O novince Play mluví čtyřiatřicetiletý zpěvák jako o otevření nové hudební kapitoly. Před dvěma lety totiž uzavřel svou albovou sérii, v níž jednotlivé řadovky pojmenovával podle matematických znamének. Postupně došlo na desky +, x, ÷ , = a -, přičemž mezi ně ještě v roce 2019 vměstnal No.6 Collaboration Project plný spoluprací. Zatím poslední studiovka Autumn Variations pak byla intimním folkovým návratem k jeho kořenům, od kterých se v průběhu let svou pozdější stále popovější tvorbou přece jen vzdálil.
Aktuální počin by měl zahájit novou albovou řadu, v názvech tentokrát inspirovanou ovládacími tlačítky používanými při poslechu hudby. Pokud hudebník svou vizi dotáhne do konce, což při jeho produktivitě asi nebude problém, měli bychom se v příštích letech dočkat titulů jako Pause, Fast Forward, Rewind a Stop.
Především ale Sheeran slibuje, že v nové tvorbě půjde cestou zkoušení jiných směrů a nasávání vlivů různých kultur, včetně spoluprací s hudebníky z různých koutů světa. Pro desku Play hledal inspiraci v Asii, zejména v Indii, ale učarovala mu také tradiční perská hudba. Zatím však tato orientální stopa působí spíše jako jemné koření než jako stěžejní hybatel písní britského muzikanta s irskými kořeny.
Bolístky i popová radost a exotické zvuky
Hned úvodní Opening zní na začátku jako typický Sheeran. Melodicky přívětivá folk-popová balada, plná osobních, emotivních obratů. Vokálně v ní ale chvílemi zbytečně tlačí na pilu a jeho místy trochu kňouravý falzet uchu až tak nelahodí. Vyzpívává se ze svých bolístek posledních let - a co se otevřenosti týče, jde dost na dřeň. Zmiňuje smrt blízkého přítele i onemocnění své ženy, doslova se svěřuje, že strávil týdny v nejtemnější kleci.
"Někdy je čas brečet, jindy čas se složit, někdy je čas vytrvat, ale nechat to být, někdy je čas rozběhnout se do náruče naděje a ten den přichází s velkou parádou," shrnuje. Zvrat přichází ve druhé polovině songu, kdy procítěný zpěv zničehonic nic vystřídá důraznější rap a odsekávaný rytmus.
Slibované prvky východní hudby se nejvíc promítly do skladeb Sapphire a Azizam. Obě už vyšly jako singly a obě se umístily v top pětce britského žebříčku. Dříve byly pro Sheerana vrcholky nejrůznějších hitparád samozřejmostí, v posledních letech už ale přece jen nechrlí hitové melodie s takovou jistotou, takže jde o úspěch, který se počítá.
V případě Indií vonícího kousku Sapphire zvolil muzikant poklidnou, až meditativní melodii na začátek (škoda jen nepřirozených a ne moc dobře znějících úprav jeho hlasu), později se přidávají vokály indického zpěváka Arijita Singha a chytlavý orientální popěvek. Vznikla z toho radostná, optimistická písnička, která připomíná, že zářit se dá, "i když zrovna neseš na zádech celý svět".
Také singl Azizam (v perštině toto slovo znamená Miláček) je ve své podstatě přímočarý, popový, líbivý, ať už s orientálními vlivy, či bez nich. Přesto tyto dvě položky ukazují, že tudy by pro zpěváka přece jen mohla vést cesta, jak svou současnou tvorbu odlišit od dřívějších hitů. S přibývajícím počtem složených songů a vydaných desek se totiž možnosti, jak posluchače překvapit, přirozeně začínají vyčerpávat.
Zprávy od bývalek je lepší nechat v minulosti
Škoda že v dalších kouscích už tomuto směru Sheeran nejde tolik naproti - sem tam sice můžeme v celkové kompozici zaslechnout nějaký pro nás, Evropany, exotický nástroj, ale většinou nejde o nic, co by příliš upoutalo pozornost. Snad jen s výjimkou Symmetry, která jednak začíná orientálními vokály a také svou celkově rytmičtější strukturou působí v rámci zpěvákovy tvorby jako lehce experimentální.
Naopak Old Phone cílí na fanoušky dosavadní tvorby, protože vychází z nostalgického folk-popu se sladkou příchutí, ve kterém je Ed jako doma. Autor šikovně postavil text na okamžiku, kdy po delší době vytáhne svůj starý telefon a v něm nachází vzpomínky na lidi, kteří mu již zmizeli ze života. "Hovory s mrtvými přáteli, zprávy od všech mých bývalých, možná by bylo lepší nechat je v minulosti, kam patří," zamýšlí se.
V aktuálně singlově vydané písni Camera se pokouší o nakažlivý stadionový chorál a svůj hlas se snaží rozbalit do rockově drásavější polohy. Docela to funguje, ale podobných kousků už interpret také pár natočil - a tento se nejspíš mezi jeho zásadní hity nezařadí. Jinak na to jde In Other Words, velmi poklidná, na pilu nijak netlačící výpověď, která svou atmosférou připomíná ceněná alba folklore a evermore od Taylor Swift.
Od tvého prvního nádechu do mého posledního dne
Ve druhé polovině tracklistu jako by desce autorsky i aranžérsky trochu docházel dech. Většina skladeb splývá v houpavějším baladickém tempu s tklivými refrény, které se posluchače snaží dojmout. Vyčnívá ještě A Little More v retro tanečním duchu, v níž se umělec vypořádává s toxickými vztahy a emocionálními zraněními. V některých položkách se znovu ukazuje, že písničkáři moc nesluší počítačové úpravy jeho hlasu (například v celkově syntetičtější Don't Look Down) a měl by se držet spíše syrovějšího a přirozenějšího vokálního projevu. Obsahově nejvíc zaujme For Always, v níž se vyznává z lásky ke svým dvěma dcerám. Zpívá, že přivést na svět potomky znamená závazek být tu pro ně už navždy - "od tvého prvního nádechu až do mého posledního dne".
Albem Play sice Ed Sheeran zcela nesplnil sliby o novém hudebním směřování, v zásadě ale ani nic nepokazil. Svoji dosavadní fanouškovskou základnu novými, vesměs solidními písněmi bezesporu potěší. A zatím je tato základna stále velmi početná, jak ostatně dokazují i dva loňské koncerty v Hradci Králové, na které dohromady zavítalo okolo sto tisíc lidí. Pokud si chce ale zpěvák status popové megahvězdy udržet i do budoucnosti, bude mít při své další tvorbě co dělat, aby se vyhnul recyklování.
Album
Ed Sheeran - Play
Warner Music
12. září 2025
