Recenze - V české populární hudbě bychom těžko hledali nevděčnější pozici než "být Anetou Langerovou". Dvacetiletá zpěvačka vyhrála pěveckou reality show, ale ze všeho nejméně chce být komerčním produktem.
Ukazuje to druhé album Dotyk, které v uších posluchačů a pravděpodobně i pro ni samotnou má definitivně pohřbít "Anetu ze SuperStar". Deset písní pomalu plyne v melancholické náladě, Langerové hlas zůstává v tišších a nižších polohách. Rockové nástroje obaluje měkká elektronika, takže i dávný sen o české Alanis Morissette je pryč.
Čtěte rozhovor s Anetou Langerovou: Nová deska je čistá hra
Aneta Langerová byla před třemi lety první českou vítězkou nejkomerčnější pěvecké soutěže. Diváky zaujala silným osobním příběhem i jasným názorem na hudbu. Ten se pár měsíců nato s debutem Spousta andělů už tak pevný nezdál.
Ani čas nezakryl, že zpěvačka se dostala do pařátů hudebních pragmatiků a rutinérů, kteří ji zahlili prostoduchými texty a umělými melodiemi. Stodvacetitisícový prodej a všemožné ceny nebyly za hudbu, ale za prostý fakt, že Langerová existuje. To je už pravděpodobně minulostí, stejně jako mediální humbuk a "rejžovací" záznam koncertu a DVD. Současnost?
Na playback Langerová pořád nevystupuje, ale ani nevede válku s televizemi. A těžko říct, jestli by Nova vůbec o novou podobu svého zlobivého dítěte stála. Když pomineme, že čerstvější "lidské příběhy" má díky tanečnímu Bailandu, pak většina z nových skladeb má přes čtyři minuty a výrazně nehitový potenciál - první singl Malá mořská víla se v rádiové hitparádě potácí kolem padesátého místa.
Zpěvačka se připoutala k novému týmu spolupracovníků - producentem Dotyku je Jan P. Muchow, mix obstaral Dušan Neuwerth, kromě Langerové autorských pokusů na písních spolupracovali kytarista a.m.almela, zpěvák Michal Hrůza nebo textař Robert Nebřenský.
Možná pro ně bylo zajímavé podílet se na přeměně zpěvačky, která jim kromě popularity a dobrého hlasu nemohla nic nabídnout. Teď se ji Muchow s Neuwerthem pokoušejí nasměrovat stejným směrem, jako to kdysi udělali s kapelou Kryštof: připravili popové album, které je dostatek chytré na to, aby neurazilo, ale jen tolik, aby nikoho neodradilo.
Langerová na tuto tichou dohodu přistoupila, ale ne vždycky jí dokáže vyhovět. Píseň Vysoké napětí s beatboxovým podkresem není v jejím rytmu a bojuje s ní jako písničkářka zvyklá zpívat u kytary; v Možná se najde až při zpěvném refrénu. Chce působit přirozeně i v Desetině, ale přece jen jsou jí nejvlastnější balady Jiný sen, Podzim nebo Hledám, mířím, netuším...
První deska Spousta andělů byla velkým průšvihem a ostudou, Dotyk o tom ví a je záměrně úplně jiný. Ale ve výsledku je to víc deska Muchowa s Neuwerthem, zaměnitelná s mnoha jinými interprety a kapelami.
Malá mořská víla se rozplynula v mořskou pěnu, mediální pohádky (takové) konce nemají. Jako kdyby zpěvačka na sebe novým albem prozrazovala"nevím, co chci, a nevím, jak toho dosáhnout". Z prokletí "být Anetou Langerovou" se Dotykem nedostala.
Aneta Langerová: Dotyk. CD, 41 min, vydala firma Sony BMG, 2007.
