Recenze - Je to už víc než deset let, co se rozpadla skupina Fugees, jedna z nejzajímavějších hip-hopových skupin poloviny 90. let, která dokázala oslovovat publikum i daleko za hranicemi svého žánru.
Přestože v mezidobí došlo k několika pokusům o oživení (včetně krátkého turné, které na konci roku 2005 ze tří stran obkroužilo ČR), krutou pravdu, že trojice ve složení Wyclef Jean, Lauryn Hill a Prakazrel "Pras" Michel spolu definitivně skončila, výstižně formuloval posledně jmenovaný v rozhovoru pro server AllHipHop.com.
"Máte větší šanci, že uvidíte Usámu bin Ládina a George Bushe, jak si ve Starbucks dávají latté a diskutují o zahraniční politice, než že se Fugees dají znovu dohromady," řekl Pras, podle něhož je hlavní problém především v přístupu Lauryn Hill.
Tím, kdo po fenomenálním úspěchu alba The Score - v roce 1997 získalo Grammy za nejlepší rapovou desku a dodnes drží v rámci žánru rekord v prodejnosti - začal trhat partu jako první, ale nebyla Lauryn , nýbrž Wyclef Jean.
Téma přistěhovalectví
Syn protestantského kazatele z Haiti, který dostal jméno po anglickém předchůdci Jana Husa Johnu Wycliffovi, vydal v polovině roku 1997 sólový debut The Carnival, ve kterém pestrou muzikálnost Fugees ještě víc rozvinul a získal za něj platinovou desku.
Na konci loňského roku se "Clef" rozhodl ke konceptu své prvotiny vrátit a světlo světa spatřil Carnival Vol. II s poditutlem Memoirs of an Immigrant.
Jak vyplývá z názvu, leitmotivem šestého studiového alba je téma přistěhovalectví jak v textové, tak hudební složce. Sociálně uvědomělý umělec (kromě hudebních aktivit se snaží pomáhat hlavně na rodném Haiti) ale ve svém boji za lepší svět ani trochu nenudí.
Už proto, že se nespoléhá jen na sebe. K nahrávání si přizval hezkou řádku hostů, jejichž hudební i etnický profil je pestrý jako reklama na Benetton.
A tak se na ploše necelých 70 minut potkávají osobnosti tak rozdílné, jako je klávesista a zpěvák nu-metalové formace System of a Down Serj Tankian, hvězda jamajského reggae Sizzla (tihle dva dokonce v rámci úvodní skadby Riot).
Nechybí Paul Simon (příznačně jeden z průkopníků mezikontinentální hudební spolupráce) ve skladbě Fast Car nebo čínská popová hvězda ze Singapuru Ho Yeow Sun, jež vyšperkovala bonusový track China Wine.
A nechybí ani kolumbijská pop-diva Shakira, která vokálně obohatila skladbu King and Queen. Byla to ostatně ona, která hitem Hips Don't Lie předloni oživila nejen Wyclefovu skladbu Dance Like This, ale i jeho vadnoucí kariéru.
Oduševnělá katarze
Seznam hvězd v roli hostů tím přitom zdaleka nekončí. Jsou tu i zpěvačky Norah Jones a Mary J. Blige, rappeři T.I., Chamillionaire a Lil Wayne nebo válec tanečních hitparád Akon, mimochodem rodák ze Senegalu.
Slouží ke cti Wyclefa Jeana i jeho dvorního producenta Jerryho Duplessise, že album i při účasti tolika hvězdných hostů drží pohromadě a směle se může hlásit k nenuceně sevřené konceptualitě karnevalového předchůdce.
Wyclef potvrzuje, že co do univerzálnosti a širokospektrálonosti není mnoho umělců, kteří by se s ním mohli poměřovat. Rapuje, zpívá, "promlouvá do duše" kytarovými sóly.
A na ploše třinácti a půl minuty, kterou zabere v pořadí 13. skladba Touch Your Button Carnival Jam, nabízí katarzi, o níž si většina takto ambiciózně pojatých projektů může nechat maximálně zdát.
Karneval, toho jména druhý, byl v Americe posledním velkým albem loňského roku; což je částečně k jeho škodě, protože mu lhůta k nominacím na letošní Grammy utekla o víc než dva měsíce.
Pokud ale v dohledné době nevznikne v rámci výročních hudebních cen kategorie "oduševnělý eklekticismus", budou si nejspíš akademici tak jako tak nad počinem Wyclefa Jeana lámat hlavu stejně jako kdysi Jan Neruda nad starým slamníkem.
K zodpovězení otázky kam s ním by nicméně při troše dobré vůle mohl členům Akademie posloužit první bonusový track alba, skladba On Tour, v níž se Wyclef Jean sám pasuje na "ambasadora world music".
Wyclef Jean: Carnival Vol. II. CD, 69 minut, Sony BMG, 2007.
