Březen bezpochyby patří Burianům: objevila se hned trojice alb z rodinného klanu. Album E. F. Buriana, nová deska skupiny Southpaw, jejímž leaderem je Jiří Burian (pod pseudonymem Gregory Finn), ale hlavně se rozmáchla hlava rodiny. Jan Burian se vydal do Dívčí války, a dokonce se dvěma disky.
Každá má své místo
Dvacet dam, žen a dívek, které tvoří jeho armádu, se postaralo, aby to byla válka vítězná. Jan Burian proslul autorskými songy; přezpívat takové písně bývá velmi často ožehavá záležitost.
Všechny psal původně pro sebe (jeho podání najdeme na druhém disku) a každá z nich vypráví příběh jednoho ženského jména a postavy za ním se skrývající. Nápad svěřit songy různým zpěvačkám prý vznikl až později.
V Burianově fraucimoru najdeme jména známá (Hana Hegerová, Lenka Dusilová) i nečekaná (Eva Holubová, Lucie Vopálenská).
Ale zdá se, že každá má v jeho voji své místo. Přestože se složení v průběhu vzniku alba měnilo, což se ostatně ve válkách stává, najdeme na albu jen velmi málo slabších míst a jako celek funguje výborně.
Autor hovoří o Dívčí válce jako o pokusu zachytit v jednotlivých písních ženský vnitřní boj, jakési jejich běsy - ale dalo by se říci, že to platí i na platformě desky. Třeba taková Eva by se například s Květou snesla asi těžko a takových případů tu najdeme víc.
Kterou z postav zmínit, aby se ostatní neurazily, když každá z nich je osobitá a zajímavá? Každý má přece jiný vkus, jiné vnímání a "každý z nás má někde toho pravého", jak říká Táňa, největší oblíbenkyně autora této recenze.
Bez nich bylo by smutněji
Někdo by chtěl Šárku, která "hraje šachy podle pevných pravidel", jiný zase Evu, co "končí s dietou a chce žít podle své chuti" a mnohým jistě učaruje Štěpánka hrající "lakros s naběračkou".
A co taková Lenka, která "tančí na jídelním stole mezi polévkou a hlavním jídlem" nebo Madla, jež touží "aspoň jednou vejít do hospody tak, aby všichni zvedli hlavu od piva"? Kouzlo tohoto alba tkví právě v jeho různorodosti a možnosti výběru, která je stejně jako v životě vždycky ovlivněna okolnostmi, náladou i situací.
Bývá zvykem v recenzích uvádět, která píseň/interpretka je nejlepší. V tomhle případě to z různých, částečně zmíněných důvodů nejde. Dívčí válka je důležitá právě jako celek, takže snad jen zmiňme vynikající Zuzanu Michnovou či osobité Sestry Steinovy.
Každopádně lze však říci, že bez D(d)ívčí války bylo by na světě smutněji - a nejen co se týče jako vždycky brilantních Burianových textů. Spojuje jména, která by se na jednom albu jinak nejspíš nesešla; aranže písní a jejich interpretace mění náladu a styl podle potřeby od rocku i swingu přes šanson po balady a folk. A pro mnohé bude jistě objevem, že zdejší hudební scéna nabízí spektrum zpěvaček minimálně stejně široké jako botanická zahrada nacházející se v nádherném obalu.
Koncepci alba má na svědomí Jan Burian mladší, který spolu se svým bratrem Jiřím a Mikolášem Růžičkou obstaral také většinu nástrojů. Nutno vyzdvihnout i podíl mistra zvuku Ondřeje Ježka. Autor písní tu byl jen jakýmsi dohlížitelem, občas snad kibicem. Jak ostatně sám řekl, Hana Hegerová ho dokonce ze studia vykázala s tím, že autor nemá při nahrávání co dělat.
A co bude následovat po Dívčí válce, kde se "muži propadají do hlubin spodního prádla"? Podle Jana Buriana snad prý časem Pánská jízda, ale projekt je teprve na začátku, takže zatím přejme dívkám "ať se chlapi do ničeho nepletou".
Mimochodem, nemáte někdo telefon na Táňu?
Jan Burian: Dívčí válka. 2CD, vydala firma Indies Records.
