Byla to hezká devadesátá léta s Mňágou a jejími deskami Made in Valmez, Furt rovně, Radost až na kost a snad ještě Ryzí zlato. Dobře, vezměme na milost i Chceš mě? Chci tě! za píseň Optimista.
Nezasažená oficiální nebo undergroundovou minulostí z rudých časů, stala se Mňága objevem hravé a inteligentní pop-music, kterou nezatracovali ani posluchači alternativy. "Veselé písně o smutných věcech" - melancholická deprese vyzpívaná době a společnosti navzdory... Co z toho v roce 2006 na nové desce Dutý, ale free zbylo?
Nic moc. Zpívat o vlastním outsiderství už nefunguje, tlusté koberce plné prachu kdosi dávno vyklepal a o půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí taky nikdo nečeká.
Velký prostor na nové nahrávce dostává saxofon, takže album připomíná hodně z těch dobrých dřívějších desek, rytmus je rychlejší, ale písně už nemají tu šťávu, se kterou by vznikaly před deseti a vícero lety. Přitom se jim snaží co nejvíc přiblížit a dohnat je, usadit se vedle jejich kvality.
Efekt je opačný. Mňága a její hlavní textař a skladatel Petr Fiala bloudí v kruhu a jako had požírá svůj vlastní ocas. Názor se stal banalitou, styl secondhandem, aranže jsou předvídatelné, témata i syntax se kolovrátkově opakují.
"V hrobovém tichu mizím za zaprášené fíkusy" - "bledé tváře" - "pusté světy mezi kolagenovými rty" - "někdo hledá, někdo našel, někdo spí" - "z bezpečí cukrárny" - "ležel jsem nahý, přikrytý jen prostěradlem, v dětském pokoji, s oprýskaným umyvadlem" - "tak jsem se fakt snažil nevidět věci furt jen černě" atd. atd. Prostě stará Mňága a Ždorp protřepaná, promíchaná a naservírovaná s čerstvou přílohou; řečeno s kapelou, "stejná slova kolem stejný tváře".
Dutý, ale free je přitom deskou upřímnou, bez kalkulu "co by tak mohlo fungovat" - příjemné melodie jsou dobře a snad i s radostí zahrané a odzpívané, z písní Večerky, Dutý, ale free, Miluju! i Některé otázky už si prostě nekladu je slyšet, že do nich Petr Fiala dal kus sama sebe. Skladba Panenky je skutečně krásná... ale v kontextu tvorby Mňágy i současné hudby mimo mísu.
Dutý, ale free je nejlepším albem Mňágy po roce 2000, jenže po deskách Nic složitýho (název naprosto přesně charakterizoval všechny písně alba) a Web site story to není žádný výkon. S novinkou se Mňága sice smykem vyhnula černé díře, ale taky připomněla, že na některé kapely je lepší jenom vzpomínat.
Mňága a Žďorp: Dutý, ale free. CD, 52 minut. vydala firma EMI, 2006.
