Praha - Album věnované mužům ohlásil písničkář Jan Burian už na tiskové konferenci k Dívčí válce. S ironií sobě vlastní tehdy pronesl něco v tom smyslu, že by mu to ani ženy ani chlapi neodpustili, kdyby jedny z nich vynechal. Nestalo se.
Muži jsou křehcí, tak zní titul dvojalba, které vyšlo u Indies MG. A skutečně to tak bude: zatímco holky si Dívčí válku vybojovaly samy - ovšemže dirigovány Burianem, za chlapy musel promluvit autor sám.
Přestože u Dívčí války jde o písně pro pozvané zpěvačky a u mužů v zásadě o čistě Burianovu interpretaci, nelze nesrovnávat.
Pěvkyně dodaly Burianovým občas trochu domácky kostrbatým písním něhu a odvahu. U příběhů o mužské nedokonalosti - jak z ní podtitul projektu - zase sedí autorova občas mírně nedokonalá a občas monotónní, zato definitivně uvěřitelná interpretace.
Písně věnované mužům jsou často tvrdší a rockovější, tedy co se hudby týče. Společně s texty ale dochází často k paradoxu tvrdé slupky a bojácného srdce. Burian se ne-příjemně naváží do mužských sebeklamů a komplexů všeho druhu
Album vyprodukoval společně se synem Jiřím, frontmanem skupiny Southpaw (podílel se i na Dívčí válce). Třetím do party byl Mikoláš Růžička. Nelze se tu nezmínit o (opět!) famózní produkci Ondřeje Ježka.
Ti všichni dodali Burianovým melodiím nadžánrovou svěžest, modernost a často skutečně hitové aranže. Ve skladbách pod klavírem a kytarou bzučí digitální poruchy a "ruší" samply, znějí scratchování i hip hop.
Jakoby se zvídavý Burian nakročil snad až mezi novátorské laptopové introverty; a zároveň si podržel klasickou figuru písničkáře s klavírem, jakou naposledy předvedl u zhudebněných básní Dána Bennyho Andersena.
Jeho kolekce skoro nemá slabší místa, nabízí výstižnost popisu i slovní hříčky. Hitem je bezesporu závěrečná píseň prvního disku Kluci z naší třídy. Už jen pro slova Všichni kluci z naší třídy si vzali svoje matky. Jen Robert ne - ten si vzal tchýni, to teprv byly zmatky.
Ten slogan je třeba vytesat do kamene, nebo se o něm radši vůbec nezmiňovat. Jinou možnost Burianovy (sebe)vražedně upřímné pravdy nemají.
Burian se se svými muži v žádném případě nepáře. A celkem oprávněně. Kolik už jsme jenom sami zažili Oldřichů, kteří jsou sice "rebelové na malém městě, kteří nastaví tu velkou ručičku na věži, ale s tou malou si nikdy neporadí"?
Nebo lhářů, jaké zde zastupuje Sváťa, či Filipů, kteří sice mají spoustu volných minut, ale nemají komu zavolat? O plešatění uvnitř hlavy se stejně jako Václav mnoho z nás přesvědčuje denodenně.
Jan Burian své "muže" dobře zná, dokazuje to i výběr přizvaných interpretů: na druhém disku s podtitulem Drobné dárky některé songy přezpívali po svém a excelují tu natolik rozdílní zpěváci, jakými jsou punkový písníčkář Jiří Konvrzek, solitér Petr Váša nebo frontman Vypsané fiXy Márdi.
Všichni svěřeným písním přidali něco svého, trochu vybočujícího z mantinelů. Nejvíc snad Xavier Baumaxa, který si dokonce upravil i text. V případě Burianových písní se to může zdát poněkud nevhodné, snad až drzé. Leč autor věděl, co chce, a svérázovi ze Severu ustoupil.
Valkýry tu vkusně a s nadhledem zastupují Yellow Sisters a Lenka Dusilová.
Mužská podoba Burianovy "humanologie" je zase zásahem do černého včetně zdařilého obalu. Zatímco booklet Dívčí války vyzdobily květiny, tady coveru vévodí nabouraný angličák. Jak příhodné. Zatímco dívčí války jsou v zásadě důležité, u mužů jde hlavně o hry.
Burian svá léta věnovaná lidským protějškům shrne ve sbírce Ženy, muži a jiné básně, kde uvede své tři poslední projekty a tvorbu minulé dekády vůbec. Vyjde začátkem příštího roku, na jaro se potom chystá velké turné s kapelou věnované " Mužům".
A co pánům tvorstva zbude potom? Řečeno s Burianem: "Nezahořknout, nezatrpknout, nezakysnout a nezesládnout."
- Oficiální stránku projektu s ukázkami najdete ZDE
