Rozhovor - Jedním z headlinerů festivalu Colours of Ostrava je legendární manchesterská skupina Happy Mondays, která se po dlouhých letech mlčení loni znovu ozvala se zbrusu novým albem Uncle Dysfunktional.
Ještě před pár lety by to asi v Ostravě bylo nepředstavitelné. I když kapela říká, že drogové excesy a mladistvé řádění jsou prý už pryč, ale chuť bavit publikum naopak mnohem větší než dřív.
Přehlídka, která se od festivalu world music posunula k univerzálnější, a přitom inteligentní zábavě, tak každopádně zažije bezuzdnou pařbu bez proslovů o záchraně světa.
Na sklonku 80. let byli Happy Mondays jednou z nejpopulárnějších anglických skupin a stáli u zrodu rave kultury. Hned počátkem 90. let přišel rozpad, všemi povzbuzováky mazaný frontman Shaun Ryder si (zase jen nakrátko) založil skupinu Black Grape.
Manchesterské reminiscence přinesl před pár lety snímek 24 Party People, který byl věnován hlavně šedé eminenci této scény Tony Wilsonovi. Právě v něm - a tedy i v celém madchesterském příběhu - hrají Happy Mondays jednu z hlavních rolí.
Dnes jsou zpět a to v možná nejlepší formě vůbec. Načasování bylo vcelku elegantní. Pro kapelu, která s křížením kytarového zvuku s vlivy house music, hip-hopu a zhulenecké psychedelie de facto začínala, je minimálně výhodné stát se doplňkem nu-raveu.
Happy Mondays hrají v Česku poprvé; Ryder - jehož ústa byla stejně ikonická jako černá jeskyně Ira Shanea McGowana - se do publika zakousne novými zuby, které si s čerstvým labelem pořídil. S Aktuálně.cz hovořil bubeník Gary Whelan, jeden ze tří zakládajích členů.
Vaše comebackové album Uncle Dysfunktional zaznamenalo veliký ohlas. Určitě vás potěšil, ale očekávali jste ho? Přece jen ta pauza byla dost dlouhá…
Jasně, že jsme se trochu báli. Na scéně jsme chyběli skoro patnáct let a ty poslední roky tehdy vlastně za moc nestály. Ale rozhodli jsme se to zkusit a nakonec to vyšlo. Někdy prostě riskovat musíš. Navíc jsme sami tušili, že ty skladby jsou dobré, spíš jsme se báli, jestli na nás lidi nezapomněli. Taky nám dost pomohlo, že Shaun hostoval u Gorillaz…
Co bylo hlavním impulsem k návratu? Rozhodli jste se to všem zase po letech natřít, nebo jste se prostě jen nudili?
Jasně že jsem se trochu nudil, vždyť jsem se přestěhoval do Austrálie (směje se)… Ale vážně, vlastně jsem se s Shaunem potkal náhodou v nahrávacím studiu, když jsem byl pracovně pár týdnů v Anglii. Po letech jsme pokecali a kupodivu jsme to dali celkem rychle dohromady. Nahráli jsme pár demáčů, sehnali staré známé a další muzikanty a jelo se znova. Vlastně to bylo tak rychlé, že je až škoda, že nám to trvalo tak dlouho…
Na You Tube koluje záznam vašeho loňského koncertu z festivalu Coachella, kde vás na scénu uvedl Tony Wilson. Za pár měsíců nato zemřel. Jak na něj a na staré madchesterské časy vůbec vzpomínáte?
Na to si nevzpomínám; alejo, už vím… Bylo to od něj moc milé a vlastně taky dost náhoda. Umřel pár týdnů potom… Těžko o tom mluvit, s Tonym toho odešlo hodně. Byl to náš dlouholetý přítel, zdaleka nejen obchodní partner. Sice jsme spolu někdy měli spory, ale to je dávno pryč. Nemůžeš vzpomínat na Manchester, a přitom nemyslet na Tonyho. To prostě nejde…
Manchester zaznamenává v poslední době velký comeback, tčí se kolem něj hned dva úspěšné filmy, Vy jste zpět… Jak vypadá tamní dnešní scéna? Zajímá vás ještě, nebo jste už mimo ni?
V Manchesteru to pořád jede, to je jasný. Ale už to není takové jako kdysi, asi to ani nejde A někdy je to možná i dobře. My už jsme ale opravdu trochu mimo… Nebo alespoň já to tak cítím…
V době vaší největší slávy jste byli součástí taneční scény…
Myslíš? Ale vlastně asi jo, patřili jsme tam. Byla to prostě party doba…
Zato dnes je taneční scéna v tom původním slova smyslu už dost dlouho na ústupu…
No tak už to určitě není, co to bývalo, to je jasný. Ale jinak my pořád hrajeme na nějakých akcích, kde jsou i DJ's a třeba zrovna nedávno jsme hráli s Chemical Brothers. Ale pravdou je, že už jsme jinde, spokojený rock'n'rolloví důchodci. Ale ne, kecám…
Momentálně jste ve studiu a pracujete na novém albu. Jaké bude?
Jo, tak to je ještě brzo. Sice už na něm pár měsíců děláme, ale ještě je před námi spousta práce. Určitě bude daleko tvrdší než poslední album. Takže vlastně budeme zase riskovat. Ale zatím je to pořád ve vývoji. Shaun je ale ve skvělé formě, přinesl taky skvělé texty, vypadá to dobře. Bude to ostrej elektro funk, taky víc hip hopu, tvrdá věc…
A kdy by mělo vyjít?
No asi příští rok v únoru nebo tak, ale je brzo něco konkrétního říkat. Taky máme ještě v plánu vydat do té doby nějaká EP, tak to vám snad to čekání ukrátí. I když ani to bych radši taky neměl slibovat. S náma je to prostě občas těžké…
Happy Mondays - Dysfunktional Uncle
Vaše vystoupení na Colours of Ostrava bude premiérou v česku. Podle všeho jste teď ve vynikající koncertní formě. Na co tedy může publikum těšit?
To je pravda! Hodně se k Vám těšíme! Určitě si to všichni pořádně užijeme, naše show je myslím dost zábavná. Ty voláš z Prahy, že jo? Jednou jsem tam byl, je to úžasné město. O festivalu kde budeme hrát jsme taky slyšeli samou chválu, tak uvidíme…
Kolem Happy Mondays kolovalo vždy obrovské množství neuvěřitelných drogových historek. Dnes už je to alespoň podle rozhovorů z poslední doby, dávno pryč. Jak se na tuto hektickou dobu díváte zpětně?
Já jsem věděl že se tomu nevyhnu! (směje se) To víš no, byly to pěkně divoké časy, co ti mám povídat. Dneska už jsme na tyhle věci trochu starý, ale tenkrát… Je to celkem jednoduchý: byli jsme parta mladých spratků, co se rychle stali hvězdami, měli najednou spousta peněz a podle toho to taky vypadalo, no. Prostě parta kluků na turné.Vždyť je to pořád stejný…
