Recenze - Kolik vám tak musí být let, abyste s naprostou vážností a zápalem za svou přijali touhu po songu století? Po songu, který je hlasitější než bomby a věčnost? Kolik vám tak musí být, abyste měli chuť skandovat: "Násilí je energie, mlčení nepřítel, tak rozpoutejme revoluci." Kolik? Maximálně dvacet?
Což je věk, ve kterém Green Day už víc než patnáct let mentálně vězí, a i když to může navenek působit jako stagnace, pro popovou kapelu to vůbec není nevýhoda. Daleko pozoruhodnější je ale fakt, že nejhlasitějším a nejlépe vyslyšeným kritikem bushovské administrativy a vlajkonošem deziluze z role Spojených států ve světě se před pěti lety stala kapela, jež se kdysi dávno pojmenovala podle odpolední prozevlovaných s marihuanou.
Okamžik, kdy se z ignorantsky drzého týpka, který byl v textech zvyklý řešit jen to, jestli je už paranoidní, nebo prostě jen zhulenej, stal autor protest songu American Idiot, je něco, co o americkém prostředí vypovídá daleko víc než iniciativy typu Vote for Change, na nichž svou ekvilibristku předváděli Pearl Jam, Bruce Springsteen nebo Bright Eyes.
Se 14 miliony celosvětově prodaných desek Green Day dokázali oslovit gaučové povaleče, apatickou většinu a teenagerům dali průsvitně jednoduché slogany k vlastní revoltě. To, že mají Green Day na vývoj dospívajících daleko větší vliv než jejich rodiče, je prostě fakt.
Síla Green Day spočívá v přímočarosti, která se téměř kryje s pitomostí, enormní naivitou i kalkulem. Žádné jinotaje, žádná skrytá poselství, žádné dlouhé přemítání: prostě americkej idiot a basta. Není na tom nic k nepochopení, dojde to i zadním řadám a zní to odvážně.
21st Century Breakdown si to mašíruje stejným směrem a příznačné je, že jestliže American Idiot vyšel záhy po opětovném zvolení George W., nová deska obrazně vítá Obamu. Jestli dříve bylo jasné, kdo je tu ten idiot, nyní Green Day zjišťují, že s odchodem snadno vysmívatelné a jednoznačné figury se odkryla spousta méně zjevných a jemnějších témat, s nimiž už se ale oni nezvládnou efektivně utkat.
Proto se leitmotivem do tří kapitol rozdělené sedmdesátiminutové rockové opery stává hledání nepřítele jako nezbytného stínu. "Musíš znát svého nepřítele," v singlové Know Your Enemy, "Jsi svůj nejhorší nepřítel, poznej svého nepřítele, (Restless Heart Syndrome), "Víš, za co stojí bojovat, když za to nestojí umírat? (21 Guns), "Musím vědět, za co stojí bojovat" (See the Light).
Ze štěkání na kapitalismus (!), obviňování systému ("Cením si svobody být poslušný") křesťanského pokrytectví a voláním po odzbrojení vylézá bezradnost zabalená do téměř prog-rockového konceptu o lovestory Christiana a Glorie, kteří se snaží utéct před moderní dobou a zánikem západní civilizace.
Díky producentskému zásahu Garbage-popového Butche Viga se Green Day na 21st Century Breakdown odpoutali od přísně rockové instrumentace a předvádějí pop-punk-goes-to-Broadway. Jsou tu všechna dramaturgická klišé, mezihry a finty, které z příběhu Christiana a Glorie dělají uvzdychaného Emo-Petra a Emo-Lucii pro nové milénium.
Jméno Gloria tu navíc prochází ozvěnami stejnojmenných skladeb od U2 i Vana Morrisona.
Mezi standardní zásobou tříminutových punkovin končí titulní track jako Bohemian Rhapsody od Queen, Last Night on Earth zní, jako kdyby ji Paul McCartney napsal pro Abbey Road, Peacemaker evokuje The Clash, když koketovali s reggae, a East Jesus Nowhere je Fight Song od Marilyn Manson.
Přesně takovouhle pompu ale čekáte od muzikálu. Hudbu popisně podtrhující dění na scéně, gradaci příběhu, hluchá místa na přestavování kulis i pompézní finále, kam se nahrnou všichni tanečníci - choreografie je ambiciózní - a na pojízdné barikádě vytlačí do středu pódia kapelu.
Green Day sice z vrcholu mávají vlajkou, ale jinak vůbec nevědí, co tam mají dělat. Jestli číst z letáků, házet zápalné láhve nebo prodávat dětem odznáčky.
21st Century Breakdown se v celkovém vyznění neposouvá příliš za American Idiot. Stále to je druhý díl slabikáře neposlušnosti. Když jeho otázky a podněty vezmete jako popud k tomu, abyste "četli" dál a hledali nepřítele za každým rohem: v pořádku.
Pokud si ale ze slabikáře uděláte nejoblíbenější knížku, těžko někoho přesvědčíte o tom, že jste zcela gramotní.
Green Day: 21st Century Breakdown. CD, 70 minut. Vydala firma Reprise/Warner Music 2009.
