Praha - Norská, původně nu-jazzová formace Jaga Jazzist se po pětileté pauze vrací k pražskému publiku: 6. března mu v pražském Paláci Akropolis představí nové album One-Armed Bandit a ukážou, proč má Norsko v současné době pověst hudební velmoci.
Už na minulých dvou zdejších zastávkách Seveřané vydávající u britského labelu Ninja Tunes potvrdili, že platí za vyhlášenou koncertní skupinu: valí z pódia neuvěřitelné množství hypnotizující energie a během koncertu vystřídají až třicet nástrojů.
Jaga Jazzist existují 15 let a navzdory názvu nehrají čistý jazz; titul je ostatně posměšnou variací na jméno neonacistické organizace. V jádru kapely propojující hudbu hiphopového věku s rockem, jazzem i elektronikou stojí od počátku sourozenci Martin, Lars a Line Horntvethovi. Ve skladbách společně znějí trubky, počítače, vibrafon, elektrické kytary, gramofon, tuba, basklarinet i elektrické piano Fender.
Počet členů kapely je proměnlivý; v současnosti jich je devět, jednu dobu ale hráli i ve dvanácti. Jak je v Norsku často zvykem, skoro všichni mají závazky i v jiných tělesech - ve kterých ovšem, jak říkají, především čerpají inspiraci pro Jaga Jazzist.
Britská BBC vyhlásila jejich nahrávku A Livingroom Hush jazzovým albem roku 2002 a jen v rodné zemi se ho prodalo přes 15 tisíc kusů. Do velkého světa se dostali o rok později s albem Stix, kdy (nejen) jazzoví fanoušci vzali útokem jejich první velké turné.
Největší obliba nu-jazzu - stylu, který míchá jazzové postupy a živé nástroje s elektronikou, zejména s lámaným drum 'n' bassem - už asi pominula. Ale Jaga Jazzist nebyli jeho ortodoxní vyznavači - a jak se ukazuje, tak ani žádného jiného stylu. Zůstávají nepředvídatelní a na posledních deskách překročili všechny známé škatulky.
Jsou příkladem kapely, která dokáže spojit instrumentální dovednosti s obrovským nadhledem. Jejich hudba je „nadčasová“ a zároveň chytře sleduje a po svém překládá do kolektivního zvuku nové trendy.
Jejich pátá deska What We Must vydaná v roce 2005 tak reflektovala návrat kytar a naplno se vrhla do rocku. Jaga Jazzist ji nahráli během jediného dne, zavření v norských lesích. O to překvapivější byl výsledný zvuk - „nejživější“ z jejich diskografie.
Lednová novinka One-Armed Bandit (výherní automat) se zase inspiruje eklektickým mícháním stylů i Afrikou. Jedním z velkých zdrojů byla debutová deska brooklynských indie kolážistů MGMT; nápady prý ale čerpali i z klasického progresivního rocku.
Sám Lars Horntveth říká, že na „jednorukém banditovi“ se potkal klasik Wagner s Felou Kutim. Album by podle něj mohlo sloužit jako soundtrack k fiktivnímu, prvnímu „nollywoodskému“ eposu o Vikinzích.
Spoluzakladatel Jaga Jazzist začal psát desku počátkem roku 2008. Hledal cestu, kterou by zvuk tělesa posunul v návaznosti na desky Stix a What We Must. Nápad dostal právě při poslechu nejvýraznějšího představitele afrobeatu Kutiho.
Kapela si k nahrání novinky pronajala chalupu ukrytou pro změnu ve švédských lesích. Přijel s nimi i jejich zvukař Jørgen Træen, spjatý s Jaga Jazzist už od prvních dní. Po třech týdnech ho však začalo trápit hučení v uších, a tak desku domíchal věhlasný zvukový inženýr John McEntire v Chicagu.
