Recenze - Myšlenka na poctu významnému skladateli a velké osobnosti slovenské kulturní scény Jaro Filipovi zrála v hlavě Richarda Müllera několik let. Kvůli vytíženosti všech protagonistů projektu a ostatně i kvůli delšímu přerušení zpěvákovy kariéry nakonec kolekce Müller spieva Lasicu, Lasica spieva Müllera, Lasica a Müller spievaju Filipa vychází až nyní. Tak dlouhý název, a přitom paradoxně nezmiňuje toho o kterém je toto album snad nejvíc, producenta Oskara Rózsu.
Osobu Jaroslava "Jaro" Filipa (1948 - 2000) není nutno příliš představovat. Jen dlouholetá spolupráce s další legendou slovenského bigbítu, písničkářem Dežem Ursínym, a jejich společná alba Provizórium, Nové mapy ticha nebo Modrý vrch by mu stačila k nesmrtelnosti.
Další oblastí Filipovy tvorby bylo divadlo, po léta úzce spolupracoval s Milanem Lasicou a Juliusem Satínským. V 90. letech natočil několik sólových titulů a napsal hudbu hned ke čtyřem albům Richarda Müllera. Jeho doménou byla scénická hudba, ale i rádiové pořady ve kterých často komentoval dění na Slovensku.
Na slovenské hudební scéně opravdu chybí, mnoho jeho dřívějších spolupracovníků si stýská, jak bylo důležité míti svého Filipa. I na tvorbě Richarda Müllera se jeho odchod podepsal.
Loni vyšlo album nových interpretací jeho písní v produkci Ivana Táslera a nyní konečně avizovaný společný projekt dvou z jeho nejbližších spolupracovníků. Zajímavá je už idea alba: jak vyplývá z názvu, interpretace Müllerových textů se ujal Milan Lasica, a naopak. Tucet písní si rozdělili přesně napolovic a kromě autora hudby celé album zastřešuje produkce Oskara Rózsy. Jeho leckdy až překvapivě moderní pojetí si často celou kolekci zabírá samo pro sebe.
Filipovy písně zdobí hlavně cit pro text - ostatně valná většina vznikala na hotová slova - a také úžasné a často překvapivé harmonie. Rózsova produkce se kvůli bohaté instrumentaci právě s těmito přednostmi občas rozchází, časté použití elektroniky křehké Filipovy melodie někdy zcela pohltí.
Tu a tam je to ku prospěchu věci, například Clivota se povedla, ale písně psané původně pro Milana Lasicu, které byly spíše hravými miniaturami, přebujelá produkce ubíjí. Typickým příkladem může být hned první Vyletěl vták nebo Godot neprichádza. Možná to není ani tak chybou produkce, která v zásadě drží celé album pohromadě a občas až triphopovými rytmy dodává některým písním nečekaný rozměr. Snad by se jen melodie, které se s tímto pojetím až tak úplně nestřetly, daly nahradit jinými.
Asi i kvůli tomuto - řekněme - nepochopení se povedly daleko více písně psané původně pro Richarda Müllera. Moderní zvukový kabát jim dalek více sluší a překvapivě sedí i úsporná Lasicova interpretace. Takové Milovanie v daždi nebo hlavně Boh aj v pekle prsty mají grády, Lasica jim dodává svým projevem temnotu a hloubku.
Povedla se také známá Cigaretka na 2 t'ahy se skvělou kytarou Andreje Šebana. Ale i Müllerem interpretované písně Do batožka nebo St'ahovaví vtáci patří mezi to lepší na této kolekci. Jen se pořád nejde ubránit dojmu, že méně je někdy více.
Jakoby se zde vytrácela hlavní Filipova doména, velký cit pro píseň samotnou. Možná se na albu pracovalo příliš dlouho, proto vypadá přešlechtěně.
Leč minimálně polovina písní rozhodně stojí za to a pokud má tato kolekce připomenout "toho, který hrával s Dežem", určitě se to povedlo. Díky popularitě Müllera a Lasicy jistě nebude o zájem nouze. A pokud album přivede k Jarovým písním nové fanoušky, dobře tomu tak. Jen ta pověstná Filipova lehkost, hravost a šarm zde "žial chýba".
Müller spieva Lasicu, Lasica spieva Müllera, Lasica a Müller spievajú Filipa. CD, 56 minut, vydala firma Sony/BMG, 2008.
Jaro Filip v pořadu Ktosi je za dverami
