Rozhovor vzniká na rozhlasovém festivalu, tak se nemůžu nezeptat, jaký je váš vztah k rozhlasu. Vyrůstala jste v době, kdy se jednalo o stěžejní médium.
Vzhledem k tomu, že za mého dětství televize nebyla, tak jsme poslouchali rozhlas a já jsem ho měla velmi ráda. Bydlela jsem v Brně a poslouchala krásné písničky z Vídně a swing na Hlasu Ameriky. A jako dítko jsem chodila do dětského rozhlasového sboru. Můj hlásek se ozval na vlnách rozhlasu a já si v tu chvíli o sobě hrozně myslela.
Takže rozhlas hrál od začátku zcela zásadní roli ve vašem životě a kariéře?
Určitě. Pro rozhlas jsem později natočila spoustu písniček. Natáčeli jsme hlavně v Hudebním divadle v Karlíně. V armádním rozhlase jsem nazpívala duet Sup a žluva s Jiřím Suchým a také svůj první hit o tom, že kočka není pes a včera není dnes.
Chtěla jsem se zeptat vás jako trojnásobné Slavice…
Pozor, dokonce čtyřnásobné.
Aha, tak pardon, na internetu jsem se dočetla, že trojnásobné…
Ano, oni mají všude napsáno, že jsem dostala tři Slavíky, toho čtvrtého z roku 1963 jsem totiž dostala nedávno dodatečně, když mi ho nějakým švindlem tehdy nedali. Když jsem ho pak přebírala v Divadle na Vinohradech, říkala jsem si, že kdo si počká, ten se dočká. Ale pravda je, že jsem si to zatím neopravila ani na svých stránkách.
Eva Pilarová (77)
Eva Pilarová je čtyřnásobná držitelka Zlatého slavíka. V roce 2009 získala Státní vyznamenání I. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění. Tentýž rok ji v rámci oslav jejích sedmdesátin korunoval Martin Věchet královnou Open Air Festivalu Trutnoff. A do třetice v roce 2009 převzala z rukou Jiřího Suchého certifikát NASA, že od 9.8. 2009 se jedna z hvězd v souhvězdí Lyry jmenuje "Pilarka".
Je držitelkou mnoha Plartinových desek, Zlaté děčínské kotvy, Zlaté bratislavské lyry či Zlatého klíče Intervize.
Mezi její největší hity patří písně Ach, ta láska nebeská, Oliver Twist, Dotýkat se hvězd, Tam za vodou v rákosí, Co je to láska ("Kočka není pes"), Rozhoupej zvony nad námi, Dám tisíc dukátů či Montiho čardáš.
Co říkáte skandalizaci této ankety tím, jak v ní v posledních letech boduje ultrapravicová skupina?
Já zůstávám bez názoru. Protože když slyším nebo čtu ty pindy ať už z jedné či druhé strany, říkám si, že je to zbytečné.
A co se s tím dá vlastně dělat, když jde o hlasování veřejnosti?
Nic, vůbec nic.
O vás je známo, že máte ráda nejrůznější hudební přesahy a nové hudební výzvy. Několikrát jste například vystoupila na rockovém open air festivalu Trutnoff. Jaký to byl pro vás zážitek?
Když jsem tam zpívala v roce 2006, říkala jsem si před vystoupením: "Co já tam budu dělat?" Trému jsme měla naprosto hroznou. Ale publikum mě úplně úžasně přijalo. Dokonce jsem tam zahlédla nápisy "Evička sem patří!" nebo "Eva šuby duby", tak mi tam totiž říkají.
V roce 2009 jste se do Trutnova vrátila a na festivalu dokonce oslavila sedmdesáté narozeniny i s korunovací a za přítomnosti exprezidenta Václava Havla. Na to se asi nedá zapomenout.
Když mi volal Martin Věchet, jenž festival spoluzakládal právě s panem exprezidentem Václave Havlem, že bych tam měla znovu zpívat, říkala jsem mu: "Znáte, jak se to říká, že do jedné řeky dvakrát nevstoupíš?" Ale on mi sdělil, že by to měla být vzpomínka na Waldemara Matušku. Na to jsem mu odvětila, že to by toho Waldu se mnou někdo musel zpívat. Chvilku bylo na druhé straně ticho a pak se ozvalo: "Matěj Ruppert." A já jsem si říkala: "Hernajs, to je výzva!" Tak jsem souhlasila, ale pak jsem Matěje viděla v televizi, jak zpívá v nějakých tangách a říkala jsem si: "Do čeho já to jdu?!"
Na internetu je video z vašeho trutnovského duetu s Matějem Ruppertem Tam za vodou v rákosí a nemá chybu. A Matěj Ruppert je tam v obleku.
Ano, člověk si nemůže dělat obrázek o člověku, kterého nezná osobně. To bylo jako když sestoupí z filmového plátna Oldřich Nový, Matěj Ruppert byl úžasný džentlmen. A bylo nám oběma ctí, že jsme spolu mohli panu exprezidentovi Havlovi zazpívat k 75. narozeninám Tam za vodou v rákosí a on si spokojeně broukal s námi.
Také jste zpívala s Vojtou Dykem. Jak jste se s ním seznámila?
S ním jsem zpívala hned týden po Matěji Ruppertovi a bylo to nemlich to samé, také úžasný džentlmen. Vymyslel to Janis Sidovský pro show Královny popu. Zpívali jsme spolu duet Je nebezpečné dotýkat se hvězd, který ve filmu Kdyby tisíc klarinetů zpívám s Karlem Gottem. Jak s Matějem, tak s Vojtou jsme se spolu skamarádili, jsme na drátě a občas spolu děláme.
Co říkáte pěveckému umění Vojty Dyka?
Ptala jsem se ho, kdo ho učil tu část beze slov uprostřed duetu a on říkal, že si to jen naposlouchal. Tak jsem mu pravila: "Člověče, vy jste zázrak přírody!".
Duet Je nebezpečné dotýkat se hvězd jste letos v únoru zpívala také s dalším mladým hercem a zpěvákem Janem Cinou. Jak vznikl tento nápad?
Vymyslel to Lumír Olšovský, že mají večer muzikálových melodií v plzeňském Divadle J. K. Tyla. A že tam mimo jiné budou znít i písničky z Kdyby tisíc klarinetů a že by si to se mnou zazpíval tento hoch. Říkala jsem, že proč ne, spolupráci s mladými interprety se nebráním, ba naopak.
Všechno jsme nazkoušeli a proběhlo to výborně. Jan Cina mě velmi pobavil, když jsme probírali, co si vezmeme na sebe. Říkala jsem mu, že si vezmu černé šaty a flitrové sako. A on říkal: "No to je bezvadné, já flitry miluji, tak já si vezmu flitrové kšandy!" A když jsme se loučili, tak mi nadšeně sděloval: "Tak já už se strašně těším…" Očekávala jsem, že řekne, "na ten náš duet", ale on dodal: "…na ty flitry!" Takže takhle jsme se seznámili. A Jan Cina to zazpíval fakt úžasně.
Takže stále přicházejí nové nabídky stran spolupráce s mladými zpěváky…
Ano, já bych si v životě netroufla oslovit nějakého zajdu, že bych s ním zpívala. Já tyto nabídky nehledám, oni si najdou mě.
Překvapuje mě, jak pozitivně o nastupující mladé generaci vyprávíte. Starší generace má spíše tendenci říkat: "To už není, co bývalo, dneska ti mladí."
Ale vždyť to není pravda. Podívejte se, něco vám řeknu. Já jsem loni jela fesťáky s Wohnoutama, začalo to Hradeckým majálesem a pokračovalo dalšími koncerty. Pak jsem s nimi ještě vystupovala, když slavili dvacet let na scéně.
Měla jsem vždycky příšernou trému, ale když jsem zjistila, že těch patnáct či dvacet tisíc mladých lidí zpívá ty staré písničky se mnou, tak to jednomu udělá velmi dobře. Když jsem zpívala píseň Oliver Twist, tak to znali tak, že by mi mohli napovídat. Já jsem si pak Wohnouty pozvala stejně jako Vojtu Dyka či Matěje Rupperta předloni do Lucerny na svůj koncert "55 let na scéně" a moje publikum je také velmi pěkně přijalo.
Omlazuje vás spolupráce s mladými lidmi, nedovolí vám zestárnout?
Já mám kolem sebe mladé lidi více než ty staré, protože ti už jednak často bohužel nejsou mezi námi a jednak, když máte pořád poslouchat, kde koho co bolí…
To vám Vojta Dyk ani Matěj Ruppert neříkají…
Ne, ani Wohnouti!
Na svém koncertě v Lucerně k 55 letům na scéně jste představila ještě o generaci mladšího zpěváka, patnáctiletého Tomáše Ringela. Jak jste se o něm dozvěděla?
Před třemi lety jsem dělala vánoční koncert v Kutné Hoře. Po koncertě přišel nějaký mladý muž, dal mi květinu a taštičku s cédéčkem. Na něm bylo napsáno "Tomáš Ringel, 12 let" a k tomu bylo připojené telefonní číslo. Pustili jsme si to s klukama v autě. Tenhle hoch tam bravurně vystřihl ústřední píseň z filmu Bodyguard, kterou zpívá Whitney Houston. Zazpíval to tak, že jsme mu okamžitě volali. Už jsem ho měla ve dvou televizních pořadech a zpíval tedy i na mém koncertě v Lucerně.
Na závěr se nemohu nezeptat, jak to děláte, že stále tak skvěle vypadáte a jste stále v plné síle na jevišti?
To mě příliš lichotíte, ale asi je to tím, že mě zpívání pořád baví. Kdyby mě nebavilo, dávno bych se na to vybodla.
