Slovo sestava je víc než na místě. Neuvěřitelný rytmus postavený na třech drnkacích skříňkách likembé pochází z tradic národa Bazombo, ale zprostředkovávají ho zesilovače vyrobené z megafonů - a vůbec celá aparatura je na koleně sestavená přímo na ulicích Kinshasy, plné pouličních bojů a barikád.
Poslechněte si Konono: Paradiso z alba Congotronics
Pokud dřív měli trademark na městský industriální rytmus němečtí Einstürzende Neubauten, v těchto globálních časech jim zdatně sekundují právě Konono No. 1. Zachovávají si některé typické africké rysy, ale tradiční vokální odpovídačky jsou tady totálně zkreslené šramlovitým zvukem ulice, který skupina umí přenést i do nejlépe vybavených sálů.
Je to experimentální hudba s kořeny v prastarých rituálech, prorůstajícími do městské kultury a krajiny. Tohle není world music pro útěkáře do přírody a hledače harmonie, to je dekadence, která má daleko blíže k alternativě a post rocku. Společná vystoupení s holandskými Ex nebo chicagskou industrial core legendou Tortoise to jen stvrzují.
Konono No.1 způsobili v západním světě skutečný poprask a rozhodně se nejedná jen o zájem specializovaných časopisů. Skupiny si všimly britské hudební magazíny The Wire a Mojo, oblíbily si je takové hvězdy jako Beck nebo Antony and The Johnsons.
Často se stává, že studiové nahrávání otupí hrany a zvuk se zušlechtí. Ale kapele se na debutovém albu Congotronics podařilo téměř dokonale zachytit jejich pověstná živá vystoupení. Ta jsou neutuchajícím výronem energie, která se velmi rychle mění v trans.
Při všem výše řečeném ale Konono No.1 zůstávají ohromně zábavnou záležitostí, u které se nedá ani stát, natož sedět. Musí se tančit - byť by to byl tanec na vrakovišti naší civilizace...