Rozhovor - Bývala to kultovní americká kapela a pro tuzemské publikum měla obzvláštní význam - v roce 1986 odehrála v Praze a v Brně na undergroundových setkáních dva utajené koncerty, na něž pamětníci dodnes vzpomínají.
Před čtrnácti lety však zpěvák, kytarista a skladatel Michael Gira své The Swans rozpustil; zdálo se, že na navždy. Letos na podzim ovšem vyšla nová a velmi dobře přijatá deska My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky. Ve středu ji Swans představí v pražském Paláci Akropolis.
I když jste rozpustil Swans, na hudbu jste nezanevřel - nějaký čas jste hrál s projektem Angels Of Light. Co vás tedy přimělo Swans obnovit?
Řekl bych, že nastal ten správný čas. V hudbě, kterou jsem vytvářel s Angels Of Light, jsem došel na samu hranici jejích možností. Bylo to zajímavé a kreativní období, ale jeho čas vypršel, dál už bychom se jenom opakovali, což odmítám. A ve chvíli, kdy jsem si tohle uvědomil, tak jsem opět zatoužil po experimentech - přijít s novou, ohromující, až katastrofickou hudbou. Chtěl jsem stvořit muziku, která bude jako zvukový cyklón, který smete všechno kolem sebe. Začal jsem tedy hledat muzikanty, kteří by mi pomohli tu představu naplnit a brzy jsem pochopil, že těmi nejlepšími hudebníky pro tenhle projekt jsou bývalí členové Swans. Pak už jen stačilo jim zavolat...
Nakolik bylo těžké Swans po tolika letech obnovit ve vztahu k veřejnosti? Jak přijímá publikum návrat v nové podobě?
Vůbec mě nezajímá, co si lidi o našem znovuobrození myslí - ať si myslí, co chtějí, to je jejich starost. O názor veřejnosti jsem se nikdy nezajímal, vždycky jsem hudbu dělal jen sám pro sebe a někde v skrytu duše věřil, že v ní posluchači objeví něco cenného. Nic jiného ani dělat nelze - umělec je tady od toho, aby realizoval své myšlenky, o názor veřejnosti ať se starají politikové.
Ani recenze na nové album jste nečetl?
Zásadně čtu jen pozitivní recenze - a musím říct, že díky tomu jsem zjistil, že naše novinka byla přijata naprosto skvěle! Ale to není zdaleka tak podstatné jako skutečnost, že dnes chodí na Swans mnohem víc posluchačů než kdykoliv v minulosti.
Kdybyste si přečetl i negativné recenze, dozvěděl byste se, že podle některých názorů už dnešní Swans nejsou tím, čím tahle kapela byla v osmdesátých letech - že jejich nejnovější deska se mnohem „víc podobá nahrávkám Angels Of Light, než starým dobrým Swans..."
To je úplná hloupost! A jen problém našich posluchačů, kteří si utvořili nějakou představu o tom, co jsou Swans. Ve skutečnosti se tahle kapela za dobu své existence už tolikrát proměnila, že ani já bych dneska nebyl schopen v několika větách charakterizovat Swans. Tak jak si to může troufnout udělat nějaký kritik? Nechme je, ať blouzní!
Na novém albu v písni You Fucking People Make Me Sick se objevuje i hlas vaší tříleté dcery - jak vás napadlo ji na desce využít?
To vzniklo úplnou náhodou! Natáčeli jsme tuhle písničku, v níž zpívá písničkář Devendra Banhart, když jsem z vedlejšího pokoje zaslechl, jak si moje dcera prozpěvuje. A kupodivu to strašně dobře ladilo s jeho hlasem. Tušil jsem, že, že by ta skladba potřebovala nějak ozvláštnit - a tohle bylo přesně ono.
Na celosvětovém turné, které v říjnu 2005 zahrnulo i Prahu, vás doprovázela tehdy ještě neznámá americká kapela Akron/Family. Co vás na tehdy na nich zaujalo?
Jsou to skvělí muzikanti a natolik příjemní lidé, že s nimi lze přežít celé turné. Ale na ten pražský koncert si vzpomínám; bohužel. Bylo to v klubu, který se jmenoval Akropolis - skvělý klub! Byl jsem ale nastydlý a nebyl to podle mě z naší strany vydařený koncert, asi proto si ho pamatuji. Což mě mrzí, protože jinak mám na Prahu jen samé skvělé vzpomínky. Ostatně hrál jsem v tomhle městě prvně už v roce 1986 - na zakázané akci, což pro mě, člověka ze svobodného světa, byl neuvěřitelný zážitek!
Vlastně vždycky si Prahu a vůbec celou vaši zemi strašně užívám - nejspíš proto, že mí předkové pocházejí z Čech. Tak jako každý typický Američan, ani já toho o své minulosti mnoho nevím, ale každopádně se v naší rodině traduje, že příjmení našich předků znělo Jíra - nevím, co je na tom pravdy, ale faktem je, že Jíra a Gira zní dost podobně.
Znáte Prahu za časů komunismu, několikrát jste zde vystupoval po změně režimu - co se podle vás u nás nejvíc změnilo?
Netroufnu si soudit celou vaší zemi, ale konkrétně Praha se strašně změnila. Když jsem ji prvně navštívil na konci osmdesátých let, bylo to bezútěšné, šedé a unavené město. Podruhé jsem měl možnost ji poznat, když už vaší zemi ovládal kapitalismus. Z depresivního města se stalo město plně v osidlech kapitalismu zaměřeného na laciný konzum. Popravdě řečeno nevím, jestli je to prospěšná změna, ale každopádně jste dnes svobodná země, což je nezpochybnitelné pozitivum.
Na druhou stranu dnes prožíváte stejné ekonomické problémy jako Amerika, což vám nezávidím. Vydali jste se zkrátka slepou uličkou, které se říká kapitalismus; bůh s vámi i s námi. Ale to nic nemění na tom, že Praha je nádherné město s bohatou historií, kam se vždycky rád vracím.
Mluvíme-li o kapitalismu, i vy podnikáte - založil jste a řídíte vlastní značku Young God Records. Jak se vám v době, kdy se desky skoro neprodávají, daří vydávat umělce, jako jsou právě Akron/Family, Devendra Banhart nebo Lisa Germano?
Mám úplně stejné problémy jako všechny ostatní gramofirmy - lidi si zkrátka přestali hudbu kupovat, raději si ji bezplatně stahují z internetu. A přiznávám, že konkrétně pro mě je to velký problém, protože se snažím vydávat desky, které vyžadují vysoké náklady, ale mají nízké prodeje.
Vůbec si nedovedu představit, jak to bude do budoucna - nejspíš zkrachuju, protože už teď mám nemalé ekonomické problémy. Letos jsem třeba vydal album zajímavému britskému písničkáři Jamesi Blackshawovi, ale vůbec se neprodává. Vzal jsem ho teď na turné Swans po Evropě, ale obávám se, že ani to moc nepomůže. Doba bohužel není hudbě příliš nakloněna...
Myslel jsem, že Young God Records jsou pro vás spíše jen takovým koníčkem.
Kéž by bylo! Ve skutečnosti je to velmi tvrdá práce, která mi bere spoustu času a energie. Sám vlastně nevím, kde vedle toho ještě beru čas a sílu na hudbu... Nejspíš to bude tím, že už nemám vůbec žádný volný čas; pořád jen pracuju a pracuju!
To znamená, že pokračování vaší úspěšné knihy Konzument se hned tak nedočkáme?
Nemám dokonce ani čas na čtení, tím méně na psaní. A vlastně díky tomu, že pořád jenom pracuju, nemám ani žádné nové příběhy. Jsem rád, že mám čím zásobovat své písně - na nic jiného už dneska nemám.
