Na kapelu, z jejíž původní hvězdné sestavy zbyl jen zpěvák Axl Rose? Lehce nedůvěryhodná rocková hvězda, která za posledních deset let s nesplnila ani zlomek toho, co naslibovala.
Odpověď se zdá být prostou - Guns N´Roses přes všechny peripetie zůstávají legendou. Kapela má pořád spousty věrných fanoušků. Z řad pamětníků, kteří na nich vyrostli, i z řad těch, kteří je znají z desek a koncertních záznamů. Fanoušků, kteří zaplnili Sazka Arenu asi ze tří čtvrtin a pořád věří, že po tomhle turné už dostanou novinku Chinese Democracy.
Hned na začátku ovšem jejich věrnost dostala znovu zabrat. Ještě kolem jedenácté se po předkapelách nic nedělo. Ten tam byl předchozí optimismus z návratu milované legendy. Pořád hlasitěji se začal ozývat pískot, bučení i pochyby, všudypřítomné očekávání začalo upadat. Bude se něco dít, nebo jsme zase naletěli na plané sliby. Existuje vůbec Axl?
Odpověď byla pádná. Guns N´Roses o necelé dvě desítky minut později vtrhli na pódium ve velkém stylu s jednou z nejslavnějších písní - Welcome To The Jungle. Od začátku se rozjeli na plné obrátky a zbavili publikum pochyb.
Všechno najednou bylo jako dřív, Axl Rose neztratil téměř nic ze svého charismatu ani vřískajícího hlasu. Pohyb po pódiu, hlášky a jedinečné kousky s mikrofonem - byl přesně takový, jak si ho všichni pamatují a jakého všichni chtějí. Prototyp živočišné rockové hvězdy.
Jistě, v době, kdy Guns N´Roses měnili scénu hardrockovou třaskavinou Appetite For Destruction a kdy s nimi vládly kapely typu Bon Jovi či Def Leppard, všechno působilo přes popmetalovou kašírovanost jaksi autentičtěji.
Od prvních vteřin koncertu bylo zřejmé, že tentokrát jde především o show Axla Rose doplněnou výtečně sehranou kapelou. Ale přinejmenším dobře vypočítanou a zahranou show. Podobně jako ze sebe shazoval svršky, měnil se v rocknrollový živel. Od zlaté bundy až po vytahané triko, od tápajícího performera k šílenému frontmanu slavné hardrockové kapely.
Axl Rose ale vyrazil do světa také ukázat, že Guns N´Roses jsou kapelou současnosti a budoucnosti. Proto šest nových skladeb z léta omílané novinky. A nutno říci, že mezi skladby staršího reportoáru přesně zapadly. Znějí jinak - jsou hudebně současné, ale nepostrádají jasný rukopis Axla Rose.
Spíš naladění fanoušků způsobilo, že to byly hlavně staré písně, které zafungovaly dokonale. Každopádně neztratily nic ze svého kouzla. Při baladě Sweet Child O Mine rozdával Axl Rose úsměvy a jinak svérázné rockové hvězdě se draly slzy do očí. Asi vzpomínky na kytaristu Slashe a dávné kamarády. Na doby, kdy se z nejzaplivanějších losangleských hospod probíjeli na vyprodané stadiony.
Skvěle zabrala tvrdší, dnes už rocková hymna You Could Be Mine či stadiónová coververze Knockin On Heavens Door . Co však koncert brzdilo, byly exhibice jednotlivých kytaristů, kterým se jinak ve třech podařilo slušně zaplácnout místo po "nenahraditelném" Slashovi.
Druhý vrchol koncertu přišel těsně před koncem. Nejdříve s Axlem sedícím za piánem skvěle odzpívaná srdcovka November Rain a poté společné jeho řádění s kámošem Sebastianem Bachem ze předkapely Skid Row při fantasticky podané My Michele. Tradičně se skončilo strhující klasikou Paradise City.
Samozřejmě lze kritizovat onu na rockovou kapelu příliš "americkou show", nabubřelé ohňostroje, pominutí hitovek Don't Cry či Rocket Queen. Ale Guns N´Roses ještě naštěstí nejsou žádný kabaret předvádějící sebe samé.
Jasně ukázali, že kromě přesvědčivého podání hitů jsou i v současném složení jsou schopni složit silné skladby, které fungují živě. Pokud budou ostatní věci na připravovaném albu aspoň z poloviny tak dobré jako ty hrané v Praze, mají se fanoušci pořád na co těšit. Tedy pokud to Axla Rose bude bavit a té desky se dočkají...
Guns N´Roses, předkapely Avenged Sevenfold a Skid Row. Sazka Arena, Praha 12. června 2006. Pořádala agentura Interkoncerts.
