Recenze - Třetí studiové album Gorillaz popsal Damon Albarn jako nejpopovější desku, kterou v životě natočil. Když takovou věc řekně někdo, kdo se podílel na hitech Girls & Boys nebo Country House, je třeba zbystřit.
Album Plastic Beach je ale trochu jiný pop než žebříčkové jednohubky s týdenní spotřební lhůtou. Albarnova kreslená kapela na netrpělivě očekávané nové desce pojímá pop jako vzrušující dobrodružství, při němž se provinilá potěšení posluchačů vylupují po několika pozorných posleších zpod ambiciózních aranží a chytrých nápadů.
Retro a futurismus
Gorillaz surfují souběžně na vlnách hip hopu, electro, afrobeatu, arabské vážné či filmové hudby - a ještě jen tak mimochodem stíhají rozehrát příběh o obřím umělém ostrově postaveném z odpadků, na nějž byli členové kapely uneseni.
Pročítáním Murdochova blogu, hraním počítačové hry z jejich webu a studováním odkazů v klipech možná pochopíte další zákoutí příběhu, zdaleka nejlepší je ale Plastic Beach pěkně postaru několikrát protočit od první do poslední skladby.
První recenzenti třetí studiovku Gorillaz otitulovali jako „album bez hitových singlů", což je zjevná nevýhoda pro komerční úspěch desky. Na druhou stranu dostáváme vyrovnané album, které trochu ztrácí dech až v samém závěru. Úvodní singl Stylo se určitě nevyrovná jejich největším hitům jako Clint Eastwood, Feel Good Inc. nebo DARE, ale slouží jako ideální úvod do estetiky Plastic Beach.
Elastická synth-funková basová linka, která bublá pod kapotou skladby, a fantastický soulový živel Bobby Womack za mikrofonem jsou nejlepší reklamou na nový sound Gorillaz. Ten je zároveň trochu stylové retro a zároveň trochu popový futurismus.
Média z odpadků
„Chci aby posluchači pochopili esenciální melancholii nakupování předvařeného jídla v umělohmotných obalech," okomentoval Albarn umělecké ambice nové desky pro britský deník Guardian.
Je v tom trochu postmoderního mysticismu jejich tiskového mluvčího Paula Morleyho (slavného hudebního publicisty), ale mozek gorilího cirkusu chtěl nejspíše politovat lidi, pro které se pop rovná X-Factor. Motiv umělé hmoty je zde zásadní - co jiného je tenhle televizní brak než nicota obalená v umělých kampaních těžících z lidského voyeurství?
2D, Noodle, Murdoc a Russel prominou, ale skutečným hlavním hrdinou desky je ostrov z odpadků. Není to bájné místo někde v oceánu, nýbrž náš svět umělé reality, do kterého jsme byli všichni médii uneseni. Dojde vám to, když zazní refrén plánovaného druhého singlu Superfast Jellyfish pojatý jako žvýkačkově chytlavý popěvek z televizní reklamy.
Gorillaz v tom umělohmotném světě vždy operovali s chytrými „guerillovými" taktikami, kterými využívali média ve svůj prospěch. Plastic Beach je v tomhle už trochu na hraně.
Nákladný videoklip Stylo s počítačovými efekty a Brucem Willisem, blikající bannery po celém internetu a v neposlední řadě obsáhlý seznam slavných hostů, za něž by se nemusela stydět ani průměrná televizní estráda. Vtip je ale v tom, že ani Lou Reed, Mark E. Smith, Snoop Dogg nebo De La Soul nejsou na desce za sebe, ale mají určenou roli postav z ostrova.
Krasosmutnění nad zkázou
Snoop Dogg na úvod spíše irituje, hned další hosté - grimeoví rappeři Bashy a Kano - už ale dobře vědí, co hrát. Společně s Bobby Womackem a Gruff Rhysem ze Super Furry Animals (v již zmíněné Superfast Jellyfish) září na desce nejsilněji rapper Mos Def a japonsko-švédská zpěvačka Yukimi Nakano z Little Dragon - oba dostali šanci hned ve dvou skladbách.
První jmenovaný se blýskne v nejdelším tracku - paranoidním electro Sweepstakes, jež v druhé polovině ozdobí chicagská dechová sekce Hypnotic Brass Ensemble.
Je to smysl pro každý detail, co z třetího gorilího opusu dělá album, do jehož světa se budete opakovaně nořit. Na prvních pár poslechů se zdá trochu chladný, za což asi můžou electro zvuky, které si Albarn vypůjčil z osmdesátek; pak vás ale naplno ovládne melancholie Plastic Beach, krasosmutnění nad blížící se zkázou.
Před léty Damon Albarn ztratil trpělivost se spoluhráči i fanoušky a jejich představami o tom, jak by měly Blur znít a rozpustil ji. Jeho původně vedlejší projekt Gorillaz pak naplnil ambice dělat bez žánrových omezení inteligentní hudbu s hitovým potenciálem.
Když už to vypadalo, že mu jeho animovaný projekt začíná přerůstat přes hlavu (viz. nerealizované filmové plány), natočí další výtečné album.
Gorillaz: Plastic Beach. CD. 57 minut. Vydala firma EMI, 2010.
