Recenze - Necelé dva roky poté, co se s patřičným halasem rozpadli Oasis, se jejich zpěvák Liam Gallagher vrací s novou kapelou. Tedy „novou" s obřími uvozovkami.
Nejenže jsou Beady Eye jsou složeni z bývalých členů Oasis; Liam není tak naivní, aby se snažil od minulosti šmahem odstřihnout. Nechce to a dobře ví, že je to nemožné. Ušetřil sebe i fanoušky krkolomných pokusů prásknout za minulostí dveřmi - a fakt, že tak učinil vědomě a s určitou pokorou, je mu třeba přičíst k dobru.
Debutové album Different Gear, Still Speeding je spíše než novým začátkem další epizodou v mýdlové opeře o vztahu dvou egoistických bratří, i když starší Noel v tom celém figuruje jen mezi řádky. Třeba když mu Liam smířlivě vzkazuje v Kill For a Dream: „Life's too short not to forgive/ You can carry regrets but they won't let you live / I'm here if you want to call."
Kontextová past
Existují díla, která fungují univerzálně a kontext jejich vzniku je spíše irelevantní. A pak jsou díla, jejichž povaha stojí a padá právě s povahou okolností jejich vzniku; a těžko je vnímat a interpretovat bez jejich přirozených souvislostí. A tento případ „kontextové pasti" naplňují Beady Eye. Hudebně průměrná deska zaujme především tím, co všechno se kolem ní děje a jaké souvislosti se na ni nabalují.
Už měsíce před vydáním především britským hudebním tiskem rezonovala dychtivá zvědavost. Jedni se pasovali do role pobaveně cynických voyeurů: Beady Eye předem titulovali jako „zbytky Oasis bez nejtalentovanějšího člena" a těšili se na karambol.
Skalní fanoušci Oasis zase věřili, že vzestupná kvalita posledních dvou alb Don´t Believe the Truth a Dig Out Your Soul se projeví i na debutu Beady Eye. Poslední dvě desky patří k tomu lepšímu, co kdy Oasis provedli - i proto, že bratři Gallgherové více než kdy jindy nechali projevit autorské kvality Andyho Bella a Gema Archera, dnes členů Beady Eye.
Nakonec neměli pravdu ani jedni, ani druzí. Deska není vyložený propadák a s trochou soudnosti jí určité kvality musí přisoudit i ti, pro které je fenomén Oasis jen kulturním odrazem plebejství, plagiátorství a nabubřelosti. Zároveň se nedá říct, že by Different Gear, Still Speeding nabídla cokoliv, co vyrazí dech i tomu nejzarytějšímu fanouškovi Oasis.
Zasazeno do diskografie Oasis by se Different Gear, Still Speeding dala zařadit kamsi mezi Heathen Chemistry (nejmdlejší deska) a Don´t Believe The Truth - tedy album, které před šesti lety nesměle zahájilo krátkou kreativní obrodu kapely.
Nepůvodnost si žádá talent
K tomu lepšímu patří nakažlivá radost a euforie, se kterou se Beady Eye do debutu zakousli. Pakliže především poslední album Oasis místy trpí přílišnou touhou vykřesávat nápady i tam, kde jich už není třeba, Beady Eye se vrací k čirému prostému rock´n´rollu bez přívlastků - takovému, který formoval jejich vkus.
Gallagherova posedlost Johnem Lennonem tu pochopitelně vříská z každého akordu (i z bookletu). A když už to s beatlesáckou inspirací Beady Eye přeženou, je z toho The Roller - zručná, ale až nestoudná nápodoba Lennonova songu Instant Karma! - pro srovnání zde.
Pakliže povýšíme prostotu a nepůvodnost na princip, je třeba dodat mimořádného talentu, který z průměrných polotovarů dokáže vykřesat výjimečné momenty. Oasis byli ve svých nejlepších momentech důkazem, že to lze. Sice nikdy umělecky nepřekročili stíny svých vzorů, ale šestý smysl jim na chvíli pomohl zrušit tíživou kletbu nepůvodnosti a přiblížit je k nesmrtelnosti.
A těžce odpracované momenty jasnozřivosti, které Oasis navždy zapsaly mezi největší britské kapely, na debutu Beady Eye zřetelně chybí. Tázání se po smyslu jejich alba pokaždé vede k jedinému závěru - jakoby Liam se svým kreativním přetlakem a potřebou strhávat na sebe pozornost nevěděl, co dělat jiného.
Skvělé, jste-li génius; něčím smutné, pokud se ke genialitě musíte těžce prokopávat skrze dřinu a rutinu. Trefně desku okomentoval recenzent na Drowned In Sound, když ji přirovnává ke kapele jedoucí na autopilota. Přijmeme-li tuto tezi, vychází z toho u Beady Eye zřetelný obraz zručně vyvedené nudy.
Spíše shovívavý úsměv
A málokterá kapela debutovala deskou jedoucí na autopilota. O to zřetelnější důkaz, že Beady Eye jsou bez kontextu Oasis neuchopitelní. Čekat od Noela a jeho kamarádů, že by na stárnoucí kolena začali koketovat třeba s dubstepem, je bizarní. Ostatně i kdyby to udělali, těžko by neschytali výsměch pro vypočítavost. Rozčilovat se nad nepůvodností jejich hudby je jako kroutit hlavou nad tím, proč se Radiohead mění s každou svou deskou.
Takže když Liam ve skladbě Beatles and Stones do vykradených rifů Who´s My Generation chraptí "I´m gonna stand the time, like Beatles and Stones," člověku se na tváři rozhostí spíše shovívavý úsměv.
Jenže i když promineme onu nepůvodnost coby jeden z principů, díky kterým se Gallagheři proslavili, zůstává nevýrazná deska s několika slušnými a mnoha zapomenutelnými momenty. Nejzajímavější je vnímat ji v kontextu příběhu bratří Gallagherů, jejich osobních i hudebních peripetií. Další epizoda z poutavého příběhu Oasis a jejich protagonistů.
Což má smysl pro fanouška Oasis - pro ostatní Beady Eye v tomto bodě ztrácejí smysl v podstatě úplně. Jak ostatně Liam v rozhovoru pro deník Metro přiznává: "Jsme pořád Oasis, jen teď hrajeme po malých klubech." A dodává: "Je neuvěřitelné, jak Oasis díky Beady Eye znovu ožívají."
Teprve případná druhá deska napoví, jestli si tahle truc-parta dokáže získat pozornost hudbou. Jestli si dokáží vytvořit vlastní a konzistentní svět, který není jen průsečíkem širších souvislostí a odlesků minulosti - jejich vlastní i jejich hudebních vzorů.
Beady Eye: Different Gear, Still Speading. CD, 52 minut. Vydala firma Sony , 2011.
