zavolal. Vysvětlili jsme mu koncept, že tu apokalypsu chceme sledovat optikou vztahu staršího muže a lolitky. On to napsal za dva dny a hned jsme to nahráli. Světová nakonec vznikla za týden, což je na Tata Bojs rekordní rychlost.
A.cz: Jaké jsou na ni zatím reakce? Je to vaše první výprava do hip hopu.
Zatím vyvolává docela rozporuplný reakce. Někoho baví, a pak jsou lidi, který nepřekousnou to sprostý slovo. Já mám vždycky radši písničky, které vzbuzují podobně extrémní reakce.
A.cz: Ty se na nové desce objevuješ v roli producenta; pro někoho možná trochu překvapivě vzhledem k tomu, že v Tata Bojs je také Dušan Neuwerth. Jak se tenhle krok podepsal na výsledku?
Bylo to jiné než minule a předminule. S Dušanem jsme se seznámili u natáčení Futuretra, to byl ještě v roli studiového technika, pak jsme spolu dělali Biorytmy a utvořili jsme něco jako producentský tandem. On dělal i na jiných deskách, které měly úspěch, a veřejnost ho začala vnímat jako výrazného producenta. Takže i na deskách, jež jsme dělali spolu, lidi brali Dušana jako producenta a mě jako člena skupiny. Myslím, že to je v pořádku. V době, kdy Ležatá osmička vznikala, neměl čas; k desce se dostal až skoro úplně na konci a nechtěl vstupovat do rozjetého vlaku.
A.cz: Byla práce na nové desce ještě v něčem jiná?
My jsme moc chtěli, aby deska byla odlišná než ty předchozí. Proto jsme natáčeli ve studiu Sono a nahrávali analogově.
A.cz: Ještě jedna věc se změnila. Před dvěma lety skončila česká pobočka Warner Music a vy jste stáli před rozhodnutím, jestli pokračovat u Supraphonu, který převzal distribuci. Proč jste se nakonec rozhodli s nimi spolupracovat? Teď jste se vlastně stali po letech "indie" kapelou.
My už léta spolupracujeme s týmem z Warnerů. Iva Milerová, současná ředitelka Supraphnonu, dostala nabídku převzít jejich katalog a postupně tam dostala skoro celý původní tým. A oni za námi přišli, jestli neuděláme novou desku u nich. Přišlo nám to skvělý, protože jsme měli Supraphon spojený se spoustou skvělý vážný hudby i Hurvínkem. Nejdůležitější ale pro nás bylo, že děláme se stejnými lidmi, kteří vnímají Tata Bojs v dlouhodobějším procesu. Jediný podstatnější rozdíl je, že za nimi chodíme do jiné budovy.
A.cz: S koncem českých Warnerů taky umřely plány na reedici Futuretra u příležitosti desetiletého výročí.
Těšili jsme se, že to vyjde a už jsme to i začali chystat. Mardošu tyhle věci moc baví. Bohužel se to pak nedotáhlo, kvůli nejasným právním vztahům se nemohlo pracovat s původní nahrávkou.
A.cz: Futuretro posbíralo ocenění v anketách hodnotících nejlepší domácí album minulé dekády. Vnímáš tohle album jako zásadní?
My jsme byli tehdy oblouznění nástupem taneční scény a svým vlastním neumětelským způsobem jsme zkoušeli pracovat se samplerem. Tenhle punkovej přístup se ve výsledku myslím pěkně odráží, ačkoliv je to vlastně popová deska. Její výjimečnost byla asi v tom, že v Čechách ještě nikdo předtím podobným způsobem elektronický zvuky a bigbít nepropojoval. Ve světě už v té době samozřejmě tyhle věci běžně fungovaly. Asi bych neřekl, že co se týče hudebních nápadů Futuretro, převyšuje naše ostatní desky o takový kus, jak se píše. Obvykle se něco označí jako zlomové, a ostatní to pak jen opakují. A neplatí to jen v hudbě.
A.cz: Každá deska Tata Bojs znamená i turné, které je pro vás vždycky příležitostí udělat něco neobvyklého. Co chystáte tentokrát?
Máme před sebou festivalovou sezonu a pro ni nemá moc cenu vymýšlet nějaké speciality. Na přelomu října a listopadu a možná ještě i v prosinci chceme udělat deset až patnáct koncertů v Čechách, na Moravě a Slovensku a zakončit to jedním velkým v Praze. Už o scéně přemýšlím, ale podstatný je upravit to tak, aby jsme se s tím vešli do různých klubů po republice. Název Ležatá osmička si říká 3D projekci. Chceme použít širokoúhlé plátno a nechat lidi s námi vstoupit do dalšího prostoru. K lístku by měli dostávali 3D brýle ve tvaru ležatý osmičky.
A.cz: Nové album jste prý ještě před masteringem pouštěli novinářům. Chtěli jste, aby vám poradili, jak desku ještě na poslední chvíli vylepšit?
Souviselo to s konceptem desky. Mě jednou ve sprše napadlo, že bychom mohli udělat falešnou tiskovou konferenci, na které novinářům pustíme nedodělaný písničky a budeme si nahrávat jejich reakce. Jako když jsme samplovali Funese na Futuretru a Biorytmech, je to opakování jiným způsobem. V intru k desce se pořád dokola zpívá „Nebudeme se opakovat" a novináři v samplech to hodnotí. Doufám, že jsme tím nikoho neurazili. Je pravda, že třeba Honza Vedral říkal, že jsme svině. Ale pak, když slyšel výsledek, se tomu zasmál.
