Recenze - Není sporu, že Kaiser Chiefs patří mezi první ligu britských, potažmo světových kapel. Jejich debut Employment z roku 2005 dalo arénám a festivalům nové, pivem nasáklé a fotbalem šmrncnuté hymny jako I Predict A Riot nebo Everyday I Love You Less And Less a vypálil doživotní cejch popularity na hruď pěti výrostkům z Yorkshire Village. Teď jsou zpátky s třetí deskou Off With Their Heads.
Mám-li být upřímný, dodnes vůbec nevím, co si o nich myslet. Nedá se ignorovat jejich úspěch, nepopiratelný megatalent psát hity se stadiónovými refrény bez syntetického klišé, poctivé a typicky britské. Na druhou stranu nemám moc rád tu jejich jakože arogantní, trochu ňoumovskou statiku na pódiu, vágus výzor a tajtrlíkování s tamburínou frontmana Rickyho Wilsona; to nepopírám.
Viděl jsem je letos dvakrát a ani rozjívení Němci na festivalu Hurricane z nich nebyli kdovíjak urvaní ze řetězu; o jejich entré na Rock For People raději ani nemluvit. Přesto mě něco nutí dát jim znovu a znovu šanci a rozhodně za to nemůžou jen dva výše zmíněné hity plus pár jasných háčků na druhé desce Yours Truly, Angry Mob; v čele s Thank You Very Much a naprosto neomylným sekáčkem lobotoma rovnou mezi oči - skladbou Ruby, která by uvízla v hlavě i mrtvole.
Objektivně; kolik mám šancí být sám objektivní, byť po několikerém poslechu jejich novinky Off With Their Heads? Moc zřejmě ne, existuje tady ovšem pár "ale", které mě opravňují vám trochu nalomit případný přednastavený despekt. Je tady totiž hned první singl Never Miss A Beat, opus s neomylným tahem na bránu a téměř stoprocentní šancí, že bude proměněn v gól. A taky že jo!
Kaiser Chiefs - Never Miss a Beat
Navíc už dlouhou dobu před vydáním se internet hemžil remixy - doporučuji dohledat ten od francouzského electro zabijáka Yukseka nebo od kiwi electro-popařů Cut Copy. Jenže tím to samozřejmě nekončí. Další věc, kterou letos testovali na festivalech je You Want History a zase hit jako Tokyo. O nadrzlé Half The Truth nemluvě.
Nebo s kravským zvoncem a ve středním tempu se táhnoucí, 'jingly' kytarou vypointovaná skladba Addicted To Drugs. A tak bych mohl pokračovat.
Mark Ronson jako producent byla lákavá volba. Už kvůli jménu, na které se dneska slyší. A kdyby nic, tak sám fakt, že kam tenhle klučina sáhne, tam se mu daří, je sice nominace účelová, ale předvídatelně úspěšná. A kdo říká, že to hned musí být vkusné?
| Čtěte také: Kaiser Chiefs: Z českých kapel jsme nervózní |
Jakkoliv tuhle desku budete otáčet v uších, dojde vám, že víc než cokoliv ze současnosti, případně z hudební budoucnosti, připomíná staré 'dobré' časy, kdy hudební Británie hojně skloňovala jména jako Elvis Costello, Stranglers nebo dokonce Magazine, kteří po mičurinovsku naroubovali zlobivý ježatý punk na hudební sofistikovanost.
Jasně, vždycky je na tom něco malinko iritujícího a neříkám, že se ze mě stane ultimátní Kaiser Chiefs fanoušek. Ale musím chtě nechtě uznat, že udělat třetí desku, která pořád dokáže vzbudit nadšení, radost a trochu obdivné kroucení hlavou nad tím, jak to ti kluci v klíčových momentech dělají, to na dnešní zatraceně ignorantskou snobskou dobu není ale vůbec málo!
Kaiser Chiefs: Off With Their Heads. CD, 43 minut. Vydala firma B-Unique/Universal, 2008.
