Nesluší se děj převyprávět. Ve zkratce: úvodní píseň Bez práce a bez slov naznačuje význam životních rolí, masek, funkčních identit, téma desky.
"Mlčí, neví, kdo je ani jak se jmenuje / má spoustu jmen, ale všechna jsou prázdná / jen její srdce je plné / bez práce a beze slov." Podobně mluví odborníci o psychospirituální krizi, tedy pozitivně vzato o příležitosti vystoupit z vlastních životních trajektorií, pokud se nám jeví jako příliš omezující. Kým se staneme, když přijdeme o práci nebo se ji rozhodneme opustit, a co z nás zůstane? Jsme tím, co děláme?
Jako člověk překypujícího srdce, tedy životního orgánu touhy, a úst beze slov bývá po staletí portrétována mystička nebo mystik. Mauna, jak se kromě desky jmenuje i žena v úvodní písni, může působit třeba v jiném podnikatelském odvětví.
Ostatně zpěvačka a basistka Shina, členka Longital, která píseň zpívá, zároveň vede značku Slnko Records a vydává na ní jak popové hvězdy typu Jany Kirschner nebo kapely Korben Dallas, tak nesmírně zajímavé elektronické, rockové nebo folkové projekty, kdovíproč stále označované za "alternativní hudbu".
Také v dalších skladbách nového alba Longital zpívá Shina o "slabikách srdce" ve světě beze slov. Pro Shinu jde zjevně o osobní téma. Dá se říci, že Longital natočili mystickou desku.
Je v logice věci, že v textech se objeví i záchodový papír. Mystici se zdánlivými přízemnostmi ubezpečují, že se nenechají přemoci duchovními zážitky. Slovo "mystika" zde ovšem potřebuje vysvětlení, jelikož se používá volně. Znamená tedy buďto věci nevysvětlitelné a tajemné, ale také lacinou esoteriku na kšeft.
Mystika je tradičně, a rovněž na této nahrávce, respekt vůči faktu, že v tichu a odmlčení je člověk, obrazně řečeno, nahý a zranitelný. V té situaci naslouchá, vnímá, co se děje uvnitř i kolem. Tedy jde opačným směrem, než když horečnatým šrumcem a prací hledí ten tichý vnitřní hlas přehlušit. Dupe na plyn, dokud to jde, hází žetony do hracího automatu, dokud se válce točí a je naděje na výhru.
Zní to poněkud abstraktně, ale pro nahrávku, na níž kromě Longital - které dále tvoří kytarista Daniel Salontay a bubeník i klávesista Marian Slávka - rovněž vystupuje smyčcové kvarteto, to znamená praktické otázky: kdy hudebně zatlačit na pilu, kdy naopak nechat věci vyznít v jejich prostotě? Kdy napsat krátkou píseň (Potom) a kdy postupně gradující, formálně bohatou kompozici (Slová, Biele čáry, Všetko sa začína chvením, Len sme sa dívali)? V kompozičním umění přesahujícím zvyklosti popu jsou Longital na domácím hřišti.
Na desce Mauna přicházejí s hudebním výrazem cizelovaným bezmála dvacetiletí od vzniku kapely, tehdy ještě nazvané Dlhé diely podle stejnojmenného bratislavského sídliště.
Kombinace precizní, často minimalisticky vynalézavé Salontayovy kytarové hry, "zpívajících" bicí Mariana Slávky a Shinina hlasu, který vypráví příběh Mauny, patří k tomu nejoriginálnějšímu na české a slovenské scéně. Styl, v němž jsou podstatné stejně tak tóny jako pomlky, je jasně rozpoznatelný a bude vyhovovat těm, kdo sledují trochu náročnější a dobrodružnější tuzemskou produkci.
Novým posluchačům pak může přivodit zdravý šok. Podobně jako téma desky: zpívat o něčem, co vlastně není, o "tichu, které ti vybílí byt jako zloděj", chce kuráž na straně hudebníků i posluchače. Uším zní přitom samotná hudba libě, téměř filmově či scénicky, což je rovněž zásluha aranžéra a skladatele Slava Solovice.
K hodnocení se nabízí srovnání s dalším významem slova Mauna v názvu alba. Stejně se jmenuje sopka na Havaji, která je od úpatí k vrcholku vysoká 10 kilometrů, tedy vyšší než Everest, jenomže větší část je skrytá pod hladinou oceánu. To je obraz skrytého, k němuž se posluchač - společně s hudbou Longital na desce Mauna - musí vydat pod hladinu.
Longital: Mauna
Slnko Records 2019
