Asi jako ty malé plechovky koly, co si je pokaždé koupíte v supermarketu. S prvními zežloutlými listy snášejícími se k zemi spadne i ona kamsi pod stůl mezi zaprášené odložené placky.
Na to je ale ještě brzy, máme teprv srpen. Můžeme se s klidem zamilovat do toho sladkého hlásku vyprávějícího o nahořklých záležitostech na podkladě z čerstvého tropického ovoce. Můžeme uvěřit, že s trochou cynického nadhledu může být život skutečně takhle v pohodě.
Z hlediska promotion stojí za úspěchem Lily Allen fenomén MySpace. Její cesta ke slávě vedla podobnými zákoutími sítě jako v případě Arctic Monkeys - fanoušci už o ní věděli dávno před vydáním debutu Alright, Still, který vskutku natěšeně očekávali a pak vskutku vřele přijali.
Profil Lily Allen na MySpace a její čtyři skladby ZDE
Oficiální webová stránka Lily Allen a její mixtape ZDE
Z hlediska hudebního stojí za jejím úspěchem lidé jako Future Cut, Greg Kurstin, Mark Ronson či Pablo Cook. Producenti, kteří vtiskli jedenáctce skladeb tvář složenou z reggae, calypsa, latino, nenáročných beatů a samplů, které jsou pro mladé lidi zajímavé možná právě proto, že si jen těžko vybaví jejich původ.
Podklad je to skutečně efektní. Svým způsobem eklektický, byť výše zmíněné žánry povětšinou s důrazem na druhou dobu převládají; moderní, inteligentě namíchaný na míru vznášejícím se popěvkům a dostatečně navrstvený, aby stálo za to se do něj zaposlouchat.
Z hlediska image, které samozřejmě dotváří i způsob zpěvu a obsah slov, si Lily Allen za svým úspěchem stojí sama. Je jako Emily the Strange, co seskočila z kabelky. Mladá jednadvacetiletá mrška, zatraceně sexy, vlastně ani ne hezká, spíš uhrančivá.
Když zpívá, připomíná Skye nebo Annie, když se její vokální projev blíží víc rapu, připomíná vzdornou mladší setřičku Mika Skinnera. Není náročná na melodie, veskrze se jedná o jednu vykrádačku vedle druhé, ale když vás sluneční paprsek šimrá pod nosem, taky si nestěžujete, že ten samý tohle dělal už včera, ne? (Protože zítra už může být zataženo?)
Čím si vás ale skutěčně získá, proč s ní budete chtít sdílet parket, postel, kostel i rozvodového advokáta? Díky textům - snad až na vás, milé matky.
Cynický pohled na svět očima, v nichž je stále dostatek mladické revolty/nevyzrálosti, a přitom už slušná porce dospělé ostřílenosti, jí přidává na statusu zlobivé holčičky s talentem od Boha.
Od vskutku sarkastického vyprávění o pomstě za nevěru (Smile) přes návod na odkopnutí nepříjemných "donchuánů" v baru (Knock 'Em Out), ironický pohled na Londýn zalitý slunečními paprsky (LDN) či nesmíření se s agresivním chováním slečny u vchodu do klubu (Friday Night) až po jediný skutečný lovesong (Littlest Things), hymnu svobodného mládí (Take What You Take) a Ein Kessel Buntes, výchovnou odrhovačku pro jejího mladšího bratra (Alfie).
Témata jsou to stejně málo originální jako nápěvy, na nichž se vezou, ale štiplavost jejich podání šimrá v podbřišku. Příjemně.
Chcete ji? Budete, resp. měli byste. I přesto, že úplně nejsladší je v momentě, kdy v songu číslo dva říká: "It's not gonna happen, not in the million years!" Ach...
Lily Allen: Alrtight, Still. CD, 37 minut,vydala firma EMI 2006.
