Recenze - Do pražské koncertní premiéry frontmana někdejších The Smiths zbývá necelý měsíc, hodně českých fanoušků přesto neodolalo a vyrazilo na Morrisseyho do Berlína. A padesátiletý idol se svou kapelou odehrál v pátek nejen pro ně fantastický koncert.
Dlouho dopředu vyprodaná Columbiahalle očekávala Morrisseyho plná napětí, předkapelu Doll & The Kicks vlastně nikdo nevnímal. Pestrá směsice publika se soustředila spíš na volbu dobrého místa než na snaživé kvarteto před bělostnou plentou.
V pauze se na ni promítaly černobílé klipy věnované hlavně entertainerům - tedy těm, na které Morrissey navazuje. Běžel tu i koncertní záznam jeho dávných oblíbenců New York Dolls a právě při rozhovoru s Davidem Johansenem najednou plenta bez varování padá dolů.
Publikum jako na povel vítá svého hrdinu a jeho doprovodnou skupinu: Morrissey je v krátkém svetru a košili (snad čtyřikrát ji během koncertu vymění), jeho band vypadá jako američtí opraváři aut z 50. let, modré košile modré džíny.
Celý koncert se také odehraje ve vzrušeném rock'n'rollovém tempu. První těžký kalibr hned na začátku, This Charming Man od The Smiths, první novinka Black Cloud až jako třetí v pořádí. Následuje Ask Me a When I Last Spoked To Carol, jeden z nejlepších kousků nového alba Years of Refusal s krásnou mexickou trumpetou.
Skladby běží rychle za sebou, kapela se nemazlí s tempem a původními aranžemi, což jen potvrzuje těžký garážový zvuk. Morrissey jen občas v krátkých pauzách suše utrousí nějakou hlášku - "maybe after all i'm german" nebo "thank you for my life".
Jeho doprovod je stejný jako na albu: kytarista Boz Boorer vede čtveřici mladíků, kteří ale dostávají veliký prostor. Doby, kdy Morrissey býval narcistní, jsou pryč; sice ho po většinu koncertu sleduje bodový reflektor, ale co chvíli k hraně pódia vystoupí některý ze spoluhráčů s krátkým sólem.
Z nového alba Years of Refusal se hraje jen čtyřikrát, hodně od The Smiths a také z přelomového alba You Are the Quarry z roku 2004. Zvlášť u fantasticky přijaté Irish Blood, English Heart bylo pozoruhodné s jakou vervou odzpívalo berlínské publikum i problémové pasáže.
Vůbec se hodně zpívá, publikum zná snad každé slovo Morrisseyho písní; nejvíc to samozřejmě platí u skladeb od The Smiths: Some Girls Are Bigger Than Others nebo Girlfriend In A Coma publikum odrecituje doslovně.
A jejich autor se baví. Ovládá diváky každým pohybem prstu, rozdává svá obvyklá gesta na všechny strany, v jednom momentu půjčí mikrofon do první řady na anketku s roztomilým Any questions? Mimochodem, z pěti dotázaných byl jediný Němec.
| Čtěte také: Elegán Morrissey skoncoval s léty odříkání The Smiths si pořád cupují hedvábné košile |
Přestože se počet písní včetně přídavkové First of The Gang To Die zaokrouhlí na dvaceti skladbách, uběhne jen hodina a dvacet minut. Divoká a intenzivní atmosféra nenechá nikoho vydechnout ani u kantilén, kdy se ke slovu dostane akustická kytara nebo kontrabas.
Většinu vystoupení ale drží pevně v rukou Matt Walker za bicí soupravou, vyzdobenou obrovským tympánem a gongem. Právě on pohání většinu skladeb a také je spolu s Morrisseym rázně ukončuje.
Skvělá nálada panuje na scéně i v hledišti, jedná se o výjimečný zážitek, který valným dílem tvoří vynikající publikum. Moz je dojat, několikrát děkuje - a přestože jde z velké části o kabaret, což dokládá nejen stříbrný závěs na scéně, ale hlavně chování hlavní hvězdy, je to velmi upřímné.
Morrissey je ve fantastické formě. Pokud ještě nějaké vstupenky na vystoupení Morrisseyho v Divadle Archa zbývají, neváhejte.
