Londýn - V londýnském kulturním centru Barbican začíná výstava Panika útočí - Umění v době punkové. K vidění budou díla související s generačním hnutím, které v 70. letech minulého století provokovalo "staré struktury" na obou stranách Atlantiku.
Návštěvníci si můžou prohlížet koláže, filmy, sochy i malby; celkem kolem 150 děl. Významné místo přidělili organizátoři skupině COUM Transmissions, jejíž retrospektiva s názvem Prostituce vyvolala v roce 1976 velké spory. Představí se rovněž spřízněná díla Stephena Willatse, Paula McCarthyho, Davida Lamelase, Tonyho Cragga, Jeana-Michela Basquiata nebo Billa Woodrowa.
"Jde o první výstavu, která se podrobně zabývá tímto obdobím," tvrdí představitelka střediska Kate Bushová o prezentaci hnutí, jehož nejdůležitější postavou byl newyorský manažer Malcolm McLaren
Už v roce 1971 otevřel v Londýně butik, ve kterém prodával výtvory své ženy, dnes světoznámé návrhářky Vivienne Westwoodové. Zatímco jeho žena inspirovala punk v oblékání, McLaren přivedl na svět skupinu Sex Pistols, nejznámější punkovou ikonu.
Později byl označovaný spíš za manipulátora než manažera, který pomohl na svět rodící se subkultuře. Ale Sex Pistols každopádně dali vzniknout hnutí, která si nekladlo za úkol nic jiného než vyvrátit většinovou morálku. V době, kdy hlavní proud okupoval stále formálnější dinosauří art rock, nabídl punk hudbu přesně z opačného konce spektra.
Namísto dlouhých kytarových sól nabídl energií sršící, na kost ohlodaný nářez amatérů, kteří nedostatek vzdělání i hráčských schopností nahrazovali zápalem nebo spíš frustrací tehdejší britské mládeže.
"Punk přetváří ošklivost v něco krásného. Skoro každý ve věku čtrnácti let si připadá hnusně, proto ho děti milují," definoval ho McLaren v rozhovoru pro magazín Q.
Stal se kulturní platformou a dodnes ho znovu "objevují" nové generace, vykřikují heslo Punk´s not dead a "děkují královně za její fašistický režim" - jak zněla parafráze anglické hymny v podání Sex Pistols.
Punk coby životní filosofie asi nezemřel; možná je jednou z jeho zábavnějších i aktivnějších reinkarnací sdílení videí a trend Do It Yourself. Ale původní punkové hnutí se brzy rozštěpilo do mnoha směrů a posléze rozpadlo za pomoci médií a mainstreamu, které velmi rychle pochopily jeho oblibu. Nikdy už nerezonoval celou společností jako v letech 1976 a 1977.
Jestli hledat ještě jinou paralelu se současností, pak v oblibě tzv. emo-punku a pop-punku. Marketingově zvládnutá hra se zmatenými city adolescentů nabízí rychlé instantní řešení a ukazuje, nakolik byl McLaren prototypem moderního manažera a jak se svět a zábavní průmysl od těch dob změnily. Respektive nezměnily?
