Ani ne tak návratem do sedmdesátých let, tam se dnes ohlíží každý druhý, ale hlavně kvalitou nové kolekce The Captain and The Kid. Svíce ve větru naštěstí dávno dohořela a jeden z největších klaunů showbyznysu je překvapivě civilní.
Novinka je volným pokračováním jednoho z jeho nejlepších alb Captain Fantastic and The Brown Dirty Cowboy, které vyšlo v roce 1975 a dostalo se hned po vydání na špičku americké hitparády.
Znamenalo tehdy definitivní průlom na největším světovém trhu. Elton John nahrával jedno album za druhým, často jich během jednoho roku stihl i několik; skladby na vrcholku hitparád střídaly samy sebe, jejich hédonistický autor nosil pořád vyšší a vyšší podpatky a řádně bláznivé kostýmy a sjížděl pořád delší lajny.
Teď se kvapem blíží k šedesátce a zatímco tehdejší kapitánské album mělo za leitmotiv selhání, nová deska je jakýmsi deníkem celé té bláznivé doby. Booklet novinky je plný dobových fotografií a reprodukcí tehdejších článků a zjednodušeně by se deska dala nazvat Jak jsem se stal ještě slavnějším.
Album Captain Fantastic and The Brown Dirty Cowboy je asi nejlepším společným dílem Eltona Johna a tehdy dvorního textaře Bernieho Taupina. Duo spolu vyprodukovalo patnáct alb a patří k době jako Lennon s McCartneym nebo Jagger s Richardsem. A také v tomto ohledu je to návrat: Taupinovy texty zdobí i novou kolekci.
Kdo by ještě čekal, pokud by tedy toto vůbec někoho vážně zajímalo, že Elton John načne album písní Postcards From Richard Nixon s textem o politickém působení bývalého prezidenta? Nebo že se v jedné z nejlepších skladeb alba And The House Fell Down budou opravdově řešit drogy.
Amerika mu připomíná Noemovu archu a New York ho osloví svou zasněženou romantikou. Všechna témata jsou uvozena autobiografickými vzpomínkami na divoké časy, kdy bylo možné téměř všechno. Elton John vzpomíná pomocí Taupinových slov a díky návratu svého alter ega si znovu vybavil, jaké to bylo, když psal skvělé skladby.
A na desce s lehce archaickým zvukem je jich plná nůše - kromě zmíněných ještě Blues Never Fade Away nebo Just Like Noah's Arc. Navíc je jejich kvalita vzácně vyrovnaná. Boogie woogie piano, klasické rockové postupy, svěží melodie.
Po letech sladkobolných ploužáků a cukrové vaty naznačil Elton John už na minulém albu Peachtree Road, že v něm pořád něco je - a tady to s pomocí Kida Taupina potvrdil.
Jistě nikdo nemůže očekávat nějakou progresi, ale dobrých písniček není nikdy dost. Elton jich dokázal v minulosti napsat pěknou řádku a teď k nim připojil několik dalších.
Album je mimo jiné dedikováno novým hvězdám pop music. Scissors Sisters, The Killers, Rufus Wainwright nebo skvělý Ray Lamontagne si jistě každý po svém od strýčka Eltona něco odnesli a on jim to teď vrací. S prvně jmenovanými si dokonce zahrál na jejich novém albu Ta-Dah.
Z jeho nového alba už asi ani nemůže být světový hit číslo jedna, ale stačí, že připomnělo zatraceně podstatnou věc, na kterou v poslední době hodně nových jmen zapomíná. Jak je důležité míti dobrou písničku... A v případě sira Eltona i svého Kida.
Elton John: The Captain and The Kid. CD, 64 minut, vydala firma Universal, 2006.
