Fiala a nová Mňága: Už nejsem unavený mukl s televizí

Mario Hirsch
16. 3. 2008 11:00
U Mňágy a Žďorp nastala emocionální obleva
Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Rozhovor - Ne stylová změna, nýbrž mnohem hlubší a osobnější - tak charakterizuje Petr Fiala v e-mailovém rozhovoru nové album Mňágy a Žďorp Na stanici polární.

Frontman a textař kapely se podle vlastních slov ocitnul na druhé straně barikády. Tam, kde se žije, a ne bojuje. Svět přestal být hodinový hotel a začalo se na něm žít blaze. Kdo by to od něj čekal?

Není to vlastně paradox? Vaším dávným tématem je únava, smutek a "stejná slova kolem stejný tváře". Ale aplikováno na novější desky vám to - aspoň u kritiky  - moc ohlasů nevyneslo. I když všichni dodávají, že vám "to" pořád věří. Přiznávám, že otázce moc nerozumím. O recenzentské názory se příliš nestarám. Opravdu. Nechci, aby něco takového bylo součástí mého života. Dělám si svoje. Když jsem měl depky a myslel jsem si, že je život k ničemu, tak jsem o tom psal. Když je mi teď skvěle, jsem zamilovanej, tak o tom taky píšu. Jestli se někomu víc líbí depky nebo láska, nechávám úplně na něm. Hudbu i texty se snažím vždycky dělat tak, abych se nemusel stydět, a mám pocit, že teď se mi to daří víc než dřív.

Foto: EMI
Čtěte také: Mňága a Žďorp začala požírat sama sebe 

Někteří z těch, co vás poslouchali, říkají: Hrajou dvacet let to samý. Vy to asi berete jako poklonu...
Nehrajeme rozhodně pořád to samý. Repertoár je úplně jiný než v roce 1987, kdy jsme začínali. Průběžně se mění každým rokem a každým vydaným albem. Samozřejmě hrajeme některé stejné písničky na každém koncertě. Tak to chodí. Máme svůj zvuk a svůj styl a své představy o tom, co a jak chceme dělat. A jsme opravdu šťastní, že to tolik lidí zajímá i dvacet let po tom, co jsme vznikli.A znáte to: Komu se to nelíbí...

Foto: Aktuálně.cz

Sledujete nové hudební trendy, nebo to vůbec neřešíte? Nepůsobí dnes jako ignorance aspoň u poučenějších posluchačů, když se člověk neohlíží po nových způsobech vyjádření a aktuálním dění?
Neustále se poohlížíme po nových způsobech vyjádření. Máme všichni rádi hudbu a skoro furt ji posloucháme a skoro furt o ní kecáme a dáváme si tipy a sem tam si i dáváme hudební dárečky. Při tom všem se taky snažíme nelézt posluchačům do zadku, ať už kopčením hudby, která letí, nebo kopčením imidž, která letí.

Nevím, co znamená poučený posluchač, ale asi to budu i já sám - a to, že obdivuju a poslouchám Kyuss, Radiohead, Goldfrapp, NWA, Vlastu Třešňáka, Cabaret Voltaire nebo Moloko kurva neznamená, že budu dělat to co oni! Pro mě to znamená, že budu makat na sobě, abych byl lepší, než jsem byl, a ne že budu sledovat nějaké podělané aktuální dění, které je stejně jen pokřiveným odrazem zmasakrovaných a zglobalizovaných novinářů, kteří jsou často zmatenější než holky v prváku na gymplu. kterým se tímto omlouvám. 

Stává se nutně po nějaké době ze stylu klišé?
Stává se to jak komu! Většinou je to Lenost versus Odvaha. 

A neláká vás spojení s technologií? Sólový projekt nebo "laptopově kytarové" písničkářství?  Třeba písničku Kam se dožijem to strašně oživilo a vy jste si přece nikdy nezakládali na "rockovosti".
S technologijema jsem spojen až až. Mám doma elektronický hejbla za čtvrt melounu, s kterejma vytvářím různý demáče. Kolegové z kapely jsou na tom dost podobně. Za klasickou rockovou kapelu jsme se nikdy nepovažovali, naopak jsme se snažili o důslednou parodii na tento neblahý jev.

Jsme ale kapela, která chce moci zahrát své písničky naživo bez pomoci všelijakých podpůrných technologií, proto jsme je necpali ani na desky, až teď. A to jen z toho důvodu, že nám s těma loopama přišly ty písničky lepší.  

Mňága a Žďorp - Na stanici polární

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Nepůsobí česká scéna v tomto ohledu poněkud extrémně: skoro všechny pop desky mohly podle charakteru zvuku vzniknout kdykoli v posledních 15 letech.
Myslím, že nemáte pravdu a že zvuk se neustále zlepšuje. Paradoxně ovšem pak taky nastává situace, že se moderní produkce snaží napodobit dřevní starý zvuk pomocí virtuálních přístrojů. Je to ale jen víc lesklej umakart. Spíš než nový zvuk chybí nový názor a pohled, sranda, bordel, prdel, odvaha a risk.

Viděl jsem track list megahitu Duran Duran Ordinary world - písničky, kterou fakt zbožňuju a která je prostě dokonalá. Na nahrávce je použito deset stop. Bubny jsou z automatu na dvou stopách - žádných sto stop a tisíc efektů. Jen nápad, odvaha a nesrat se!!! Pak tě může poslouchat celý svět...

Neměl by v dobré pop music být kousek hledačství, kontextu a doby vzniku, i když chce vyprávět "o věcech nadčasových"? 
Měly, měly měly!!! Samozřejmě že každá fakt dobrá nahrávka odráží svou dobu, a to i za třicet let. Ale v dnešní době se děcka potřebujou co nejrychlejc hudbou sjet a víc než dřív potřebujou nějakou svou blízkou kopii vzdáleného idolu i když tak to asi bylo vždycky. Zdá se mi, že není taková potřeba poslouchat.

Nedělám si iluze o šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech, ale myslím, že tehdy přece jen bylo ve vydavatelských firmách aspoň pár pošuků a blázínků, kteří podstrčili k vydání něco absolutně ulítlého, z čeho se pak stala klasika. Dnes je to jen byznys a nuda, a dokonce i sami hudebníci se snaží prodat svou hudbu jako zvonění do mobilu. Bzz, bzz. Ona nová doba.

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Za chvíli budou Andělé a soupiska pravděpodobných výsledků vypadá jako seznam českých stereotypů: pivní rock, lyrické sebedojímání, lidová moudra. Dá se v dnešním Česku uspět jen takhle?
Dá se uspět jen s tím, co k lidem promluví. Vypovídá to o posluchačích i o interpretech. Je to ale fajn. Můžete si dělat, co chcete a čekat, koho to osloví. Spousta věcí se dá odhadnout, spousta věcí se dá ovlivnit, skoro všemu se můžete přizpůsobit ... Naštěstí chce každej člověk něco jiného, a tak i ta nejpodivnější kapela si najde své věrné. Andělé musí být takoví, jací jsou, neboť, do řiti, takoví jsme přeci my. I vy!

Co říkáte oscarovému vítězství Markéty Irglové i tomu, co si všichni přes něj řeší - podobně jako přes Kaplického blob? Od chlubení, že ji znali dřív než média, až po hrdost takřka fotbalovou.
Jó, Nagáno!!!  Přepište Dějiny!!!!

Vážně už nečtete noviny a nesledujete zprávy?
Ne. Co potřebuju, zjistím. Ale abych sledoval svět přefiltrovaný přes masírku sledovanosti a prodejnosti, tak to už nikdy. Čumět na televizi znamená vzdát se. Být jen hovadem, tragickou postavou z jakéhokoli románu P. K. Dicka, vesmírnou nickou. Duší, která půjde znova do fronty, protože to prostě posrala. Nevím, jestli víte, že televizor nelze zabavit v rámci exekuce. Je to společensky uznaná nezbytná věc ku přežití.

Co je to asi za společnost, když v ní lidi nedokážou přežít sami, bez jistoty každodenně oznámené pravdy pro všechny? Kdybych sečetl všechny ty hodiny povalování a přepínání z jedné píčoviny na druhou, asi bych z toho neměl dobrej pocit. A viděl bych sebe takového, jaký jsem byl: Unavený mukl v podpalubí vesmírného korábu relaxuje před další nesmyslnou nakládačkou.

Na druhou stranu jeden aktuální fenomén nová deska nabízí - "výměnu" partnerů ve středním věku.
S nikým jsem si partnera neměnil, bože! Zamiloval jsem se a opustil nefunkční manželství, když už. Je to taková změna, že nedokážu psát skoro o ničem jiném.

Foto: Aktuálně.cz

Spoléháte hlavně na věrné fanoušky a jejich nostalgii? Nebo se k vám vždycky načas připojí ti, kteří ty "veselé písně o smutných věcech" potřebují?
Dělám a děláme písničky o našich zkušenostech z našich životů a spoléháme na to, že to někoho bude zajímat. Před týdnem jsme měli křest alba v Lucerna Music baru. Bylo totálně vyprodáno, přes tisíc lidí, většinou lidi mezi 16 a 30, asi, nevím přesně... Na nostalgii nespoléháme, to má čas. Hrajeme teď dvouhodinové koncerty a časem je ještě protáhneme. Devět písniček z nové desky, pět  z Dutý ale free plus pelmel ze starých desek plus tzv.  hity Hotel, Duše, Nejlíp... Pohoda! 

Co pro vás znamená každá další deska? Další záznam v deníku, povinnost, rituál?
Příležitost!!! Vyjádřit se, zahrát si, pohrát si, seskládat slova tak, abych se sám pobavil a aby se pobavili kamarádi z kapely a snad i posluchači. Nechci to nikdy posrat a tepu a tlačím všechny a užívám si to! Nebylo to tak vždycky: Bajkonur jsme zazdili, Nic složitého doplnili o dvě blbosti kvůli stopáži. Nikdy už nechci nahrávat bez radosti. Nikdy.

Vnímáte něco jako dobu své největší slávy? Byla to 90. léta? Jak vás dnes vůbec hrajou v rádiích?
92,93 - za týden vyprodaná Lucerna, čtyři tisíce lidí v Pyramidě, 250 koncertů za rok, hráli jsme všude. V rádiích hrajou hlavně staré písničky, pro nové prý není prostor. Jsou nové kapely a noví lidé v rádiích, pro které jsme téměř neexistující kapela, kterou mají maximálně ve škatulce oldies. Serepes, ještě budou prosit, aby mohli hrát naše nové songy! Ale to už bude fakt drahé... :-)

Titulní písnička z nové desky aspiruje svou jednoduchostí na staré hity. A je v ní cítit i osobní prožitek. Žil jste těch čtyřicet let náhradní život?
Je to jen osobní prožitek. Náhradní život jak prase. Stydím se. 

To je ostatně častý motiv desky včetně zmínek o onanii. Staré špatné časy a nový začátek.
Přestoupil jsem na druhou stranu barikády. Na tu, kde se nebojuje, ale jen žije. Každý den jsem konfrontován se svou minulostí. Někdy je to dost těžké. Vidím lidi, kteří žijou, jako jsem žil já. Katastrofa. A proč existuje pornoprůmysl no přece proto, aby si nad jeho produkty mohli honit péro všichni ti úspěšní a šťastní chlapi, ne? 

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Můžou se vůbec nové písničky starým hitům vyrovnat už jen psychologicky?
Můžou, pokud do nich vložíme to, co jsme kdysi vložili do těch starších - jistou absolutnost. Dřív to byla absolutní samota, pak odevzdanost a pak už jen zoufalství. Teď bych chtěl natlačit do písniček odvahu a svobodu, ale ještě se stydím sám před sebou a je to trochu kočkopes. Myslím psychologicky.

Ale stejně mi nezbývá, než se od toho marastu úplně osvobodit, pakliže za něco stojím a pakliže má za něco stát můj život.

V jednom rozhovoru jste řekl, že teď uvažujete zásadně jinak, že se chcete oprostit od minulých chyb. Není v protikladu s tím upovídanost některých textů a méně výstižných zkratek jako "hledal jsem čakru mezi paletama v makru"?
Viz předchozí odpověď. Musel jsem to ze sebe vysypat, omlouvám se. Sám jsem byl překvapen množstvím textu na nové desce - já, zkracovač! Ale nešlo to jinak a bude líp!

Vždycky jste byl topograf malého života a malého města. Co se změnilo? Je jen menší kopií metropolitní současnosti, je tu cosi jako "ostrůvky pozitivní deviace" nebo je ta maloměstská destilace mediální reality ještě horší?
Horší je v tom, že vše špatné je v malém hnízdě jaksi osobnější. V Londýně se rozpustíš, když už musíš. Na druhou stranu, co by člověk byl bez toho osobního? Je to jako vyhýbat se sobě. Vyhovuje mi úplně život na vesnici v přírodě s občasnýma výjezdami do Los Angeles. Takže tak žijeme.

 

Právě se děje

Další zprávy