reklama
 
 

Nakonec nás i fanoušci Kryštofa začínali vnímat

27. 8. 2009 8:30
Nadějní Charlie Straight konečně vydávají desku

Rozhovor - Trojice zástupců třinecké kapely působila jako banda snílků, kteří ale mají všechno dobře promyšlené.

Charlie Straight jsou dlouhotrvající objev českého kytarového popu. Ostatně trvalo dva roky, než se jim letos v červnu podařilo ze stoupající popularity i profesionálního zájmu o ně uplácat desku.

Album She's a Good Swimmer je plné chytlavých kytarových songů, protkaných výbornými klávesami a klavírem a ozdobených snadno zapamatovatelnými vokálními linkami, jež jsou podané cizelovanou britskou angličtinou. Což je v našich končinách nebývale ideální koktejl.

Mají za sebou vystoupení v Německu, turné s kapelou Kryštof a slušnou fanouškovskou základnu nejen v Třinci, ale i v Praze a de facto po celé republice. A mají vizi umocněnou upřímným nadšením.

Přišli tři - Albert, kytarista, zpěvák a vrchní songwriter, basák Honza a klavírista/klávesák Michal. A bylo zjevné, že členové téhle kapely drží při sobě.

Proč vám trvalo tak dlouho, než jste vydali debut She's a Good Swimmer?
Albert:
My jsme to nejdřív nahráli s Michalem Novákem [z Bandzone], no a potom jsme to potřebovali někde smíchat. To měl dělat Boris Carloff, ale s ním jsme si trochu nesedli po zvukové stránce. Byl alternativnější, než jsme chtěli být my. Nicméně našel si na nás čas Dušan [Neuwerth], a ten naše představy naplnil.

Honza: Taky to byla naše první deska, takže jsme nebyli zvyklí na ten zvuk ve studiu. Bylo to pro nás nový a neuměli jsme s ním pracovat. Ale s deskou jsme úplně spokojení.

Michal: A celou dobu, než ta deska vyšla, tak jsme koncertovali a propagovali se. Aby se na nás nezapomnělo.

A nebojíte se, že se o vás třeba bude mluvit až moc?
Honza: To se nestane samo od sebe. My tohle teda zas tak nevnímáme, ale je to lepší, než kdyby se o nás nemluvilo vůbec. Zvlášť když nám to třeba něco přinese.

Albert: Ale snad zůstaneme skromní. Někdy je dobré si zahrát někde, kde na vás moc nečekají. Třeba na nějakém festivalu nebo tak. I při turné s Kryštof to tak bylo - lidi si povídali a vůbec nás nevnímali. Tak po třetí písničce už nás vnímat začínali, a nakonec se dobře bavili.

Nedávno jste hráli v Německu a netajíte se tím, že expanze za hranice je vaším cílem. Co čekáte, že tam bude? Není jednodušší soustředit se na domácí publikum?
Albert:
Do toho Německa jsme se dostali tak, že si nás na koncertě v pražském Hard Rock Cafe vyhlídl nějaký borec z Mnichova a ten nás doporučil hamburské agentuře musikmanagement.com.

Michal: Hrát venku jsme si prostě vytkli jako cíl. Nejdeme po tom, co je jednodušší.

Albert: Ale to samozřejmě neznamená, že Českou republiku zavrhujeme. To vůbec ne, protože… protože jsme tady doma.

Já se hlavně snažil poukázat na to, že zatímco u nás můžete svým zvukem působit svěže a dejme tomu originálně, na západě je - ve vší úctě - plno kapel, jako je ta vaše.
Honza:
Tak my počítáme s tím, že to bude těžký se tam prosadit.

Abert: Musíme se snažit tu hudbu ještě nějak ozvláštnit, abychom opravdu měli čím zaujmout. Ostatně už na tom pracujeme…

Michal: … kupujeme teď nový synťák, takže budeme mít víc elektroniky.

A když uspějete a budete mít možnost jet například na hodně dlouhé turné po Evropě - vyměnili byste hudební kariéru třeba za studium? Je tahle kapela skutečně váš život?
Honza: Je nám kolem dvaceti jednadvaceti, myslím, že to nebude takový problém. Škola se dá přerušit a tak.

Albert: A není taky nabídka jako nabídka. Kdyby to mělo být turné s Razorlight po německých klubech, které bude finančně v plusu a s "pořádným cateringem" (smích), tak ok. Ale pokud bychom si to měli financovat třeba celé sami a hrát bůhví kde, tak to bychom asi moc nebrali.

Honza: Ale jsme na to každopádně připravení.

Albert: Pro mě je tahle kapela určitě můj život. Už dva roky.

I kvůli mezinárodním ambicím zpíváš anglicky, Alberte…
Albert: K angličtině mám blízko a mám ji rád. Nejen kvůli tomu, že jsem byl na zahraničních pobytech, ale … třeba když poslouchám Simona & Garfunkela, tak mám takový vnitřní pocit, že jsem tam snad byl nebo co!

Honza: Všichni souhlasíme s tím, aby to bylo anglicky, i když je pravda, že lidi nás od toho zrazovali. Pro nás je to ale vnitřní uspokojení.

Albert: A mě by to sralo, kdybychom zpívali česky. Vždyť to by si nás třeba nikdo v tom Hard Rock Cafe nevšiml a do Německa nikdo nepozval.

Když píšeš anglicky, reflektuješ hodně výpovědní hodnotu textů? A věříte vůbec českým posluchačům jejich schopnosti a ochotu skutečně vnímat a rozumět anglickým textům?
Honza: Albert píše o tom, co se skutečně stalo. To můžu potvrdit, protože jsem u některých těch věcí byl.

Michal: A to nejsou kecy.

Albert: Já bych chtěl mít lepší texty, aby byly víc příběhové a lidi se s nimi mohli ztotožnit. Texty na desce jsou dva roky staré, některé i víc. Zatím ale nemám ani jednu písničku, kterou bych se styděl zpívat. Ani Sometimes I Fall, kterou jsem napsal v šestnácti. Lidem věřím, že to poslouchají, i když asi ne všichni. Záleží na tom, jak moc dobře umějí anglicky a jak jsou na poslech angličtiny zvyklí. Každopádně se snažím psát s tím, že tomu lidi rozumí.

A co nás z vaší strany čeká v blízké budoucnosti?
Albert: V současné době děláme radio edit druhého singlu Upside Down s Ecsonem Waldesem, dáváme dohromady promo DVD a chystáme se na další klip.

Honza: Ten bude tentokrát snad hraný. Mohl by ho natáčet Ondřej Urbanec ze 100 °C. A Albert v něm chce čtrnáctileté holky, co budou skákat na trampolíně.

Albert: Čtrnáctileté ne. Ale rozhodně tam chci trampolínu a zpomalené záběry.

autor: František Reismüller François | 27. 8. 2009 8:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama