Rozhovor - „Rozhovor? Nikdo mi o něm neřekl. Zrovna jím oběd a docela rád bych ho dokončil, ale rozhovor ti dám. Rozhovory milujeme. Ale jsme zrovna v nóbl restauraci s partou lidí, tak nám dej 20 minut."
Matmos jsou výjimečné duo. Pár v soukromí i na pódiu. Spolupracovníci Björk, kteří nikdy nedokázali brát svou hudební kariéru jinak než spontánní hobby, a zároveň ji podřídili tezím, jež se víc hodí k napsání diplomové práce než do popu.
Album A Chance to Cut is a Chance to Cure natáčeli na klinice plastické chirurgie, samplovali liposukci i endoskopii. S The Civil War se vypravili do muzea války Severu proti Jihu a na The Rose Has Teeth in the Mouth of a Beast sepsali dopisy jedenácti milovaným osobnostem od Ludwiga Wittgensteina po Williama S. Burroughse.
Při všem korzetu intelektuálních paralel si Martin Schmidt a Drew Daniel maximálně užívají rozhovory; střídají se, předávají si telefon, skáčí si do řeči, žertují, nejsou k zastavení. A bezprostřední otevřenost všemu deklarovali, když se v roce 2002 nechali pro časopis Butt nafotit nazí.
Tentokrát se Matmos s albem Supreme Balloon vzdali dosavadního zvukového sběratelství a pracují bez mikrofonů, bez samplů, pouze se syntetizátory. V této podobě vystoupí na pražském koncertě 18. června v divadle Archa.
Vaše nové album bylo nahráno zcela bez použití mikrofonů, což je totální změna ve vašem přístupu. Dalo by se říci, že jste se od vytváření zvukových koláží a skládaček ze samplů posunuli ke komponování v klasickém slova smyslu?
Upřímně, vlastně pořád postupujeme hodně podobnou metodou, kterou jsme si vyvinuli během samplování divných zvuků. Jednoduše řečeno, místo abychom syntetizátory samplovali, začali jsme na ně hrát. Zásadní věc, kterou syntezátory postrádají, je vnitřní smysl. Když nasampluješ dělohu z krávy, jako jsme ji nasamplovali ve skladbě pro Valerii Solanas, tak už se za tím zvukem skrývá příběh. Ale se syntetizátory mizí vztah mezi zvukem a jeho smyslem, vše je čistě abstraktní, tudíž vlastně komplikovanější.
Vždy pracujete s mnoha omezeními, s až vědeckými koncepty a vodítky. Pokládáte je za nutný zdroj inspirace?
Představ si, že jsi spisovatel, sedneš si, aby ses pustil do psaní povídky. Vložíš papír do psacího stroje nebo si otevřeš word procesor a můžeš psát naprosto o čemkoli. Jsi konfrontován s krizí Čehokoli. Vytvořili jsme si ta pravidla, aby pro nás bylo snazší začínat, dovoluje nám to rychleji se rozhodovat, protože nakonec těch věcí, které můžeme udělat, není moc.
Způsob, kterým tvoříte hudbu, je postaven na velice racionálních základech. Na druhou stranu hudba je nejemocionálnější médium. Jaká je podle vás ideální reakce publika? Když poslouchají? Nebo tančí?
Haha. Viděl jsem mnoho lidí, kteří se pokoušeli tančit na naši hudbu a nikdy to nefungovalo. Jsem v pohodě, když tančí, ale podle mě je naše hudba „netancovatelná". Rád si koncert Matmos představuji jako divadelní hru, film nebo operu. Co myslíš?
Nevím.
Možná plácám. Naše skladby jsou krátké a vlastně popové, ale často o nich přemýšlím jako o výletech, cestách nebo příbězích. Proto bych byl rád, aby se lidé cítili pohodlně. Tudíž hrajeme v místech, kde lidé mohou sedět. Když si chci poslechnout kapelu, tak u toho rád sedím a podobné naladění očekávám i u našeho publika. Je to tak jednoduchá myšlenka, že je možná až nudná.
To sedící publikum má určitě co dělat i s tím, že tě rodiče často brávali na opery.
Bezpochyby. Ale vem si, že pokud nehraješ taneční hudbu, tak jakmile nejsi hlasitá rocková kapela, při níž se publikum může bavit a popíjet, potřebuješ, aby publikum bylo koncentrované a v tichosti. Hráli jsme už i v několika operních sálech - jsou vynikající - mají pohodlná sedadla. Možná bych ti taky měl dát Drewa, aby ti odpověděl na nějaké otázky. Měj se!
Ahoj Drew! S Martinem jste pár i v soukromí, jak se vám hudba míchá s volným časem? Máte jiný styl komunikace, když skládáte a jiný, když jste jen tak spolu?
Už od začátku jsme byli i pár i kapela, takže nevíme, jaké to je být jen jedno. Má to spoustu výhod pro komunikaci: je intenzivnější a rychlejší. Problémy nastanou ve chvíli, kdy chce člověk dělit svůj čas na práci a relaxování. Náš byt je zároveň naše pracoviště, takže jsme rychle zjistili, že vlastně jen a jen pracujeme.
O vaší spolupráci s Björk bylo hodně řečeno, zajímalo by mě, jak si jste ovlivnili její další vývoj? Jestli vůbec.
Myslím, že sdílíme podobnou náklonnost k přirozeným zvukům. Na Vespertine jsme jí jen pomohli vydat se dál tím směrem. Vlastně nám zavolala, už když dělala na Dancer in The Dark, a povídá: Nechci, abyste si mysleli, že vám kradu nápady, ale pravě jsem udělala skladbu postavenou na zvuku ťukající tužky.
To jsme zrovna v tu dobu dělali my, takže to bylo znamení, že naše myšlení se ubírá stejným směrem. Proto se spolupráce na Vespertine tolik povedla. Ovšem na rozdíl od nás ona zcela jinak přemýšlí o emocích a melodiích.
Při nahrávání Supreme Balloon jste používali výhradně syntetizátory - dá se to brát i jako pocta elektronické hudbě a raveu 90. let? Vím, že pro něj máš slabost.
Když jsem začal hodit s Martinem, tak mi pouštěli všechny ty desky od Vangelise nebo Klause Schulze, ale mě to nikdy nebavilo. On je poslouchal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Mně to bylo naprosto cizí, ale Supreme Balloon odkazuje spíš k nim než k raveu. Dá se říct, že raný trance a acid house hodně oživil tuhle starou hudbu Vangelise a Klause Schulze, protože ji zjednodušil.
Natočili jste několik soundtracků pro pornofilmy, vaše album A Chance to Cut is a Chance to Cure využívá plně zvuků z kliniky plastické chirurgie - nehledě na to, že tvůj otec byl plastický chirurg. To vše v sobě obsahuje velký důraz na tělo a jeho estetiku.
Tělo je v tvorbě Matmos přítomno prakticky neustále, už na desce Quasi-Objects máme smích a pískání. Chceš-li vytvořit nějaký zvuk, pak tělo je to první, co máš po ruce. Je to nejbližší z objektů, tak proč ho nepoužít.
Řekněme, že vizuální stránka porna je celá o těle, ovšem hudba k pornu se týká spíš kýče a žánru hudby k pornu. Hudba k pornu se netýká reality těla, má dovoleno být nudnou kulisou, což je někdy dost velká zábava.
Při nahrávání desek nové zvuky de facto objevujete, zaznamenáváte je, ale jakmile přijde na koncerty, už je musíte znovu vytvářet. Mezitím musí existovat velké napětí.
Bezesporu. Řídíme se heslem:„Nevybírejme si na koncerty své oblíbené skladby, ale ty, které má smysl hrát živě. - Pro mnoho lidí není skladba Germs Burn for Derby Crash na albu The Rose Has Teeth zrovna tím nejsilnějším kusem, ale naživo ji posiluje videoprojekce s hořící cigaretou.
A na některých koncertech jako v Los Angeles jsem se pálil cigaretou přímo na pódiu. Pokud máš k představení ještě nějakou dimenzi podívané, tak pro mě je to je stejně důležité jako chytlavá melodie nebo dobře vykonstruovaný beat. Ty už nejsou tak podstatné, zachytili jsme je na deskách a lidé si je můžou pustit, když budou chtít. Nerad bych se nechal uvěznit ve struktuře nebo vzorci nějaké písně.
Matmos nedávno přesídlili ze San Francisca do Baltimoru, protože jsi získal místo na tamější univerzitě. Můžeš porovnat obě města a jejich scény?
Velice snadno. San Francisco je pro bohaté lidi a Baltimore pro chudé. Je to zjevné už v tom, jak velký byt jsme si v Baltimoru mohli dovolit. Zajímavé je, že tu hodně lidí dělá silnou a intenzivní harsh-noiseovou hudbu, což jsem nečekal. Myslel jsem si, že to bude spíš provinční prostředí, jehož estetika bude zaostávat, ale je tu i hodně velká scéna improvizátorů. Řekl bych, že mi jim připadáme jako buržousti.
Podepíše se Baltimore na vaší hudbě?
Mixovali jsme Supreme Balloon už v Baltimoru, kde je v létě ohromné vedro. Takže to se na desce určitě odrazilo, je nasáklá potem. San Francisco je zamlžené, Baltimore se potí.