Rozhovor - Blesky šlehaly v dáli za pódiem, zatímco kapela inscenovala po prvních taktech skladby Everyday I Love You Less and Less drobný výpadek proudu.
Pak už bouřka jen doplňovala světelnou show jedné z nejúspěšnějších současných britských kapel. Jejího debutu Employment se jen v Británii prodalo 1,3 milionu kusů a druhé album Yours Truly, Angry Mob rovnou vylétlo na první místo hitparády.
Se suverenitou zarytých fotbalových fanoušků si Kaiser Chiefs - pojmenovaní podle jihoafrického týmu - užívají statut velké stadiónové kapely, která se chystá na podzim vydat třetí album. Pro dohled nad ním si vybrali Marka Ronsona, producenta oceněného Grammy, a hostovat na něm bude i post-teenagerská hvězdička s růžovými vlasy, Lily Allen.
Baskytarista Simon Rix nezapřel smysl pro britskou uštěpačnost načerpanou z nekonečných televizních talk-show a rozhovor mezi vojenskými bunkry hradeckého letiště pěchoval jednou ironickou poznámku za druhou. Začal stylově fotbalově: Jako Nedvěd, ty se jmenuješ jako Pavel Nedvěd. On je Čech, že jo?
Je. Koukám, že jste opravdu velcí fanoušci fotbalu, existuje něco, co se dá z toho sportu přenést do hudby?
Kapela je jako fotbalový tým. Nemůže v ní být jedenáct útočníků. S námi si třeba lidé myslí, že jsme Rickyho kapela, protože je zpěvák, pak ale zjistí, že Nick - bubeník - píše takřka veškerý materiál. Každý zastává jinou úlohu. My to cítíme tak, že Nick je jako kapitán, vede kapelu a rozhoduje, ale pak taky potřebuješ někoho, kdo bude bránit, potřebuješ brankáře, potřebuješ někoho, kdo bude dávat góly a slízne všechnu smetanu.
Dočetl jsem se, že vaše nové album mělo vyjít ve stejný den jako chystaná deska Oasis, ale vy jste se rozhodli to o týden posunout. Báli jste se jít do přímé soutěže?
To není pravda. Někdo to napsal, vymyslel si to. A abych se přiznal, já sám jsem se o tom datu vydání dozvěděl poprvé, když jsem četl ten článek. Je to jen snůška nesmyslů, která má vytvořit bojovnou atmosféru.
Ale tohle je pro britskou scénu typické, ne? Spousta soutěžení a velkohubé výroky na adresu ostatních kapel o tom, jak stojí za prd. Jak to vlastně vypadá, když se tihle nevraživci sejdou na festivalu?
Popravdě je každý s každým kámoš. Především proto, když jsi na festivalu, tak si chceš užít a popít, ne se s někým handrkovat. Abych to řekl správně: to, že nemám rád tvoji kapelu, ještě neznamená, že nemám rád tebe. Velkou roli v tom hrají média, která to přiživují, jelikož z toho tvoří dobré příběhy. Udělali to s Arctic Monkeys i Franz Ferdinand.
Producent vašeho nového alba Mark Ronson, který spolupracoval třeba s Amy Winehouse, nedávno prohlásil, že vaše chystané třetí album bude dost odvážné na mainstreamovou kapelu. Prý bude v mnohém připomínat i Talking Heads.
Tohle je možná důvod, proč jsme si vybrali Marka, aby nás posunul někam dál. V podstatě se snažil říct, že už nebudeme znít jako běžná britská indie kapela, ale chceme absorbovat i další vlivy. Tady jsou Talking Heads dobrý příklad, pokud si dobře vybavuju, tak ještě zmiňoval Tom Tom Club. Nejdřív mě to přirovnání trochu zarazilo, ale pak jsem musel připustit, že to sedí. Mark je koumák, měl by se nám starat o promo.
Vybrali jste si Marka proto, že se vám líbila předělávka vašeho hitu Oh My God?
Spíš proto, že my se líbíme jemu. Sháněli jsme mladého a znalého producenta, ale přitom relativně nezatíženého. Některé kapely touží po producentovi, který natáčel desky s Queen, protože chtějí znít jako Queen. My ale chtěli mít jistotu - a tu jsme s Markem měli - že když s námi bude pracovat, tak pořád budeme znít jako Kaiser Chiefs.
Na novém albu hostuje i Lily Allen?
Jo, ale není vůbec slyšet.
Je po těch letech, co koncertujete a hrajete po festivalech, ještě něco, co vás překvapí?
No třeba dnes české kapely. Koukám, jak tu jsou populární. Když jezdíš po Evropě a objíždíš festivaly jako Glastonbury nebo Roskilde, všude vidíš ty samé kapely: Franz Ferdinand, Bloc Party, Placebo. Pak se ale dostaneš do Německa a zjistíš, že tam mají velké kapely a stejně i tady. Koukal jsem se tu na dva koncerty, nerozuměl jsem ani slovo češtině a vlastně ani hudbě. Z toho jsem dost nervózní. Říkám si, jestli tu bude publikum znát naše skladby.
Buď v klidu, Ruby vedla v Čechách hitparádu.
Takže Ruby je hit? Tos mě uklidnil.
Ruby byla hit asi všude, ne? I v Americe, což je pro britskou kapelu vždycky dost těžké. Dokážeš srovnat hraní v Americe s Evropou?
V Americe už skoro vůbec nepijí. Jak náš úspěch v USA narůstal, tak jsme se dostali na rozměr koncertů, kdy už přitáhneme pár tisíc návštěvníků. Ale to už jsou bohužel koncerty typu "all ages" a tam se nepije. Publikum máš plné střízlivých dvacetiletých a vzadu na balkóně se chlastá. Z divokých klubů se najednou dostaneš do téhle situace. Neříkám tím, že člověk musí být opilý, aby si užil dobrý večer, ale pomáhá to.
Zvláštní, přitom ve vašich textech se dost opakuje kritika alkoholu a navážení se do pijácké kultury v Británii.
To je těžký. My neříkáme "Přestaňte pít", protože když lidé přijdou na náš koncert, tak jsou většinou nametení a zpívají z plných plic, což vytváří docela dobrou atmosféru. Říkáme jen, že tohle se prostě děje. Hurá!
Video ke skladbě Love is not Competition (but I'm winning) jste natáčeli v New Yorku z ptačí perspektivy na rušné křižovatce poblíž Central parku a je celé na jeden záběr. Jak těžká byla jeho realizace a zkoušení?
Nebyl to ani pořádný singl, tak jsme to chtěli udělat trochu arty, do New Yorku jsme jeli stejně na koncert. Kameraman toho klipu se živí tím, že snímá přenosy z golfu, takže je skvělý v zaostření a fixování i drobných detailů. Znáš to, jak hráč odpálí míček a ten pak letí někam do nebes a pořád se zmenšuje. To je jeho práce, tudíž se to povedlo už napodruhé. Ale nejtěžší pro nás bylo nenechat se přejet, protože tam byl docela rušný provoz.
Když si projedu názvy písní a texty jako Employment, Angry Mob, I Predict a Riot - to vše nese takovou revoluční levicovou náladu. Je pro kapelu výhodné, aby byla navázaná na pracující třídu?
Nepíšeme protest songy. Spíš si všímáme věcí, které se dějí kolem nás - převážně v Anglii. Zpíváme o nich a doufáme, že si jich tak všimne i někdo jiný. Mohl bych ti vyprávět historky, které se vážou ke skladbě I Predict a Riot, dokonce nám jeden policista povídal, že si jí zpívají v dodávce před zásahem na demonstraci nebo na fotbalové rowdies. To rozhodně není něco, co bychom měli na mysli, když jsme ji psali. Nejsme levičáci nebo mluvčí pracující třídy, tak jak o sobě kdysi prohlašovali Oasis. Například Angry Mob je jen o slepé důvěře lidí v média. Věří jim - ostatně já taky, ačkoli jim musí být jasné, že nepíšou pravdu.
Zmiňuješ média, vraťme se k britskému hudebnímu tisku. Myslím, že jste měli docela štěstí, že jste ustáli svoji druhou desku. Poněvadž se zdá, že dnes ve chvíli, kdy jakákoli kapela vydá debut, přestává už být zajímavá.
Zrychlil to internet. Když mi bylo šestnáct přečetl jsem si v NME o nějaké kapele, zaujala mě a šel jsem na její koncert. Pak jsem o ní četl víc, pak byla v televizi, pak vydala singl a pomalu to narůstalo. Dnes si najdeš během jediné minuty na internetu všechno. Dozvíš se o kapele, poslechneš si ji, přečteš si blog. V jediné minutě se rozhodneš, jestli se ti líbí nebo ne. To se mi moc nezamlouvá. Vezmi si Stouny, mají dobré skladby, vždycky byli cool, žili rock'n'rollový život. Mají všechno, co kapela potřebuje, ale kdyby začínali dnes, tak čtyřicet let nepřežijí. Pro nás byl úspěch, že jsme vůbec přežili svůj debut, NME vynáší kapely, které ještě nevydali ani první singl.
I přes masivní úspěch jste zůstali věrní svému rodnému městu Leeds, stále tam zkoušíte a žijete. Co je na něm tak zvláštního a přitažlivého?
No, rozhodně není tak krásné jako Praha. Ale je to takové typické britské město s malým centrem a spoustou obchodů. Člověče, je to dobré místo na nakupování, a to mě baví. Mimo to tam mám všechny příbuzné. Myslím, že Leeds začíná teď být docela populární. Bylo docela zábavné pozorovat, když jsme uspořádali koncert na tamním stadionu Elland Road, kam se za námi sjeli známí a fanoušci z Ameriky i Japonska, tak si Leeds asi představovali mnohem zajímavější.
V jednom singlu zpíváte o tom, že dnes je vše průměrné. Co se tobě zdá být průměrné?
Třeba filmy, je to samý happy end. Už dávno nevznikl v Hollywoodu film, který by měl šanci stát se klasikou. Nebo vezmi si, že jsme do Prahy letěli EasyJetem - to byl děs. Věci, které bývaly úžasné, nestojí za nic.
