Recenze - S každou další deskou se Mars Volta - kapela, jež pro 21. století resuscitovala prog-rock - přibližuje obsedantním a pedantským pečlivkům, kteří vytvořili Pána prstenů nebo ságu Hvězdných válek.
Tedy charakterem tvorby, která konstruuje celé světy, zabydluje je rozvětvenými dynastiemi, vytváří jim podrobné dějiny a črtá mapy fiktivních krajů, jimiž se pohybují.
V určité fázi to ovšem nabobtná do rozměru, kdy se ve vzájemných vztazích postav kromě autora orientuje už jen asi osm koumáků, kteří založí fanouškovský blog a pohádají se o způsobu zavazování sandálů hlavního hrdiny. Někam do této fáze Mars Volta dospěli.
Čtvrté album The Bedlam In Goliath stojí jako všechny předchozí desky na konceptu. Tentokrát se ale Mars Volta vzdali smrti jako na De-Loused In The Comatorium a France The Mute, vynechali motivy ořezávání jako na Amputechture.
The Mars Volta - Wax Simulacra
Novinka se do sebe zavíjí čistě coby znaky, které odkazují na jiné znaky. Sémiotická zábava. Jména, která produkují jiná jména jak hudebně, tak textově. K tomu výhradního skladatele Omara Rodrigueze-Lopeze inspirovala spiritistická tabulky ouija, kterou koupil jako dárek pro zpěváka Cedrica Bixler-Zavalu při návštěvě Jeruzaléma.
Z her a sestavování nových slov se okamžitě stal pokoncertní rituál Mars Volta - což u The Bedlam In Golitah přispělo k umocnění odtržitosti textů, které se v několika skocích vzdalují od toho, co znamenají.
Skladba Ilyena prozaicky obdivuje herečku Helen Mirren, ale používá k tomu její rodné jméno. V distanci slov a obrazů od věcí pokračuje titulní singl Wax Simulacra (simulakrum coby volně plující obraz zcela odloučený od reálné podstaty toho, co zobrazuje).
Mars Volta zřejmě sami vylekaní - po extrémním Frances The Mute pořád dělají nenápadné krůčky směrem k posluchači. Vyrušili ruchové i ambientní plochy, decentně modernizovali zvuk, ale prog-rocková orchestrace, vokální hysterie a improvizační sebeopájení a la Santana na Woodstocku tu pořád má třicet procent. Což je s ohledem na reputaci kapely už vcelku "user friendly" poměr.
Mars Volta se jen nově chytli svůdné hry na závrať, nekonečnému pádu do významové studně, kdy něco znamená něco a to znamená něco Jako když myslivec na etiketě Myslivecké, který pije panáka z láhve Myslivcké, která má na etiketě myslivce, který pije nikdy to neskončí.
K tomu si přidejte jedovatou skladbu Ouroborous titulovanou podle hada, který požírá svůj vlastní ocas a zjistíte, že není naděje na cestu ven. Cedric Bixler-Zavala to přizná, když v Cavalettas zpívá: "Pokud si tu žádáte sémantiku, je to jen otázka poskládání času a prostoru, než se ze mě stane vaše epidemie."
A vám zbudou jen dvě možnosti, které zní úplně stejně.
Buď akceptovat fakt, že kdykoli natáhnete po Mars Volta ruku, abyste získali jejich podstatu, jen upatláte zrcadlo, v kterém se odrážejí, ale v dlani vám nezůstane nic.
Nebo to přepálit a parafrázovat v hudební recenzi francouzského filozofa Jacquese Derridu a jeho populární výrok, že od chvíle, kdy v tom objevíte jen jeden jediný význam, jen jediný smysl, tak tu neexistuje už nic jiného než znaky, které se vážou samy k sobě.
Mars Volta: The Bedlam In Goliath. CD, 75 minut. Vydala firma Universal 2008.
