Marek Eben: Chlebíčky jsou naše společná zkušenost

Jan Červenka
15. 6. 2008 20:20
Bratři Ebenové vydávají po šesti letech studiovou desku
Foto: Sony BMG

Rozhovor - Podívejte ten booklet, co to má stránek, to když už si někdo koupí, tak k tomu taky něco dostane, uvítal mě s novým albem v ruce Marek Eben, moderátor herec a zpěvák a autor repertoáru pro Bratry Ebenovy.

Mirek Dušín českých médií pro ně připravil nové skladby, které právě vycházejí pod názvem Chlebíčky.

"Nenajdete jinou zemi, kde by je v téhle podobě znali. Ta veka, majonéza a typologie oblohy se nemění snad čtyřicet let. Já je miluju a beru je jako takový znak doby, se kterým má moje generace spojeno spoustu zážitků," říká milovník obtížně konzumovatelného vajíčkového chlebíčku.

Foto: Aktuálně.cz

Kapela vydá i limitovanou sérii alba na USB ve tvaru této poživatiny a v létě s novým repertoárem vyrazí na festivaly. Ani teplem oschlé totiž Marku Ebenovi nevadí.

Na  nové desce jste opět přibral rytmiku z Etc…
To už před šesti lety. Ono už to není přibrání, od poslední desky tvoří skupinu, vůbec je neberu jako hosty,  ale jako členy kapely, stali se její organickou součástí. Tedy, toužil bych, aby se taky tak cítili.

Hrajete s rockovými hudebníky, přesto jste řazeni do kategorie folk. Vy sám si z typického kotlíkářství děláte na minulé desce legraci. Čím to?
No tím, jak jsme udělaní. Ono je hrozně těžké nás někam zařadit a ani já nevím. Když se mě někdo zeptá, co to hrajete, já říkám: No takovou moji muziku. Asi proto, že těch vlivů, které na nás působily, bylo tolik: od vážné muziky přes jazz, přes folk, přes bluegrass. Zřejmě je to na té  hudbě slyšet.

Foto: Sony BMG

V anotaci k  novému CD je, že vzniklo za hudebního přispění celého souboru. Co si pod tím má člověk v praxi představit?
To je svatá pravda. Co přinesu do kapely, je hrubý materiál, to znamená text, melodická linka a akordy, struktura. Ale jaké to vlastně bude, jak se to zaranžuje, to vzniká jako kolektivní práce. Ten proces miluju, protože já už mám jakoby hotovo a čím dál tím míň hraju, většinou jenom zpívám - takže už se nemusím nic moc učit a  s pobavením sleduji, jak k tomu kluci, který jsou jeden lepší muzikant než druhý, přistupují vlastním tvůrčím způsobem, a co do toho všecko přinesou. To mi připadá jako skoro nejzábavnější: když se společně aranžuje.

Mám tomu rozumět tak, že tedy začínáte většinou textem?
Já tedy ano, v devadesáti procentech případů.

Máte už při psaní textu jasno, jakým hudebním stylem by se skladba měla ubírat?
Když píšu text, často vůbec netuším, o čem ta muzika bude. Někdy jo, někdy třeba už píšete ten text a napadne vás motiv, který padne k refrénu, a řeknete si, jo, to je ono. První nápady bývají často ty nejlepší. No ale pak máte refrén a za boha nemůžete udělat sloky. To se mi taky stává. Že se to postaví na zadní - a to se mi často stane, že musím i změnit text, třeba jeho rytmickou strukturu. Ale já si vyhovím.

Foto: Sony BMG

To je vaše velká výhoda, máte pověst gentlemana a hodného občana. Co třeba nějaká rocková minulost?
Bohužel.

Bohužel?
Bohužel moc ne. Co se týče této kapely, na nové desce jsme  nejtvrdší, jak jsme kdy byli. A to moc tvrdí nejsme. Ale to proto, že kluci z Etc… jsou citliví muzikanti a absolutně odhadli, co ta muzika potřebuje, kam to má jít.

Kde berete inspiraci právě pro texty? Některé vaše kusy nejenom mně asociují tvorbu například Jiřího Suchého.
No, je to jak kdy,  jak to život přinese. Někdy vás napadne něco v autě, nebo  jsem se balil na zájezd a takhle vznikla písnička jedna.

Houston?
Houston, ano. To je přesně ten případ. Nebo vás něco vyprovokuje, jako když jsem slyšel už asi patnáctou kapelu, co dělá folklórní adaptace. Já mám moc rád Čechomor a mám moc rád Vlastu Redla a Fleret a tak, ale samozřejmě že na té módní vlně, kterou rozpoutali, se už veze kde kdo. Poslouchal jsem nějakou kapelu, která už s tím taky začala, a říkal jsem si: No já už se na to vykašlu, já už ty šavličky, ty koníčky, ty košulenky…  no to by bylo, že bych to taky nenapsal. A už to jelo…

Proč jste dali desce název Chlebíčky?
Já vám ani nevím, jak mě to napadlo, vím jenom, že ten text mi ležel v šuplíku asi rok a měl jsem velké potíže s muzikou. Pořád se to nedařilo, ale pak už mě přitlačil termín, takže to už jít muselo. A  fenomén toho pokrmu mi přijde tak český - s tím se nikde jinde nesetkáte a všichni to znají. To se mi taky na tom líbí, společná zkušenost.

Pakliže je to typicky české, v čem sám sebe pokládáte za typického Čecha? Máte nějakou takovou vlastnost?
Já myslím, že asi české je to, že člověk má tendenci dělat si legraci z těžkých životních situací. V tomto směru bych byl Čech. A asi taky v určité neagresivitě - jsme malý národ, a řekl bych, že se tady hodně cení život. Že jak nás bylo vždycky málo, tak cena  lidského života je pro nás značná. Na to jsou Češi docela hákliví, nemají rádi, když někde teče krev. To je prostě pro Čecha těžko přijatelné. Taky jsme nikdy nebyli velcí dobyvatelé, kteří by se prostě  pokusili podmanit si jiné národy. Tak v tomto směru si myslím, že budu podobný.

Tereza Kostková a Marek Eben.
Tereza Kostková a Marek Eben. | Foto: ČT

Jaká další témata se na desce objevují?
Je tam písnička například o Karlových Varech, kterou jsem měl pocit, že tomu městu dlužím. A původně jsem ji psal na koncert, který jsme tam měli, ale nestihl jsem to. Respektive stihl, ale moc se mi to nelíbilo, tak sem to ještě přepsal, a to jsem dobře udělal. Tedy, to musí posoudit posluchač, ale já jsem spokojenější. Je tam jedna vykopávka, což je písnička o pomníku, která je stará 25 let, ale přišla nám docela aktuální i dnes.

XL je písnička, která vychází z věku. To je tak: člověk se dostane do středního věku a teď má víc a víc věcí, a ty věci jsou vlastně větší a větší, i rozměry oblečení, a parcely a tak. Napadlo mě posunout tenhle princip i do muziky. Jestli jste si všiml, v každé sloce zcela neorganicky přeteče kus verše, jakoby ty čtyři doby už nestačily a máte jich tam najednou sedm, nebo devět, protože se to tam prostě nevejde, už je to moc velké.

Sloni jsou písnička, která byla původně na desce Havěť všelijaká, o Houstonu a Šavličkách jsme mluvili; a třeba Poslední valčík je písnička, která měla premiéru v posledním večeru první řady Stardance. To byla taková nostalgická věc na rozloučenou.

Máte ještě nějaké reflexe ze Stardance, které by se vám promítaly do vaší hudební kariéry v současné době?
To ani nemůžu říct. I když: uvědomil jsem si tam, jak důležité je dobré aranžmá.

Slavnostní zakončení již tradičně moderoval Marek Eben.
Slavnostní zakončení již tradičně moderoval Marek Eben. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Kladete tedy teď větší důraz na aranžmá?
No, my to děláme vždycky tak, že se to snažíme dělat tak dlouho, až jsme spokojení. Dokonce i třeba v průběhu koncertů se aranžmá ještě mění, k tomu dochází docela často.

Máte dva bratry, se kterými v kapele koexistujete. Jeden z nich je matematik, to je ve spojení s hudbou ne zcela běžná kombinace…
Spíš naopak, matematiků-hudebníků je hodně. Sázavský je statistik, Martin Kratochvíl je matematik, myslím, že Emil Viklický je matematik… To nemá tak daleko od sebe. I když je v hudbě dost věcí, které se nedají přesně uchopit, určitá přesnost a logika by v muzice měla být taky; nelogické věci nebudou fungovat.

A David, druhý bratr, je zase zvyklý na gregoriánský chorál, takže hraje velmi originálním způsobem, staví dlouhé specifické linky, myslím si, že už je na hudebním trhu rozpoznatelný. A to je docela velká deviza, řekl bych: Když už jste k poznání, to už je dobrý.

Od vydání zatím poslední desky uplynulo šest let. Za tu dobu jste určitě prodělal hudební a samozřejmě i osobní vývoj. Můžete to nějak popsat?
Nemůžu. Já bych rád, ale nic mě nenapadá. Já mám  pocit, že hrajeme tak, jak jsme udělaní. Ano, jsou tam některé novinky, například na téhle desce už daleko víc používáme kombinaci akustického kontrabasu, který hraje brilantně Jaromír Honzák, a Jirky Veselého, který hraje fantastickým způsobem na tahací harmoniku. A taky nám vstoupil do kapely nový nástroj jménem tenorsaxofon, na který David nikdy nehrál. Ale měl takové pokušení, koupil si ho, no a samozřejmě už to tam bylo všecko.

 

Právě se děje

Další zprávy