Ač se už podruhé za sebou stala zlatou slavicí, není Aneta Langerová tím pravým typem pro velké stadiony; klub jí sluší mnohem víc. Právě do intimnějšího klubového prostředí vsadila první česká SuperStar své předvánoční mini-turné čítající pět zastávek. Druhou byl Lidový dům v Praze-Kbelích.
Útulný klub na okraji Prahy sice nepraskal ve švech, ale zaplněn byl velmi slušně. A to příslušníky několika generací. Od nejmenších fanoušků a fanynek přes náctileté až po zástupce střední generace, kteří rozhodně ne vždy sloužili jen coby doprovod svých ratolestí.
Aneta vplula na pódium pár minut před devátou a písní Zvláštní zájem sdělila všem přítomným, že "má zájem žít, má zájem hrát". A nebylo proč jí nevěřit. Usmívala se na všechny strany a čišela z ní dobrá nálada.
Bylo zřejmé, že trochu bojuje s nachlazením, ale na kvalitě zpěvu to příliš poznat nebylo. To spíš zaujal obrovský tuplák, z něhož pravidelně upíjela. "To je čaj," ujistila s úsměvem fanoušky.
Aneta se mohla opřít o zcela nově postavenou kapelu, které to v pozměněné sestavě šlapalo víc než kdy jindy. Noví muzikanti oblékli skladbám slušivé aranže a z některých dříve nevýrazných věcí vytvořili přitažlivé hudební kousky.
Svěží vítr přineslo do Aneta bandu hlavně zapojení kláves, které má na starosti invenční Dalibor Cidlínský. Velmi příjemně se na koncertě vyjímala i nápaditá hra nového kytaristy Aleše Březiny.
A tak třeba na albu zvukově ploché Nebe v loužích dostalo barevný frak zajímavě spíchnutý jazzovou jehlou. K nepoznání změnila kapela i Delfína, jehož nové koncertní provedení, hlavně díky klávesovým efektům, skutečně vyvolávalo pocit plavby po hudebním moři.
Největší slabinou Anetiných vystoupení je uzoučký repertoár. Pořád ještě nedokončila druhou desku, a tak ztrácí možnost výběru. Debut Spousta andělů musela odzpívat úplně celý, ať už jí některé skladby vyhovují nebo ne.
Ještě se samozřejmě nabízejí cover verze. Aby naplnila hodinu a půl hraní, došlo i na ně. Zazpívala Thank You od svého vzoru Alanis Morissette a I Think I´m Paranoid z repertoáru amerických Garbage.
První z nich rozhodně neurazila, druhá dokonce předčila originál. Původně temná skladba nabyla úplně jiných rozměrů, když ji kapela obohatila nečekaným zapojením banja. Vznikla příjemná a hravá píseň balancující na pomezí rocku a country.
Přesto se otázka, kdy bude konečně druhá deska Anety na trhu, vznášela trochu jako přízrak.
Do konce prosince chce prý mít připravený koncept, grafiku i pracovní název, album by se na pultech mělo objevit na jaře. Hudbu už má hotovou. Některé texty, které si píše sama, také.
"Jsem k sobě hodně kritická, málokdy mi můj text projde. Budu si troufat na to, na co si budu myslet, že mám, nebo že to něčemu prospěje, že to je krok k budoucím textům, které bych opravdu chtěla psát," říkala zpěvačka po svém prvním klubovém koncertu v Mariánských lázních.
Během vystoupení toho ale příliš nenamluvila, snad jen poděkovala za potlesk a uvedla další písničku. Averzi vůči dlouhým proslovům výstižně potvrdila v okamžiku, kdy kapela řešila technické problémy. "To je situace akorát pro mě. Tak zachováme ticho a počkáme na další píseň."
Největšího aplausu se dočkala podle očekávání za působivá Hříšná těla, křídla motýlí, která odehrála a odzpívala úplně sama. A pak samozřejmě za závěrečnou Vodu živou, která - ještě než se stala hitem - ležela zaprášená v repertoáru Ready Kirken.
A dárek a překvapení na konec? Dvě koledy coby přídavky; s nefalšovaným nadšením zazpívané a publikem přijaté Pásli ovce Valaši i komorní Byla cesta ušlapaná dokonale zapadly do intimní atmosféry večera.
