Praha - Saxofonista Jan Garbarek se svou skupinou bude ve čtvrtek prvním headlinerem letošního ročníku Colours of Ostrava.

Poprvé se představil zahraničnímu publiku jako mladík v roce 1966 v Praze, a už od konce 60. let patří mezi největší evropské jazzové hvězdy; hrál s mnoha velkými jmény - Keithem Jarrettem počínaje a Chickem Coreou konče.

Sám ale tvrdí, že jazz nehraje, a jeho záběr je vskutku daleko širší. Norský hudebník s polskými předky si za čtyřicet let vyzkoušel mnoho podob. Nejenže zbavil jazz nálepky do sebe zahleděné hudby; jeho tvorba se dotýká i rocku, vážné hudby i world music.

Ostatně přijíždí s ním "tisíciruký génius z Indie" Trilok Gurtu, který nahradí bubeníka Manu Katchého, jenž hrává třeba se Stingem.

Právě Gurtu, světově proslulý bubeník a hráč na tabla, už léta sní o bezbariérovém hudebním ráji, kde nikdo nezkoumá proč, s kým a jak. A to platí i pro Garbarekův ansámbl výjimečných, na sebe napojených muzikantů.

I proto šedesátiletá legenda světové hudby patří k největším hvězdám letošní festivalové sezóny na jazzových i rockových přehlídkách.

Foto: Aktuálně.cz

V jaké sestavě a s jakým programem se chystáte na festival Colours of Ostrava?
Budou se mnou hrát klávesista Rainer Brunninghaus, brazilský basista Jurij Damjen - a samozřejmě Trilok Gurtu. Můj dlouholetý basista Eberhard Weber tentokrát nepřijede. Je nemocný a odpočívá. S Trilokem nyní nehraju tak často, ale nahráli jsme toho spolu už hodně.

Chystáte i nové společné album?
Zatím ne, vůbec nemám plány ohledně nějaké nové nahrávky. V Ostravě budeme hrát takovou směs starších a nových věcí, vlastně takhle hraju vzdycky. Bude se to asi často měnit, koncert od koncertu.

Není příliš časté, aby hvězdy jazzové hudby hrávaly na rockových či world music festivalech? Vy ale s oblibou na podobných akcích hrajete.
To je pravda, velkých a dobrých festivalů je hodně a je skvělé, že jsou dnes otevřené různým druhům hudby. V šedesátých letech bylo hodně jazzových festivalů, ale byly striktně jazzové. Nikoho by nenapadlo brát tam nějakou rockovou skupinu. Tahle otevřenost je skvělá, ale pravda je, že některé jazzové hvězdy si na ní ještě úplně nezvykly.

Jan Garbarek - Once I Dreamt

Vaše hudba je hodně svázaná s přírodou. Tedy alespoň já z ní mám takový pocit. Myslíte, že ji publikum přijímá jinak právě v otevřeném prostranství? Přece jen je to oproti jazzovým klubům i koncertním síním docela rozdíl.
To je těžké, například v Norsku se v otevřeném prostranství hrát moc nedá. Ale jestli cítím nějaký rozdíl? Obojí má něco do sebe, některé haly nebo kostely v kterých jsme hráli, měly dokonalou akustiku a skvělou atmosféru, jiné byly horší. Nedá se to generalizovat, vlastně ani nevím, kde budeme v Ostravě hrát.

Na velkém pódiu venku v podhradí.
Aha, no tak uvidíme.

Jak vůbec říkáte svojí hudbě? Nazýváte ji jazzem?
Vlastně ani ne. Moje definice jazzu je přece jen víc striktní než u ostatních lidí. Pro mě jsou hranice jazzu daleko vymezenější než pro ostatní lidi. Jazz pro mě začíná u Louise Armstronga a končí Milesem Davisem. To byl jeho vrchol… Všechno se mění, rocková hudba už je také úplně někde jinde než dříve, často zasahuje dokonce i do moderní vážné hudby. Dobré je stát někde na pomezí, někde mezi jazzem, rockem, vážnou hudbou a třeba i folklórem.

Dnes už je jazz někdy řazen k vážné hudbě.  Neodcizuje ho to trochu mladým posluchačům?
To opravdu nevím, ale je to možné. Z vlastní zkušenosti můžu jen říct, že jsme hráli na mnoha rockových festivalech, kde bylo skvělé publikum. Myslím, že to záleží hodně na konkrétním přístupu hudebníků. A když se publiku otevřete, tak je úspěch zaručen. Ostatně i jazzová hudba je většinou hodně otevřená, takže by to s ní nemělo být tak zlé.

Často skládáte hudbu k filmům, pracujete teď na nějakém?
Ne, teď zrovna ne. Ale filmová hudba mě hodně zajímá a vždycky mě potěší, když si filmaři vyberou mojí hudbu nebo když mě osloví.

Všiml jsem si, že často hrajete v Polsku. Tento rok dokonce hned čtyřikrát nebo pětkrát. Je to dané čistě zájmem tamních promotérů, nebo vás tam něco zvláštního táhne? Třeba že pocházíte částečně odtamtud.
Ano, to je pravda. Můj otec pocházel z Polska. Ostatně tam mám nějaké přátele, příbuzné, a na mém jménu je to také poznat. Možná by mohlo být i české, ne?

Vlastně ano.
Ale jinak to jsou pro mě jen koncerty, nic víc za tím nehledejte. Je to čistě obchodní záležitost: je tam o nás zájem, tak tam hrajeme.

Hrál jste s mnoha slavnými  jmény nejen jazzové hudby, mezi než sám dávno patříte. Kdo na Vás nejvíce zapůsobil?
Určitě všichni, to se nedá takhle rychle říci. Velmi rád vzpomínám na spolupráci s Keithem Jarrettem v sedmdesátých letech, tehdy to pro mě byl vrchol. Čím jsem starší, tak si jich všech víc vážím, ale je těžké vybrat jednoho.

A kdybyste měl vybrat jednoho, s kterým jste si nikdy nezahrál?
Tak to by byl určitě Elvin Jones. Neuvěřitelný bubeník, který hrával s Johnem Coltranem. Před pár lety bohužel zemřel.

Často jste nahrával i s Miroslavem Vitoušem, původem českým kontrabasistou. Jste stále v kontaktu?
V posledních pár letech se jen potkáváme na některých akcích, ale nehrajeme spolu. Jsme dobří přátelé, znám ho od roku 1966. Je to skvělý hudebník, instrumentálně jeden z nejlepších.

Chystáte společně něco nového?
Bohužel zatím ne, snad se nám to ještě někdy v budoucnu povede.

Ptám se proto, že také hraje v Ostravě. Bude doprovázet skvělou zpěvačku Ivou Bittovou.
To jméno znám! Tak to je skvělé, velmi rád ho znovu uvidím. Možná by se k nám mohl na chvíli i přidat, musím se s ním co nejdříve spojit. Děkuji za upozornění, to mi udělalo velkou radost.

• Oficiální stránky festivalu s programem najdete ZDE