Recenze - Noční život je úmorný, je špinavý, je vysilující, je banální. Sotva několik hodin expozé pocitu osvobození i souznění týdně, které jsou vykoupené apatií prospané soboty. Noční život má svoje pevné rutiny, zažitá schémata, která z něj nakonec dělají stejně absurdní a vyprázdněnou činnost, jako je kancelářská práce. Jenže co naděláte, když žádná lepší zábava neexistuje?
Nemůže to odstartovat typičtěji než veršem Nudím se, pojď se sjet, který pokračuje uměle naočkovaným la la la. Zní to dost jako přemlouvání.
Samozřejmě, že v singlu a zároveň otvíráku nového alba Franz Ferdinand Ulysses uslyšíte trochu z blbnutí někdejšího hitu Michael i náznak pošklebování z Do You Want To, ale jestliže obě tyto skladby vyvolávaly chuť tančit, pak Ulysses se dokopává do klubu jen proto, že není co jiného dělat. Už to není taková prča, ale zbyl čas - a co vlastně s ním?
Jejich debut měl roztančit holky (protože, když tančí holky, tančí i kluci), dvojka You Could Have It So Much Better je měla rozplakat (protože když holky brečí, kluci se snaží), třetí album skotských pásků má být hudbou noci.
A i když Tonight produkoval Dan Carey, spoluautor Slow zpívané Kylie a jinak taky remixér CSS, La Roux nebo Hot Chip, je příznačné, jak málo se na něm skutečně tančí. Franz Ferdinand totiž nenatočili Saturday Night Fever, jejich noc je stejně hnusná, jak ji implikuje fotografie na obalu: ve stylu newyorského piráta s policejní vysílačkou Weegeeho, fotoreportéra, který býval u všech zločinů a nehod jako první.
Franz Ferdinand - Ulysses
Franz Ferdinand překonali svou křepčivou "Beatles-v-Hamburku" fázi a Tonight už se znuděně drží na baru, kde se klopí panáky, balí holky a s despektem kéruje do jejich doprovodu. What She Came For v rytmu kocouří funky chůze je ze strany zpěváka Alexe Kapranose dokonalý slizký flirt, ale než stačí k něčemu pořádně dojít, vysměje se mu v disko upřímné Live Alone.
| Čtěte také: Franz Ferdinand na Meltu uspávali Měsíc |
Na skutečný parket totiž dojde až v nejodvážnějším momentu alba: v osmiminutové brutal Lucid Dreams. V jejím finále Franz Ferdinand imitují Justice, ale je to jen chvilka, než se všem zainteresovaným začnou plést nohy.
Tonight není party ani blyštivý glitter, ale pocit na zvracení, který ve vás nezvladatelně vyvolává blikající stroboskop, rovnováha hledaná rukou opřenou o dlaždičky při rozkročení nad pisoárem a roztrhané silonky lepící se ke kůži krví z rozedřených kolen. Přitom pořád zbývá šance, že se z toho během závěrečné sladce prosebné Katherine Kiss Me vyspíte.
Franz Ferdinand se Tonight povedlo něco pozoruhodného; něco, co jde proti logice mainstreamu a v popu obecně se to často nestává. Vzali nové elektrotrendy a místo, aby je posunuli, nebo se v nich snažili ukrýt, prosytili je svojí slabostí a únavou. Únavou kapely, která nemá moc možností vývoje, omezené stylistické prostředky a která, pokud nechce nadobro vyšumět, vyčerpat se a zmizet, musí se změnit.
Museli se do té proměny donutit (Ulysses), museli přiznat, že už tomu moc nerozumí a ani se na to necítí (Lucid Dreams), ale výsledek je přesná a nepřikrášlená reflexe toho, jak snadno se všechna noční sranda mění v bezvýchodnou dřinu.
Franz Ferdinand: Tonight. CD, 43 minut, vydala firma Domino Records, distribuce v ČR Day After.
