Recenze - Skupina Justice má za sebou jen pár EPček a desku +, už se ale dočkala prvního koncertního alba a dokonce také dokumentu. A Cross The Universe zachycuje kapelu na jejím dvacetidenním turné po severní Americe. Začíná prvními větami z biblické Genesis a končí zatčením celé posádky autobusu. Mezi tím se hodně fetuje, prdí, rozhazují se peníze a balí holky. Prostě rock'n'roll. Až na to, že Justice vlastně technicky patří do škatulky taneční hudby.
Koncertní album z klubové taneční scény je přinejmenším zvláštní úkaz, notabene u Justice. Jejich kolegové Daft Punk na Alive 2007 alespoň dělali mash-upy svých starých hitů, Justice nemají kromě vřeštících fanoušků moc co nového nabídnout. Ale budiž. Koncertní CD je stejně jen takový přívěšek hodinového filmu, který nabízí mnohem zajímavější materiál.
A Cross The Universe není filmový záznam z koncertu, ale poctivý dokument o kapele na cestách. Ukazuje dvojici Gaspard Augé a Xavier de Rosnay jako nespoutané rockové hvězdy oddávající se slastem slávy. Koketování s heavymetalovou estetikou zde navíc dostává další rozměr.
Justice - A Cross The Universe (teaser)
V časech resuscitace diska a znovuobjevování gay kořenů taneční hudby se Justice oblékli do kožených bund a hrají si na drsňáky. Jejich debutový singl Waters of Nazareth byl postavený na metalových kytarových riffech distortovaných do podoby basové linky, což se stalo poznávacím znakem jejich soundu.
Jejich fascinace metalovou subkulturou zasahuje ale ještě dál. Dokonale propracované vizuální image dominuje symbol kříže (ne obráceného!), který dal jméno jejich albovému debutu a v podobě obřích LED obrazovek figuruje v centru jejich pódiové show. Gaspard se nikam nehne bez trička s logem Def Leppard, na koncertech provozují metalový stagediving, při němž skáčou z hradby reproduktorů do publika, a součástí jejich repertoáru se stal neautorizovaný remix Master Of Puppets od Metalliky.
Jestli si taneční kultura ve svých začátcích zakládala na popření rockerského kultu hvězdy, pak Justice jdou přesně opačným směrem. Gaspar a Xavier jsou hvězdy z obálek časopisů, a to i s typicky rockerským spasitelským komplexem. Ostatně leitmotivem dokumentu je refrén z jejich slavného remixu pro kapelu Simian: "We are your friends, you'll never be alone again."
Podobně jako jejich krajané Daft Punk i Justice vybudovali svoji slávu na mýtu, jenž překračuje jejich hudbu. Dává jim specifickou tvář a vyděluje je ze zástupu podobných projektů současné electro-houseové scény. A Cross The Universe skvěle využívá "mýtotvorné funkce" filmového dokumentu. Justice v něm dokonale naplňují image rockových hvězd. Fetují, nadávají, střídají holky, nesmyslně utrácí a Gaspar se dokonce v značně podroušeném stavu v Las Vegas ožení (manželka hned po obřadu zmizí). A kdyby to ještě nestačilo, tak druhá polovina filmu se stupňuje s rvačkami, zvracením a celkovou destrukci. A celé to končí zatčením.
A Cross The Universe více než cokoliv jiného připomíná ranné dokumenty o metalu jako Heavy Metal Parking Lot (1986) či The Decline of Western Civilization Part II: The Metal Years (1988). Motivy blábolících přiopilých fanoušků před koncertem nebo zfetované hvězdy lebedící si ve vířivce si režisérská dvojice Romain Gavras & So-Me (autoři skvělých klipů Justice) rovnou vypůjčila ze zlatého fondu rockových dokumentů.
Samozřejmě, že to trochu zavání mystifikací, ve které má určitě prsty impresário Busy P alias Pedro Winter (bývalý manažer právě Daft Punk a šéf pařížského labelu Ed Banger). Můžeme pochybovat, že Justice jsou tak ve vatě, že si můžou koupit byt v luxusní čtvrti v Los Angeles.
A je asi lepší nepátrat po tom, proč mají na pódiu takovou hromadu přístrojů, když nakonec používají jen maličké MIDI kontrolery a mixy. A že za jejich triumfální turné (tak to alespoň v dokumentu vypadá) může především komunitní portál MySpace.com, který ho svým jménem zaštítil a mohutně propagoval. Stop. Přemýšlení jen kazí zábavu.
A dokument Justice zábava nepopiratelně je. Gaspar a Xavier jsou bezprostřední a vtipní a skvělí jsou i vedlejší hrdinové - trochu šílený tour manažer Bouchon posedlý střelnými zbraněmi nebo stoický řidič autobusu Roger působící dojmem dobrosrdečného amerického strýčka, který si zpovykané francouzské kluky na prázdninách vzal do opatrování.
Heslo "užívej a nemysli na zítřek" je nakonec místo, kde se ideologie rockové a klubové kultury střetávají a Justice tento průsečík chytře atakují. A Cross The Universe tak balancuje na hraně dadaistické grotesky, že se až dá považovat za parodii. Což je mimochodem dokonalý materiál k tomu, aby se z dokumentu stal kult.
Justice: A Cross The Universe, DVD, 64 minut, režie: Romain Gavras, So-Me, vydala firma Ed Banger, 2008.
