Recenze - Na obalu svého oslavovaného debutu Original Pirate Material měl Mike Skinner alias The Streets fotku oprýskaného paneláku kdesi na předměstí. Jeho pátý počin Computers and Blues zdobí záběr, na kterém stojí za oknem bytového komplexu v nějaké lepší čtvrti. Z flákače, který celý den hraje videohry, kouří marihuanu a dívá se na fotbal, se stal seriózní mladý muž, který čeká rodinu. A hudební kariéře může dát definitivně sbohem.
Po deseti letech, které uplynuly od debutového singlu Has It Come to This?, se tak uzavírá příběh jednoho z nejosobitějších hudebních projektů nulté dekády. Skinner už před lety prohlásil, že ságu The Streets ukončí pátým albem.
Poslední díl jeho hudebního „románu" o dospívání v muže ale mimo jiné přináší i zjištění, že přijmout zodpovědnost a povinnost chovat se dospěle je zatraceně těžké. „Pořád jsem děcko, jen o pár let starší," zpívá Skinner na nové desce a o pár minut později vypráví o úzkosti, která ho popadla, když na ultrazvuku uviděl poprvé svoji nenarozenou dceru.
Od příběhů „everymana" z předměstí na prvních dvou deskách až po vyrovávání se se slávou na následných počinech dospěl Skinner/The Streets na poslední desce Computers & Blues k syntéze nejsilnějších momentů kariéry. Jsou tu rošťácké popěvky, skladby postavené na jednoduchých smyčkách a především vtipné reflexe obyčejného života, do kterého vstoupily technologie a staly se novou virtuální "ulicí dneška" (skladba OMG je příběh o lásce přes Facebook, v Puzzled By People připomíná „na Googlu nehledej řešeních svých problémů").
Albový epos o dospívání
Vtipné postřehy a historky ze života flákače udělaly před devíti lety z jeho debutu Original Pirate Material malou hudební senzaci. A nejen to - The Streets na desce složil poklonu raveové kultuře počátku devadesátých let přežívající v étosu pirátských stanic a zároveň ukuchtil originální a svébytnou britskou odpověď na zámořský hip hop kralující tehdy v žebříčcích.
Vliv, který album mělo na britský hip hop i podžánr grime, je cítit i dnes, kdy žebříčky vzali útokem někdejší undergroundoví hrdinové jako Dizzee Rascal nebo Wiley - pravda se zvukem výrazně přizpůsobeným masovému vkusu.
The Streets si velkou slávu prožil už v roce 2004 s druhým albem A Grand Don´t Come For Free. Díky hitům Fit But You Know It a hlavně Dry Your Eyes (číslo jedna v létě 2004) se koncepční desky o jednom dni v životě městského floutka prodaly tři miliony kusů.
Odtud už mohla jít cesta jen dolů: následná deska The Hardest Way To Make An Easy Living zachycovala Skinnera v pasti referování o party-životě celebrit a hudebně ji charakterizovalo tápání. Z něho měl najít cestu ven zcela nový přístup k psaní muziky na následné desce Everything Is Borrowed.
Spojit (ne)rap se symfonickou bombastičností a rockovými kytarami ovšem nebyl zrovna nejlepší nápad a stejně rozpačitý dojem zanechaly i texty, které nabízely filosofické meditace nad teorií evoluce a smyslem života. Mike Skinner na prahu třicítky jednoduše moc , co si se sebou počít; jedním ze (sympaticky) zoufalých postpubertálních výstřelků byl třeba několikadenní pěší pochod přes Francii, který zachytil klip k singlu The Escapist.
Návrat ke smyčkám
Na poslední desce pracoval Skinner skoro tři roky a vydání musel několikrát odložit. Ještě předtím vypustil na internet mixtape/neoficiální album Cyberspace & Reds, kde si vyměňoval rýmy se současnými undergroundovými grime rappery. „Návrat ke kořenům" mu každopádně pomohl probudit energické mladší já a Computers & Blues znovu svědčí drzost a nekomplikovanost.
Úvodní Outside Inside stojí na jednoduché smyčce a špinavému beatu - a funguje tak jako nic od druhé desky. První singl Going Through Hell s kytarovým riffem, chuligánským skandováním (a vokálem Roberta Harveyho z The Music) představuje nového Skinnera - sebevědomého, vyrovnaného a sršícího černým humorem („Světlo na konci tunelu může být klidně vlak.")
Minimalistická produkce odkazující ke kutilství ranného rave zasáhne někdy víc (Puzzled By People, Trust Me) a někdy méně (ABC, Roof Of Your Car) a textově už Skinner svůj nejlepší materiál asi vystřílel. Přesto je Computers & Blues zábavná jízda, která neztrácí tempo až do konce.
Určující náladou alba je především úleva, že už nemusí nikomu nic dokazovat. „Sklidím si stůl, dám věci do krabic, zhasnu, zamknu dveře a odejdu," rapuje v poslední skladbě Lock The Locks - a namísto smutku převládá spokojenost s odvedenou prací.
Skinner se po dvou nepříliš povedených deskách loučí se svými fanoušky stylem, který připomíná loňské poslední album projektu LCD Soundsystem nazvané This Is Happening. The Streets i Newyorčan James Murphy a jeho band definovali alternativní pop poslední dekády jako málokdo jiný a rozhodli se odejít na vrcholu.
Bylo to pěkné, tak to ukončeme, ať máme na co vzpomínat.
The Streets: Computers & Blues. CD, 44 minut. Vydala firma EMI, 2011.
