Praha - Ačkoli od sobotní show v Sazka Areně můžete čekat maximum, otázka zní, co vlastně dělá z téhle platinové blondýny tak speciálně hvězdný úkaz. Vyslovit její jméno možná působí stejné potěšení jako objednat si zmrzlinu. Ale dál?
I když si dáte práci a budete bedlivě pátrat, nenajdete v průběhu její kariéry žádný významný skandál, žádný exces, žádnou marketingem motivovanou provokaci, nemluvě o opilosti na veřejnosti ani náhodu, žádné paparazzi fotografie v nelichotivých situacích.
Co její soukromý život? V zásadě ho obsáhnete dvěma určujícími vztahy. Z prvního, kterým byl basák její kapely No Doubt Tony Kanal, se vyzpívala v megahitu Don't Speak. Ten druhý s Gavinem Rossdalem zpěvákem druhořadé post-grungeové kapely Bush vyústil v roce 2002 ve sňatek, spokojené manželství a caparta.
I když si poslechnete necenzurovanou verzi její nejúspěšnější skladby Hollaback Girl, což je song s frekventovaným výskytem slova shit, stejně nepůsobí vulgárně.
Možná z toho důvodu se Hollaback Girl - třetí singl ze sólového debutu Love, Angel, Music, Baby postavený na minimalistickém rytmickém základu od Pharrella Williamse - stal v USA prvním downloadem, kterému se podařilo překročit milionovou hranici.
Takovou prdu od Gwen asi nečekali ani ti, kdo se do ní platonicky zamilovali v roce 1996 po singlech Don't Speak a Just a Girl. Spíš se dalo odhadovat, že zůstane ve škatulce "guilty pleasure" - a ne že se přerodí do nejprogresivnější akvizice globálního mainstreamu.
Povedlo se jí navléknout jak spolupráci s Williamsem z ceněného producentského dua Neptunes, tak hitmakerkou Lindou Perry píšící pro Pink a Christinu Aguileru - čímž si pojistila ideální pozici na hranici udávání a vykrádání trendů.
Ale nejdůležitější je pořád šarm. Představuje z části primární sex-appeal poděděný po Debbie Harry, který se jí s No Doubt povedlo vnést mezi ušmudlané Riot Grrl; zároveň ho dokázala hodně, ale opravdu hodně vychytrale zkombinovat s hraným středoškolským diblíkovstvím a dívčí pasivitou.
Gwen Stefani - Now That You Got It
Ono je totiž sakra zrádné, když na vás zespoda poulí kaštanové oči stvoření, které zvládne naráz víc kliků než běžný hudební publicista za celý života, a přitom zpívá: "I'm just a Girl."
Tak tomu bylo na albu Tragic Kingdom a Gwen se téhle manýry nezbavila nikdy. Ani na loňské sólovce Sweet Escape, kde jen rozvíjí: "Jsem jen holka z Orange County, která žije v neobyčejném světě."
U Gwen Stefani jde od začátků o permanentní a v základě velice sofistikovanou hru na středoškolačku. Protože málokterá jiná etapa umožňuje zahrávat si prakticky s čímkoli.
-
Recenze na album Sweet Escape:
Gwen vlezla, kam neměla
Je to právo na nevkus a přisvojení si téměř všeho. Od Alenky v říši divů (klip What You´re Waiting For?) a muzikálu Sound of Music (základní sample singlu Wind It Up) přes vojáčky s bubínkem na hraní po r'n'b do sterea a snění o svatbě v róbě od Johna Galliana.
To všechno jí vychází - jelikož u dospívající holky není nijak divné, že se před den několikrát převlékne. Ráno do školy, teplákovku na tělák, odhalené břicho, street style na odpolední zevl a večer se přešlechtí na ples.
Osmatřicetiletá Gwen zázračně zvládá nevypadat nepatřičně, ať už venčí v Londýně psa, ometá se kolem školních šaten s kulichem na hlavě nebo si navlní vlasy ve stylu Jean Harlow a následně si ji zahraje po boku Leonarda di Capria ve filmu Letec.
V reálu je ale tahle hra s dospíváním, ikonami i plakáty v dětském pokojíčku dost převrácená. A bylo by ošidné naletět jí na uchichtávání, pomrkávání, frivolnost bonbonových textů o lásce a na odiv dávanou pasivitou ženy-objektu se zálibou v hadřících.
Za tou fasádou se ukrývají téměř všechny výdobytky, na které může být feminismus hrdý - osoba s párou jako bejk, nekompromisní workoholik, který vede několik oděvních linií, a pracující matka, jejíž muž se stará o domácnost.
Možná tahle základní jistota dovoluje Gwen jako nikomu jinému hrát si na to, že je všechno při starém: že holky se stydí a kluci hecují.
